Killing Me To Love You

•67. Kapitola•

S Tonym jsme se odpoledne na jeho pokoji shodli, že s naším vztahem na oko budeme pokračovat. Pansy nechtěla, aby se na ně dva přišlo a tím že jsme pořád oficiálně spolu, nemusel nikdo hledat žádné podezření o nich dvou.

Jediný rozdíl byl teď v tom, že jsem ho nemusela vodit za nos a necítila se provinile pokaždé, když jsem se na něj takřka podívala.

Moc jsem ale nadále nerozuměla, proč si Pansy vybrala jeho, když může mít skoro kohokoliv ze školy. Tedy kromě Draca, který se tvářil jakoby se to na těch schodech mezi námi nikdy neudálo.

Mě tou situací však značně rozhodil a on to moc dobře věděl. Nejednou jsem se přichytala u hypnotizování jeho rtů, zatímco o něčem záživně mluvil. Bylo mi jasné, že to musel zaznamenat. Kdyby ne, byl by slepý.

Aktuálně jsem se k večeru procházela hradem a zahlédla naproti sobě velkou partu studentů, jež někam pohromadě pelášila. Nacházeli se v zadní chodbě přede mnou, která se spojovala s tou mou jako křižovatka, čímž se mi na ně ukazoval nádherný výhled, i přesto jak jsem byla daleko. Zdálo se mi to zvláštní a nechápala jsem, proč v tuhle hodinu tady byla tak velká parta, ale než jsem rozpoznala, kdo mezi ní byl, tak mě natiskl někdo na stěnu za roh menší odlehlé chodby.

Na ústech mi přistála ruka, abych nevykřikla a jen podle ledového doteku jsem poznala ihned, kdo to byl. A taky podle kolínské, kterou poslední dobou nosil často.

Přede mnou se nalézal Draco oblečen doposud ve školním hábitu a své tělo tiskl natěsno ke mně. Když uznal, že nevykřiknu, tak dlaň sundal a ukazovákem mi ještě na mých rtech pro jistotu naznačil, abych byla zticha. Po jeho doteku jsem ztuhla na místě a v hlavě se mi během sekundy připomněla scéna na schodech, kdy u mě byl taktéž na těsno a opíral se o zeď vedle mé hlavy.

Sakra, musím na to přestat myslet.

Přikázala jsem si a zpozorovala, že se Zmijozel vyklonil hlavou z odlehlé chodby, kde jsme stáli, aby viděl, co se na té druhé chodbě dělo. Jeho čin jsem zopakovala, když jsem se vzbudila z letmého zaražení a má zvědavost každou chvílí jen rostla, jelikož jsem nechápala, o co tu šlo.

Chápat jsem ale začla, když jsem viděla v dáli na chodbě stát Harryho Pottera s jeho dvěma kámoši u dveří, co se tam neočekávaně zjevily. Přejela jsem si zbytek lidí pohledem a nemohla uvěřit vlastním očím, kdo se mezi tou Potterovou skupinou skrýval.

Byla tam Charlotte s Fredem a Lunou. A aby toho nebylo málo, tak tam byl i Tony s jeho spolubydlícími nebo-li kámoši z pokoje.

„To je...," polkla jsem a nedokázala to vyslovit nahlas.

Celou dobu mi lhali. Charlotte, Tony a dokonce i Luna. Za mými zády se přátelili s Harry Potterem a mně o tom neřekli ani slovo.

„Brumbálova armáda," doplnil Draco a rukou se opíral stále vedle mé hlavy.

Nedokázala jsem se na své havraspárské kámoše dívat déle, takže jsem se opřela hlavou zpátky o zeď. Sledovala jsem zem pode mnou a nemohla uvěřit, že mi všichni lhali.

Jako jo, všímala jsem si, že nějak podivně v tuto hodinu mizeli, ale pokoušela jsem se to svádět na to, že Charlotte randí s Fredem, Tony s Pansy a Luna... Luna je prostě Luna. Ta se normálně toulá různě po Bradavicích.

Avšak nakonec se vyplnily mé obavy o tom, že patří do skupinky slavného Pottera.

„Promiň za zpoždění, už jsme-" uslyšela jsem něčí hlas z chodby, v níž jsme stáli a zahlédla, že sem přišli Dracovi kámoši: Crabbe, Goyle a Blaise.