Anything Is Wrong

2-33

Věnováno dianabieber357

Užijte si část, snad se vám bude líbit. Omlouvám se za chyby. 

Byla bych vděčná, za větší aktivitu. Vážně už nevím, jak dál. Já se snažím, píšu ve svém volném čase a nikdo to neocení... 

" Už nechci Justine. " Rozesmála jsem se a pokroutila hlavou. Můj smích se odrážel od stěn pokoje, jak upoutal i Samovu pozornost. Ležel vedle nás v peřinách a svýma velkýma modrýma očima nás pozoroval. Spokojeně vykopával nohy do vzduchu a hrál si s ručičkama. 

" No tak... Ještě jednu jahodu. " Smutnýma očima se na mě Justin podíval a do ruky si vzal jahodu. Měla jsem na něj perfektní výhled, jelikož mi seděl na nohách a já byla opřená o můj i jeho polštář. Je květen, a když Justin objevil v obchodě jahody, nedal se odbýt a hned jsme je museli koupit. Proto teď k snídani nakrájel snad všechno ovoce, co v domě bylo.

" Řekni mámě, ať si vezme jahůdku. Musí papat stejně hezky jako ty, abyste byli oba silní. " Naklonil se k Samovy a při držení jeho nožky povídal. Poté se podíval zpět na mě, půl jahody si dal do pusy a naklonil se ke mě. Dlaněmi, které jsem položila na jeho tváře, jsem si ho přitáhla k sobě a ukousla druhou půlku jahody. I přes to, že se naše rty jen lehce dotkly, otřásla jsem se pod tím dotykem. 

" Půjdu do sprchy a pak můžeme jet za Ellie. " Mrknul na mě a dlouze se mi podíval do očí. Svou ruku zabořil do mých vlasů a vášnivě mě políbil. Naše jazyky se mezi sebou dokonale proplétaly. Odstrčila jsem ho dřív, než bychom zašli dál. 

" Běž. " Rychle a krátce jsem ho políbila a vstala z postele. Do náruče jsem si vzala Sama a šla jsem si s ním sednout do křesla přímo naproti dveřím do koupelny. Hleděla jsem na tu dokonalost, která vznikla z naší lásky. 

Už po třetí jsem si sedla jinak a mnula si prsty. Nervózně jsem přepínala z jedné radiové stanice na druhou a nedokázala se uklidnit. Co když se něco pokazí? Co když si nás nebude pamatovat? Co když bude mít trvalé následky? Nechtěla jsem na to myslet, ale moje mysl si dělala, co chtěla. 

" Uklidni se. Ellie teď potřebuje, abys byla v klidu. Všechno bude v pořádku. " Uklidňoval mě Justin a chytl mi ruce. Stály jsme na semaforu a čekaly na zelenou. Připadalo mi to jako celá věčnost, co jsme tam stály. Zoufale jsem se podívala do jeho očí a hledala v nich nějaké povzbuzení. 

" Řekl jsem, že to bude v pořádku, tak tomu věř. Je silná stejně jako ty. Dokáže to. " Svíral mou bradu mezi palcem a ukazováčkem a čekal na mou reakci. Nejistě jsem přikývla a opřela se o sedadlo. Sledovala jsem, jak míjíme dům za domem a odpočítávala vteřiny. 

" Děkuju, že jsi tady. " Otočila jsem se na Justina, zrovna když jsme parkovaly před nemocnicí.

" Kdykoliv. Jsem tu vždycky pro tebe. " Vytáhl klíč ze zapalování a natáhl se pro polibek, který jsem mu s radostí dala. Vešly jsme do budovy nemocnice a zamířily do známého pokoje 120. Zhluboka jsem se nadechla, pevně stiskla Justinovu ruku a zatlačila na kliku. Dveře do pokoje se otevřely a naše rty se setkaly. Elliein obličej, který byl poset modřinami se uvolnil a rty se roztáhly do malého bolestného úsměvu. Ze srdce mi spadl obrovský kámen a já se rozeběhla k její posteli.

" Ellie, zlato moje, tolik jsi mi chyběla. Mrzí mě to. Je ti dobře? " Opatrně jsem ji sevřela v náručí a posadila se na postel. Díky hlavě, kterou měla položenou na mém rameni, jsem cítila, jak kývla. Jedna její ruka se někam vytratila, ale na to jsem teď nemyslela. Ve chvíli, kdy se vedle mě ocitl Justin, jsem zvedla hlavu. Se slzami v očích jsem koukala do jeho obličeje. Všichni tři jsme byli v pevném objetí a Ellieina hlava byla položena kousek na mém a kousek na Justinově rameni. 

V tuto chvíli jsem si uvědomila jednu důležitou věc. A to, že nás čtyři, nikdo nerozdělí. Já, Justin, Ellie a Sam jsme rodina, která drží pospolu a dokáže překonat všelijaké překážky, které si pro nás život připraví.