Anything Is Wrong

2-26

Docela mě zklamal počet komentářů u minulé části. Nechtěla jsem přidávat dokud nebudou alespoň 3, ale jelikož mám radost, protože se mi možná splní jeden z mých snů, tak jí máte tady. Omlouvám se, že je krátká, ale musím se ještě učit. Tak snad oceníte alespoň tenhle kousek. 

,,Jasone, prosím ne. Prosím" Se slzami stékajícími po mých bolavých tvářích jsem ho sledovala, jak se ke mně přibližuje. Slast z mého utrpení se v jeho očích nedala přehlédnout. Jeho odpudivý slizký úsměv se každým mým prosením zvětšoval.

,,Neboj se, užiješ si to." S těmito slovy se hladově vrhl na můj krk, kde nechával otisky svých rtů a jeho ruce zkoumaly každičký kousek mého těla. Byla jsem vyčerpaná z toho usilovného prosení a nespavosti, kdy jsem hlídala, jestli si náhodou nepřijde znovu užít.

,,Prosím." Šeptala jsem a snažila se ho rukama odstrčit-marně. Je až moc silný a já? Já nemám sílu ani vstát. Když jsem dál vzdorovala, jeho velká ruka se obtiskla na mou tvář a obličej zaplavila štiplavá bolest.

 

Celá udýchaná jsem se s trhnutím posadila a po zjištění, že to byl jen sen, si oddechla. Nohy jsem svěsila z postele a při doteku chodidel se studenou podlahou mým tělem projel mráz. Cestou do koupelny jsem si svázala vlasy do culíku a promnula si obličej. Když jsem uviděla svůj obraz v zrcadle, zhrozila jsem se. Kruhy pod očima, popraskané rty a oči červené od únavy. Studenou vodou jsem si opláchla obličej a následně odešla dolů.

,,Dobré ráno." Usmála jsem se na Ellie, která seděla s horkou čokoládou v křesle a sledovala Ledové království. Skoro mě ani nezaregistrovala, jen kývla hlavou a sledovala dál. Justin seděl na pohovce a na hrudi měl malého, který spokojeně spal.

,,Ahoj zlato." Políbila jsem Justina a Sama pohladila po hlavičce. Spokojený výraz všech mi okamžitě zvedl náladu a musela jsem se pousmát nad tím, jaký je Justin dokonalý táta. Ne že bych o něm někdy pochybovala, ale přeci jen je to naše první dítě a oba v tom nemáme žádné zkušenosti. Nějací chlapi se bojí vzít i miminko na ruku, ale Justin si Sama sám bez jakéhokoliv pochybování vezme. Překvapil mě, že mě ráno nechal spát a šel s malým dolů.

,,Pššt, právě usnul." Dal si prst před pusu a tím mi naznačil, abych byla potichu.

,,Chceš udělat snídani, čaj nebo kafe?" Zeptala jsem se šeptem cestou do kuchyně, kde jsem si dala vařit vodu na čaj a udělala si rohlík.

,,Nechci, už jsme měli. Pojď k nám." Posunul se Justin co nejopatrněji, aby nevzbudil Sama, ale zároveň, abych si mohla sednout.

Takhle jsem spokojená. Všichni se usmívají, žádné problémy a pohodové ráno. 

Byla bych ráda, kdyby bylo více komentářů než příště. Další část se rozhodnu kdy přidat podle počtu komentářů.