Anything Is Wrong

2-42

" Same no tak, musíš něco sníst. " Podívala jsem se na něj přísným pohledem, ale Samovi to zase přišlo vtipné. Celý den se všemu směje. Nabrala jsem na lžičku trochu přesnídávky a dala jí Samovi přes pusu. Už měl lžičku v puse a já myslela, že to sní, jenže v té chvíli se zase začal smát a všechno poprskal. Viděla jsem, že se dívá směrem za mě, a když jsem se otočila, bylo mi hned jasné, čemu se smál. Justin stál u dveří a dělal na něj obličeje.

" Justine!!! " Zakřičela jsem na něj a hodila po něm utěrku. " Od rána nic nesnědl a ty ho tady ještě rozptyluješ. " Domem se rozezněl zvonek, jakoby hořelo.

" Jdu tam. " Naposledy se Jay zašklebil na Sama, který se zase začal chechtat, a zmizel ke dveřím. Slyšela jsem z chodby rachot, ale pozitivní bylo, že Sam začal jíst.

" Nazdar prcku! " Vlítl do kuchyně jako vítr Ryan a než jsem něco stihla říct, už měl Sama na ruce.

" Ryane, právě se ho snažím nakrmit! " Nadzvedla jsem skleničku s přesnídávkou a dívala se na ně dva. Sam měl úsměv od ucha k uchu a Ryan ho vyhazoval do vzduchu. Pokaždé, když ho vyhodil, se mi zastavilo srdce. Měla jsem před očima scénáře toho, že by ho Ryan nechytl.

" Dej to sem. Ukážeme mamině, jak se to dělá. " Ryan si ode mne vzal skleničku, posadil Sama zpět a začal ho krmit. Během pár minut byla sklenička prázdná a já jen koukala na to, jak to Ryan s dětmi umí.

" Půjdeme se podívat za Ellis. Mám ho pak uspat? " Otočil se na mě se Samem na ruce. Skleničku jsem hodila do koše a lžičku dala do myčky.

" To bys byl hodný. Díky. " Usmála jsem se na něj, políbila Sama na tvář a odešla do obýváku za Justinem, který s někým telefonoval.

" Ne, teď se to nehodí. - Opravdu? To by bylo skvělé. - Dobře, ještě se ozvu a domluvíme se. - Dobře. Na shledanou. "

" Děje se něco? " Zeptala jsem se ho a přešla k němu. Byl nervózní a unavený. Objala jsem ho kolem pasu, vdechovala jeho omamnou vůni a čekala na odpověď.

" Budu muset na pár dní odjet do New Yorku. Otevíráme tam novou pobočku a je důležité, abych tam byl. " Cítila jsem jeho rty v mých vlasech a jeho ruce se pevně ovinuly okolo mně.

" Zrovna teď? Na jak dlouho? Měli jsme přece začít zařizovat svatbu. " Zklamaně jsem zvedla hlavu tak, abych mu viděla do očí.

" Na čtyři dny. Já vím a je mi to líto. Můžeme začít později nebo pojeď se mnou a můžeme se jít tam někde podívat do nějakých salonů. " Prsty mi dal pár spadlých pramenů vlasů za ucho a políbil mě na čelo.

" Jedeš jenom ty nebo ještě někdo? " Je mi jasné, že nepojede sám, ale zajímá mě, kdo pojede s ním.

" Jedeme tři. Já, můj zástupce Elliot a Selena. " Poslední jméno zašeptal, jako by se bál mé reakce. Proč se sakra plete do všeho. Selenu nenávidím, dělá nám naschvály a teď ještě pojede do New Yorku.

" Nemůžu jet. Kde by byl Sam a Ellie? " Nemůžu je vzít s sebou, ale zase se bojím, aby Selena zase něco nezkusila na Justina, když tam nebudu. Je to frustrující.

" Můžeme se domluvit s mamkou. " Navrhl Justin s radostí v očích a usmál se, jako by našel lék na nějakou nemoc.

" Justine, já si vážím toho, jak se o děti starají, ale nemůžeme je jim jen tak dát a odjet si do New Yorku. To nejde. " Zakroutila jsem hlavou a následně ji opět opřela o Justinovu hruď. Stáli jsme v objetí v obýváku, oba ponořeni do svých myšlenek.

Musím se rozhodnout. Jet s Justinem, mít sice Selenu každý den na očích, ale vědět, že na Justina nic nezkusí. Nebo být doma s dětmi a bát se, jestli se o něco Selena nepokusí. Mám čas ještě týden, tak snad něco vymyslím.

Pojede x nepojede?

Omlouvám se, že dlouho nebyla část, ale začala nám sezóna, takže každý víkend jsem pryč. Snad to chápete.

Byla bych ráda za aktivitu alespoň takovou, jaká byla u minulé část, hlavně bych prosila o komentáře, které mě nutí psát dál. DÍKY .