Anything Is Wrong

2-41

Ráno jsem se probudila na Justinově hrudi, která se v pravidelném tempu nadzvedávala a opět klesala. Jeho ruka byla přehozená přes má ramena a jemně položená na mých odkrytých zádech. Opatrně, abych nevzbudila Justina, jsem se přetočila na břicho, ale částí těla jsem zůstala pořád ležet na něm. Hlavu jsem si opřela o ruce položené na jeho prsou a sledovala jeho bezchybnou, klidnou spící tvář. Málem jsem usnula, ale jeho šepot tomu zabránil.

" Baví tě to? " Zeptal se se smíchem v hlase a omotal okolo mě ruku pevněji. Ještě víc si mě přimáčkl k sobě a obličej schoval do mých vlasů. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a ruce omotala kolem jeho krku. 

" Moc. Dobré ráno. " Políbila jsem ho na rameno a s úsměvem na tváři na něm dál ležela. Užívala jsem si to ticho v domě a tuhle krásnou chvíli, kdy jsme sami a nemusíme vstávat. Justin něco zamumlal, vtiskl mi polibek do vlasů a jinak se vůbec nehýbal. 

" Půjdu to dole uklidit a udělat snídani. Přijdeš? " Pomalu jsem si sedla a svázala si vlasy do culíku. Justin přikývnul, opřel se o lokty a jen mě dál sledoval. Letmo jsem ho políbila na rty a pak už jsem vstala z postele. Přehodila jsem si přes hlavu Justinovo triko, které bylo přehozené přes křeslo, a odešla z ložnice. Cestou dolů jsem si příjemně prokřupala krk a měla úsměv na tváři, který ovšem opadl hned, jak jsem vešla do obýváku. Vypadalo to tady jako po výbuchu. Na stole talíře a nedopité skleničky s vínem, na zemi poházené oblečení, no hrůza. Styděla jsem se, jak jsme to tady mohli včera jen tak nechat a jít pryč. Ale v tu chvíli jsme  oba mysleli na něco úplně jiného než na to, abychom to uklidili. Zrovna jsem dávala talíře do myčky, když se velké ruce objevili na mých bocích a teplý dech se odrážel od mého krku.

" Pojď zpátky do postele." Zamručel mi Justin do ucha a zněl jako pětileté dítě, které chce bonbón. Uchechtla jsem se a své ruce omotala okolo jeho krku. Jeho tělo bylo namáčklé na mých zádech a tím pádem jsem cítila každý pohyb jeho svalů. 

" Hned jsem tam. " Pustila jsem se ho, vzala z lednice šlehačku a se škodolibým úsměvem na rtech šla za ním.

Čekali jsme u dveří, než nám Pattie přijde otevřít, když se za dveřma ozval dupot a Ellie vyletěla ze dvěří a přistála u Justina v náručí.  Pattie přišla ke dveřím se Samem na ruce, který byl celý umazaný od přesnídávky a úsměv mu zářil přes celou tvář. Tolik mi to zlatíčko chybělo.

" Ahoj broučku. Ahoj Pattie. " Usmála jsem se na ní, objala ji a pak už si vzala Sama, který ve chvíli, kdy jsem si ho vzala na ruku, hned omotal ručičky kolem mého krku. 

" Jste rozkošní, vy dva. Jak puberťáci. " Zasmála se Pattie a pustila nás dovnitř. Asi hodinu jsme si povídali, probrali jsme všechno možné, když Justin přišel se Samem ze zahrady. 

" Pojedeme? Sam už je unavený. " Kývnul hlavou na Sama, který mu usínal v náručí a držel Justinovu ruku. Vstala jsem, pomohla Pattie uklidit hrnky a následně se rozloučili a jeli domů. 

V jedné ruce jsem měla tašku a druhou odemykala dveře. Ellie pobíhala před barákem a Sam už vyspaný dělal kraviny s Justinem. Všechno se zdálo být naprosto v pohodě, dokonalé, až mě to děsilo. Klíče jsem položila na komodu, tašku odnesla k Ellie do pokoje a šla zpět dolů, kde všichni seděli na sedačce a povídali si. Zůstala jsem stát opřená o rám dveří a sledovala je. Bojím se, aby se opět něco nepokazilo, protože vždycky, když se zdá  všechno být v pohodě, něco se stane. Ale v tu chvíli jsem se rozhodla to neřešit, nebát se budoucnosti a žít dneškem. Protože dnešek je důležitý a ne to, co se stane zítra. 

Justin se po chvíli obrátil na mě, mrknul na mě a usmál se tím svým neodolatelným úsměvem, který mě uklidnil.

Tahle část se mi vůbec, ale vůbec nelíbí... Byla bych ráda za více komentářů, které mě vždy donutí psát. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale posleddní dobou ukončuju části nějakou psychologicko-filosofickou úvahou. :D nevím proč. Takže jestli to někomu vadí, stačí říct. Omlouvám se.

Takže více komentářů by neuškodilo. Díky, že to čtete :*