Anything Is Wrong

2-1

Myslela jsem, že bych přidala už minulý týden, ale vždycky, když jsem chtěla psát, začal mě otravovat brácha. Kdo má mladšího sourozence pochopí. So I'm sorry.

Část pro všechny čtenáře. Užijte si jí. ;)

*pohled Lucy*

Ptáte se, jestli jsem šťastná? Ano. A svého rozhodnutí nelituji. Od té doby, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, ale že nás brouček by mohl mít leukémii, jsem skoro nespala. Uvažovala jsem o interupci, ale díky Pattie a Justinovi, jejich slovech, jsme zjistila, nad jakou kravinou jsem přemýšlela. Nikdy bych nedokázala zabít dítě, které nosím pod srdcem. Ale tohle jsem si neuvědomovala. A asi bych si to uvědomila, až když bych podepsala souhlas a byla na sále. Jsem ráda, že jsem změnila názor. Vím, že bych toho do smrti litovala.

Ze stolku jsem si vzala mobil, který jsem si strčila do kapsy mých kraťasů a naposledy se porozhlédla po pokoji. Ano, dneska odjíždíme. Byli jsme tady déle než čtrnáct dní, je to tady krásné, ale musíme domů za Elis. Pohled se mi zastavil na posteli a já se musela pousmát, při vzpomínce nad naší poslední nocí. Sešla jsem schody dolů, kde čekal Justin, který se opíral o rám dveří a usmíval se. Taky jsem se usmála, ruku v ruce jsme vyšli ven a nasedli do auta.

,,Zítra má Elis narozeniny, že jo?" Zeptal se Juss, když se auto rozjelo a jeho ruka jemně jezdila po mém odhaleném stehně. Podívala jsem se na mobilu na datum, protože jsem nevěděla jistě, kolikátého je.

,,Jo má. Nevěděla jsem , že už je tolikátýho. Docela si mě překvapil, že si to pamatuješ." Zasmála sem se a hlavu si opřela o okýnko. Jeho ruka pořád hladila mé stehno a druhou řídil.

,,Lucy, vstávej." Šeptal mi do ucha ten nejkrásnější hlas na světě. Musela jsem párkrát zamrkat, abych si zvykla na ostré světlo a pak jsem se porozhlédla okolo. Byli jsme někde na parkovišti u velkého obchoďáku. Nechápavě jsem se podívala na Justina, který se skláněl nade mnou.

,,Jdeme koupit dárek pro Elis." Usmál se a políbil mě na rty. Wow tak tohle jsem vážně nečekala. Nejdřív ví, že má narozeniny a teď i sám od sebe zajede koupit dárek. Myslela jsem spíš, že jí koupím něco málo a někam pojedeme, ale jak vidím, plán se mění. Společně jsme vešli do obchoďáku a namířili si to do druhého parta. Pohledem jsem přejela přes všechny lidi tady a zastavila se na klukovi, nejspíš ve stejném věku jako já, který si mě se zájmem prohlížel. Hned jak ho zpozoroval i Justin, přitáhl si mě blíž k sobě a toho kluka přímo zabíjel pohledem. Zasmála jsem se a dala Justinovi pusu na tvář, aby se uklidnil. Nechci, aby tady udělal nějakou scénu. Neříkám, že to není roztomilý, když žárlí, ale vím, čeho všeho je schopný. Vešli jsme do prvního obchodu s oblečením a mě do oka padly nádherné letní šaty. Hned jsem si v nich představila Elizabeth. Byly bílé, na ramínka, asi někam do půli stehen a vršek zdobený jemnou krajkou. Vzala jsem její velikost do ruky a šla najít Justina. Byl u chlapeckého oblečení a v ruce měl snad padesát ramínek s oblečením. Všechno mělo růžovou, fialovou nebo bílou barvu. Otočil se na mě, v ruce měl malinkou šedou mikinku, která měla na kapuci ouška a na tváři měl úsměv. Nadzvedl obočí a mikču dal přede mě.

,,Nebudeme jí kupovat teď. Koupíme jí klidně, až se dozvíme pohlaví. Ale teď ne. A tohle všechno, co máš v druhý ruce, chceš jako vážně brát? Vždyť se jí to ani nevejde do skříně." Ukázala jsem na ruku ověšenou ramínkama a nadzvedla obočí.

,,Ploším." Začal šišlat a ohrnul spodní ret. ,,Musíme malýmu něco koupit a když to bude holka, necháme tu mikču pro další dítě. A když se to Elis nebude vejít do skříně, koupíme větší." No řekněte sami. Nepodlehli by jste mu? Já jo. Vzala jsem tu mikču a šla k pokladně.

,,Justine, mě už bolí nohy." Zakňučela jsem už asi po desátý. Chodíme tady už aspoň tři hodiny a oba jsme ověšení taškami, jako vánoční stromek. Už nikdy s ním nejdu nakupovat. Je horší než ženská. A to myslím vážně. Kočárek a všechny věci pro miminko si půjdu kupovat sama. Zatáhl mě ješte do hračkářství, ve kterém jsme nejmíň půl hodiny.

,,Mám to!" Zakřičel přes celý krám a šel k regálu s plyšáky. Vzal žirafu, která vážně vypadal jako živá a byla asi 150 cm vysoká. Fajn. S ní souhlasím.

Zítra bude náročný den. Ráno jdu k doktorovi na prohlídku, ale také, abych mu oznámila své rozhodnutí ohledně miminka a odpoledne přijede Pattie s Jeremym a dětmi, Emily, Kyle a Rose a Ryan, abysme jim oznámili tu radostnou zprávu a oslavili narozeniny Elizabeth. Nakoupili jsme i nějakou zeleninu, pití a maso, protože se bude grilovat. Taková příjemná zahradní párty.

Názory? Čím víc votes a comments, tím dřív bude další část.
Moc děkuju za komentáře a votes. Vždycky mě to strašně potěší a zvedne náladu. Vážím si toho. Mám vás ráda.
#Michelle