Anything Is Wrong

2-32

Věnováno @Maja_Matkulcikova

,,Dobrý večer, doktore. Děje se něco?" Srdce mi tlouklo jako o život, když jsem vyčkávala na jeho slova. Justin mě uklidňujíc hladil po ruce a sázel mi jemné polibky na záda. K odhalenému hrudníku jsem si přitáhla deku a modlila se za dobré zprávy. Připadalo mi to jako celá věčnost, než něco doktor řekl, ale po chvíli přeci jen spustil.

" Dobrý večer, omlouvám se, že ruším, ale musel jsem Vám zavolat. Jsem si jist, že budete šťastná. Vaše sestra Ellie se před hodinou probudila. Udělali jsme testy a z prvních výsledků se zdá, že je vše v pořádku. Sice u nás ještě nějakou dobu zůstane, ale už není v tak velkém ohrožení života, jako byla." Se slzami stékajícími po mých rozpálených tvářích a úsměvem na tváři jsem se otočila na Justina a za ruku ho posadila. Pravou rukou jsem pořád držela mobil a druhou jsem ho s co největší silou objala. Chtěla jsem, aby cítil tu radost. Chtěla jsem se rozeběhnout a běžet. Pouze běžet radostí. Najednou jsem byla tak plná energie. 

" Panebože, děkujeme doktore. Jak se cítí? Můžeme přijet?" Mluvila jsem do mobilu a dál objímala Justina. Cítila jsem jeho úsměv na mém rameni. Přehodila jsem přes něj jednu nohu a odtáhla se od něj. Dívali jsme se navzájem druhému do očí a nepřestávali se usmívat. Radost, štěstí, úleva, láska. To vše bylo v okolí. Měsíc - přesně tak dlouho jsme se bály o milovaného člověka a během jediného okamžiku se toto všechno smazalo. Jeden telefonát od doktora a svět se zdá jiný.

" Je v pořádku. Cítí se slabá a unavená, taky proto skoro hned opět usnula. Bude lepší, když přijedete až ráno. Stejně byste k ní teď nemohli. Necháme ji spát a až se probudí, budete první, koho uvidí. Ještě jednou se omlouvám, že jsem rušil a zatím na shledanou. Uvidíme se zítra. " Na druhé straně se ozvalo pípání oznamující, že doktor zavěsil a já následně jsem mobil odhodila  někam do peřin. Nohama i rukama jsem opět objala Justina a oba nás svalila. Justinovi se muselo zdát, že má na sobě klíště, ale já měla tak neskutečnou radost. Dalo by se říct, že jsem nikdy nebyla tak moc šťastná. 

" Ona se probudila. Žije. Je v pořádku. Justine já tě miluju. " Mluvila jsem do jeho krku a užívala si tenhle pocit. Ležela jsem na jeho nahé hrudi s nohama okolo něj, hlavou zabořenou do jeho krku a nechávala se unášet. Místnost osvěcovaly pouze svíčky rozestavené na komodách a to tomu dodávalo ještě hezčí atmosféru. 

" Zlato já tebe taky, ale asi mě rozmáčkneš. " Řekl se smíchem a já si až teď uvědomila, jak moc silně ho objímám. Narovnala jsem si, ale neslezla jsem z něj. Sledovala jsem rysy jeho obličeje a pomalu jsem si uvědomovala všechno, co pro mě kdy udělal. Je vidět, že ho Pattie vychovávala tak, aby si žen vážil, aby je ctil. A to všechno on dělá. 

Říká se, že muž by měl milovat v životě pouze tři ženy - tu, která ho porodí, tu, která mu porodí a tu, která se mu narodí. U Justina je ten počet o jednu ženu větší. Ta čtvrtá je Ellie. Zná ji stejně jako mě dva roky a i přes to, ji bere jako svou dceru. Stará se o ní jako o princeznu.

" Nad čím přemýšlíš? " Vytrhl mě z myšlenek a pramen vlasů mi zastrčil za ucho. Jeho ruce zůstaly na mých tvářích, po kterých přejížděl palcema. 

" Nad tím, jaký jsi úžasný. Pojedeš ráno se mnou do nemocnice? Sammyho bych odvezla na chvíli k Pattie." Naklonila jsem hlavu trochu na stranu a přemýšlela, jak to zítra udělám. Sam se budí kolem šesté, takže ho nakrmím, obléknu a kolem půl osmé bych mohla být u Pattie. Určitě bude vzhůru, jelikož musí Jazzy odvést do školy.

" Měl jsem se zítra stavit na chvíli v práci, ale ráno tam zavolám, že nepřijedu. Chci být s tebou. " Mrkl na mě a přitáhl si mě k němu. Jeho hebké rty se dotkly mých a my následně pokračovali tam, kde jsme předtím skončili.

Uvítala bych větší aktivitu. Pořád ještě nejsem rozhodnutá, jak dlouho v téhle story ještě budu pokračovat.

Takže na mě házejte názory, votes atd.