Anything Is Wrong

2-35

Část sice později, ale je. Jen chci říct, že je kratší, protože se ještě musím učit. Snad i to ale oceníte komentářem. Byla bych ráda za větší aktivitu, protože poslední dobou mě to nebaví psát, když tu jsou jen 4 komentáře.

 Jenom v županu omotaném kolem mého těla jsem vyšla z koupelny a z hlavy si sundala ručník. Mokré vlasy mi dopadaly na záda a voda z nich pomaličku stékala a ztrácela se v županu. Justin v polospánku ležel na posteli a vedle něj spinkal Sam. Než jsem se šla vysprchovat, slyšela jsem ho, jak pláče, proto jsem ho položila k Justinovi. Vidím, že se mu tu líbí. Opatrně jsem si lehla vedle něj a pohladila Justina po tváři. 

" Mám jet s tebou? " Zašeptal Justin do ticha a chytl mou ruku, kterou políbil a následně opět pustil. Pořád měl zavřené oči a já tak mohla sledovat jeho bezchybný obličej bez toho, abych se nezačala topit v jeho očích. Vždy jsem si připadala jako někdo, kdo poprvé vstoupil do vody a neumí plavat. Potápěla jsem se pořád hlouběji a hlouběji a nikdo mě nemohl vytáhnout. 

" Nemusíš. Jenom ji sbalím a pojedeme domů. Ještě se domluvím s doktorem co a jak a jsme tu." Ano, dneska je den, kdy jedu pro Ellie. Čtrnáct dní po tom, co se probudila, ji propouštějí domů. Je mi jasné, že nějakou dobu ještě bude trvat, než se celkově uzdraví, ale zase budu mít všechny milované osoby doma. Viděla jsem, jak se Sam na mě dívá, a proto jsem si ho vzala na ruku. Jeho smích se ozýval přes celou místnost, když jsme spolu dělali kravinky. Miluje letadlo. Vždycky ho někdo vyzvedne nad hlavu a "lítá" s ním ze stranu na stranu. 

Sama jsem položila Justinovi na hruď a šla se oblékat. Ze skříně jsem vytáhla světlé džíny a černou halenku. Mezitím, co jsem se oblékala jsem sledovala Justna, jak blbne se Samem a ten se kření od ucha k uchu. Je to zlatíčko. Dříve jsem se bála, aby pořád neplakal a tohle je to to nejlepší, co se mohlo stát. Vlasy jsem si nechala volně a do kapelky hodila mobil a klíče od baráku. 

" Pa. Do hodiny jsme tu. Nezbourejte to tu. " Zasmála jsem se a políbila Justina. Sama jsem pohladila po hlavě a dala mu pusu na čelo. Ještě když jsem zavírala dveře, jsem slyšela Samův smích. 

S úsměvem na tváři jsem vystoupila z auta a šla ke vchodu do nemocnice. Nesnáším tuhle budovu, ale dnes se sem těším. Ohlásila jsem se na recepci a výtahem vyjela do druhého patra. V chodbě se ozýval pouze klapot mých podpatků a mě to ještě více zvedlo náladu. Někdy prostě máte den, kdy máte radost skoro ze všeho. Když jsem vlezla do pokoje, Ellie akorát zapínala tašku s věcmi a doktor vypínal přístroje. Když mě uviděla, rozeběhla se a co největší silou mě objala.

" Už je ti dobře co? " Zasmála jsem se a kabelku položila do křesla. 

" Dobrý den, rád Vás zase vidím. " Potřásl si semnou doktor ruku a pokračoval v tom, co chtěl říct. " Omlouvám se, ale budu muset za chvilku běžet. Mám operaci. No... tak Ellie je podle všech testů v pořádku. Zastavte se tu za dva týdny na kontrolu. Tady máte ještě prášky. Jsou to pouze prášky na imunitu."

" Děkuju doktore, za všechno. Nashledanou. " Kývla jsem na něj ve chvíli, kdy zavíral dveře a poté jsem se otočila k Ellie, která brala do ruky tašku. Zasmála jsem se a vzala tu tušku. Druhou rukou jsem jí chytla za ruku a za vyprávění všeho, co tady zažila, jsme odcházely z nemocnice. 

" Už Samík mluví? " Ptala se mě, když jsem parkovala před barákem. Celou cestu se ptala na Sama a říkala, jak moc se na něj těší. 

" Nemluví broučku. Jsou mu teprve dva měsíce. Budeš si ještě muset počkat. " Zabouchla jsem kufr a šla za Ellie domů. Když jsem vešla do obýváku, viděla jsem, jak objímá Justina. Vypadala jako klíště. Obě ruce omotané okolo jeho krku a nohy kolem jeho pasu. Justin na mě s úsměvem na tváři mrkl a následně Ellie položil na zem. Ani jsem nic nestihla říct a už odběhla pryč. Tašku jsem upustila na zem a vběhla Justinovi do náruče. Jeho teplý dech se mi odrážel od krku a já si užívala té pohody. 

" Jdeme se podívat, kde je. " Vzal mě Justin za ruku a společně jsme vyšli schody. V ložnici nebyla, u sebe taky ne a poslední pokoj, kde by mohla být byl Samův. Po tichém otevření dveří se mi naskytl ten nejkrásnější pohled za několik týdnů. Ellie stála u Samovo postýlky a něco mu šeptala. Se slzami v očích jsem se otočila na Justina, který se na mě usmál, políbil mě a následně ruce omotal okolo mě.

Po dvou měsícíh jsme zase všichni spolu a to je hlavní. Nezáleží na penězích, ale na milovaných lidech okolo nás. Každý by si měl vážit maličkostí každého dne. A toto byla sice maličkost, ale ukázala mi, jak moc dokážeme držet pohromadě.