Killing Me To Love You

•4. Kapitola•

„Co se teda stalo mezi tebou a Malfoyem?“ ptala se už po několikáté na stejnou otázku má jediná spolubydlící, která se nenechala odbýt.

Ano, pokoj jsem měla jen s Charlotte. Moc lidí nemělo pokoj po dvou, ale my byly jedny z těch mála, co ano, takže jsme aspoň nemusely snášet další otravné spolubydlící.

„Nic! Kolikrát ti to mám opakovat?!“ rozhodila jsem zlostně rukama a přikryla se modrou peřinou. „Jsi jak mí rodiče. Pořád o něm mluvíš a dohazujete ho ke mně, ale že mně to přijde nepříjemný, tak na tom vám nezáleží. Vy prostě milujete tu bledou tvář s šibalským úšklebkem,“ zády jsem dopadla do postele a dívala na náš strop s hvězdami, které jsme si zařídily samy.

Stejně jako celý tento pokoj. Vybavily jsme si ho podle svých potřeb a představ. I když hlavní výhoda tohoto pokoje stejně byla ta velká koupelna.

Ani jsem se upřímně nedivila, když jsem se rozhlédla po pokoji a všude byl už za těch pár hodin bordel. Nebyla to u nás novinka, že se to ani jedné z nás první den nechtělo všechno uklízet.

„Hodíte se k sobě a neříkej, že ne,“ zasmála se má kámoška a moc dobře věděla, že tím mne akorát vytočila ještě víc.

Hodila jsem na ní svůj polštář, který šikovně chytila a hodila zpátky. S větším zasmáním až dopadla do své postele a držela se bolestně ze smíchu za břicho.

„Tím pádem Neville zjistí, že o něm mluvíš ze spánku,“ zašklebila jsem se nad mým geniálním plánem po kterém se uklidnila.

Byla to lež, samozřejmě. Charlotte nemluvila o Nevillovi ze spánku, spíš ho brala jako kámoše. Chtěla jsem ji to jen s tím Malfoyem nějak vrátit a tohle by byla dobrá pomsta.

„Opovaž se! Stačí, že mě minulý rok pořád zval na Yule Ball a zamiloval se do mě,“ zúžila oči.

Moc dobře jsem věděla, že ona na vztahy stavěná nebyla. Flirtovat s klukama to ji šlo, ale když se do ní zamilovali, tak city neopětovala a tím jim zlomila srdce. Měla už mraky nápadníků, ale ani jeden se jí nikdy nelíbil. Charlie prostě chtěla toho vysněného kluka, kterého nemohla dozatím najít. Než to já bych dala cokoliv za jediného.

Samozřejmě, kromě Malfoye.

I když ten by se jako nápadník ani počítat nemohl. Spíš ho bavilo mě jen vytáčet a teď nastal jediný rozdíl v tom, že se to rozhodl více okořenit oproti jiným rokům.

„Nemáš jim dávat pořád plané naděje,“ poradila jsem jí radu, kterou dávám té zrzce skoro pořád.

„Já za to nemůžu, že se do vždy zamilují!“ bránila se rázem a přikryla se též svou peřinou, aby se skryla před zimou, která tu panovala. A to bylo teprve září. V zimě tady umrzneme.

„No jo, jsi jak Malfoy. Jeho taky všechny nány přece milují,“ dala jsem důraz na slovo uprostřed věty, abych tím nemyslela i nás s Charlotte s kterou dokážeme pominout jeho kouzlu.

Nebo aspoň Charlie. Opravil mě můj hlásek v hlavě, který jsem z celého srdce nenáviděla. Pokaždé když se ozval, tak to nevěstilo nic dobrého.

„A je to tady! Mluvíš o něm!“ zakřenila se, po čemž jsem se otočila zády směrem od ní. Neměla jsem náladu před spánkem poslouchat zrovna o tom paznehtovi.

„Dobrou,“ zhasla jsem světlo a naší místnost už osvětlovaly jen hvězdy na stropě.

• • •