Anything Is Wrong

2-36

Část je po dlouhé době protože mě dost zklamal počet komentářů u minulé části. Vím, že to říkám už po několikáté, ale jestli to takhle půjde dál, končím. Myslím to vážně. Už mě to nebaví. Psaní mě baví, ale ne pokud nikdo neocení tu snahu. Mrzí mě to. 

Omlouvám se za chyby. Opravím je zítra.

Sam se probudil v pět hodin a od té doby nespí. Myslela jsem si, že když ho nechám ležet u nás v posteli, usne, ale ne. Pořád pokňourával a rozhazoval rukama. Proto jsem si ho vzala do náruče a sedla si s ním k televizi, aby se aspoň Justin trochu vyspal. A teď tu sedím zabalená v dece, sleduju nejaký pitomí seriál a Sam mi usíná na hrudi. V posteli nespí, ale jen si ho někdo vezme na ruku, už by spal.  

Jelikož jsem měla už přesezené nohy, i se Samem v náručí jsem vstala a procházela se po baráku. Ellie spokojeně spala se svým medvědem, který byl vetší než ona. Justin ležel na břiše rozvalený přes celou postel a z koutku pusy mu tekla slina. Uchechtla jsem se nad ním a potichu zavřela dveře. Je horší než Sam. Vešla jsem k Justinovi do pracovny a namířila si to ke knihovně. Rukou jsem přejela po hřbetech knich a hledala nějakou, kterou jsem ještě nečetla. Odjakživa miluju knihy. Mou pozornost upoutala tajemně černá kniha, která na svém boku měla nápis Zmizelá. Se zaujetím jsem ji vytáhla a chtěla odejít. Ovšem něco mě donutilo tu přeci jen ještě zůstat. Na zem spadla bílá obálka, na které bylo pouze mé jméno. 

Opatrně jsem se sehnula a vzala ji do ruky. Díky světlu, které pronikalo skrz ni, bylo vidět, že v ní něco je. Vzala jsem knihu i tu obálku do ruky a odešla opět do obýváku, kde pořád hrála televize. Sam mi mezitím, co jsem byla v pracovně, usnul v náručí a proto jsem ho položila do rohu sedačky a sedla si vedle něj, aby nemohl spadnout. S hlubokým nádechem jsem roztřesenýma rukama otevřela obálku a vytáhla popsaný papír. První, co mě upoutalo, byl datum. 20. 4. 2015. Nepamatuju si, že by přišel dopis a i kdyby jo, proč bych ho schovávala? 

Upila jsem si z čaje, který jsem měla na stole a ze  kterého se ještě pořád kouřilo a zadívala se na první řádky dopisu. 

Máš moc krásného syna, Lucy. Když jsem ho choval v náručí, spokojeně si cucal palec a usínal. Jsi si jistá, že je Justinův? Co kdyby byl můj? Nepřemýšlela jsi nad tím někdy? Vypadáte s Justinem šťastně, ale to bys byla i semnou. Miluju tě sledovat, když o mě nemáš ani ponětí. Miluju sledovat, jak na tebe dopadají kapky vody. Miluju sledovat tě, jak se oblékáš. Ale nejradši mám pohled na tebe, když ležíš v posteli. Tvé drobné tělo zakryté pouze dekou, kterou bych z tebe nejradši strhnul. Chtěl bych opět vidět tvůj výraz, když bys byla jen moje, když bych si tě vzal všemi možnými způsoby. Třeba jako tenkrát v tom skladu. Uznávám, nebylo to zrovna ideální prostředí, ale líbilo se ti to. Už se těším, až se zase setkáme. 

Ps: Bude to brzy. 

Jason

Hrudník se mi strachy svíral a já nepohla popadnout dech. On držel moje dítě. Nesnáším ho. Přitiskla jsem si Sama k hrudi a co nejrychleji šla do ložnice, kde spal Justin. 

" Justine vstávej. " Rozrazila jsem dveře a přešla k posteli. 

" Co se děje? " Promnul si oči a rozespala se na mě podíval. Dopis jsem hodila před něj a dívala se jeho obličej.

" Proč si mi o tom sakra neřekl? " Vykřikla jsem vzteky a snažila se ukldnit pláčícího Sama. 

Co řekne Justin? 

¨Byla bych ráda za větší aktivitu.