Killing Me To Love You

•51. Kapitola•

Dny bohužel ubíhaly rychle a netrvalo dlouho a už jsme seděli ve vlaku zpátky do Londýna, kde na nás s Dracem společně čekali rodiče. Bylo nám oznámeno, že celé svátky strávíme u Malfoyů, což pro nás bylo pozitivní. Akorát to že budu muset být i s jeho otcem v jednom domě, převažovalo nad všemi pozitivními věcmi.

„Tyhle svátky budou děs,“ povzdechla si Pansy ve vlaku, s kterou jsme seděly v kupé.

Ještě tam s námi seděl Tony, Blaise a Draco, kteří taktéž nevypadali dvakrát nadšeni z vánočních prázdnin.

„Kvůli rodičům?“ vzpomněla jsem si na rozhovor z lesa, kdy o nich nemluvila nejlépe.

„Jo,“ přikývla a většina lidí bylo dost překvapených, že my dvě se normálně bavíme.

Vlastně většina školy se divilo, že my dvě jsme spolu mluvily a nezabíjely se pohledy navzájem, jak to bývalo předtím naprosto běžný. Ale za tu dobu, kdy se mnou nebyla Charlotte, jsme se sblížily a chápala jsem, proč se tak chovala. Oprava, pořád se tak někdy chová, ale už jsem si na to zvykla.

„Jediné štěstí pro mne je, že jeden večer je ta večeře v Malfoy Manoru, takže aspoň tam nebudu schytávat poznámky o tom, jak by se mé známky měly zlepšit,“ vyhlédla po jejích slovech z okna a já věnovala klukovi v saku před sebou nechápavý pohled.

„Jaká večeře?! Myslela jsem, že ji na Vánoce máme jen my.“

„Na Vánoce jo, ale druhý večer shromáždily rodiče několik dalších rodin. Přesněji Parkinsonovi a tady Goldsteinovi,“ ukázal na blondýna vedle mne, který se na mě usmál a myslela jsem, že tu chytnu nerva z toho uvědomění, že budu muset potkat jeho rodiče.

„A to jsi mi chtěl říct kdy?!“ sykla jsem k Dracovi šeptem.

„Nějak mi to vypadlo z hlavy,“ vymlouval se okamžitě.

„Tobě to nějak vypadlo z hlavy?!“ zvýšila jsem hlas, až jsem přivolala celou pozornost všech v kupé na sebe.

Následně jsem si hlavu opřela o stěnu vedle okna, u kterého jsem seděla a rukou si prohrábla vlasy.

Mělo mi dojít, že Lucius si náš vztah s Tonym bude chtít ověřit. Ale v životě by mě nenapadlo, že by je společně s Parkinsonovi pozval na večeři do svého domu.

Bylo celkem šílený, že jsem měla poznat rodiče kluka, s kterým to nemyslím vážně a beru náš vztah jen na oko. O čemž Tony samozřejmě neví. Pořád to bere stoprocentně vážně a to že se poslední dobou stěží chytíme za ruku, nijak radikálně neřeší.

Avšak podle jeho zamilovaných řečí mi je jasné, že mu Pansy neřekla pravdu, o co tu doopravdy jde. A já neměla cit k tomu mu ji říct. I když pravý důvod byl spíš, že jsem se bála, aby ten vztah on poté neskončil, což by mi moc do karet nehrálo.

„Hele prostě jsem ti to zapomněl jaksi říci. Vždyť o nic nejde,“ uklidňoval mě Draco, akorát pro něj to bylo snadné.

On se s Parkinsonovými znal už od dětství kvůli spojitosti jejich rodin, ale já neměla pořádně ani páru, co Tonyho rodiče dělají za práci. Jak s nimi potom mám vydržet celý večer?

„Jo, máš pravdu. Vždyť o nic nejde,“ ironicky jsem vznesla a dívala se z okna na ubíhající zasněženou cestu podobně jako Pansy.

Netrvalo to závratně dlouho a už jsme vycházeli z vlaku. S Tonym jsem se na nádraží rozloučila v podobě pusy na tvář, po které Draco zkroutil grimasu do znechucené a na Blaise jsem jen mávla rukou ve znaku rozloučení.