Killing Me To Love You

•33. Kapitola•

Po přečtení dopisu jsem byla docela dost psychicky v háji, protože to všechno, co v něm bylo se mi ani zdaleka nelíbilo. Nebylo to tam sice řečený, ale spojila jsem si hnedle, že za to mohla Parkinsonová, která napráskala, že se bavím zas s Dracem jeho otci s posvátným příjmením Malfoy. Nesnášela jsem Luciuse než cokoliv na světě. Měl až moc kontaktů a tak mne mohl vydírat naprosto čímkoliv.

Tentokrát šlo o to, že se od jeho syna mám držet dál, jinak napráská Ministerstvu minulost mých rodičů a to po nich půjde. V nejlepším případě by je jenom vyhodili, ale to by zase byl problém na druhé straně. Voldemort je nechává na živu, protože od nich získává informace. Pokud by je však vyhodili, byli by mu k ničemu a nastala by velká možnost, že by je oddělal.

Neměla jsem na výběr. Jako vždy, když se do něčeho vložil otec Draca.

Buďto budu riskovat životy rodičů, ale budu se dál bavit s Dracem a prožívat nejlepší dny mého života. Anebo toho kluka od sebe odstrčím jako před pár roky a mí rodiče budou žít.

Myslím, že mám jasno.

Zahrávat si s Luciusem nedopadá dobře. Udělá cokoliv, aby dostal, co chtěl a i přestože jeho manželka kámarádí s mou mámou, tak dobro pro jeho rodinu vítězí. Bez mrknutí by to udělal a ještě by byl na sebe za to pyšný.

Hezký, jen se konečně políbím s Dracem a už to musí skončit.

Kéž bych ho nikdy nepolíbila.

Kdybych ho nepolíbila, nechtěla bych v tom pokračovat. Jeho rty byly jako drogy. Odstrčení jeho bude teď o dost těžší, když mi řekl, že o mě má zájem. Předtím to bylo jiný. Choval se jak kretén, takže bylo jednoduchý ho vymazat ze svého života.

Teď? Přijde mi to jako nejtěžší věc v celém mém životě. Ale životy rodičů fakt riskovat nebudu jen kvůli němu.

Aktuálně jsem seděla jako každé ráno na snídani a přes noc jsem překvapivě ani neměla žádnou noční můru ohledně dopisu od starého Malfoye. Měla jsem místo ní sen o Dracovi, zase. Posledních pár dnů od incidentu, kdy u mě přespal jsem je měla pořád.

Možná bych v téhle situaci byla i ráda za noční můry. To že se mi o něm totiž zdálo mi moc nepomáhalo k tomu, co jsem musela udělat.

„Jsi v pohodě?“ starostlivě jsem uslyšela z protější strany stolu a pozvedla svůj pohled na Lunu.

„Dobrá otázka. Od té doby kdy ti přišel ten dopis jsi nějaká zamlklá,“ podpořila Charlie Lunu a též čekala na odpověď.

„Nejsem. Jen nemám prostě náladu,“ vidličku jsem položila na talíř a bez dalších slov zmizela od stolu.

Už tak jsem byla dost mimo, že jsem musela od sebe odehnat kluka, s kterým jsme se konečné někam posunuli a mluvit se mi o tom dvakrát s nikým nechtělo. Měla jsem chuť se jen zavřít do pokoje a zůstat v něm sama se svými myšlenkami na to, jak prostě zabiju toho člověka se stejnou krví jako má kluk, kterého mám až moc ráda.

Procházela jsem různě chodbami, když v tom mě někdo zatáhnul za ruku a objevila jsem se v prázdné třídě. Onen dotyčný za námi rychle zavřel a s dravým políbením mě přitiskl k jednomu ze stolů.

Podle jeho rtů a vůně kolínské, jež nosil pořád jsem poznala hned, kdo to byl. Ještě před pár hodinami bych byla ráda za jeho přítomnost, ale od toho vzkazu jsem ho vidět nechtěla, už jen kvůli jeho otci.

Polibky jsem mu proto neopětovala a on se ode mne odtrhl se zmatenou grimasou ve tváři. „Co se děje?“ vystrašeně se zeptal a pohladil mě po tváři.

Po jeho doteku mi tělem jako vždy projelo příjemné teplo a místo kterého se dotknul pomalu začínalo hořet.

Jak mám toho kluka od sebe odehnat, když dělá tohle, čímž mi to akorát zhoršuje? Jak?!

„Draco tohle nefunguje,“ špitla jsem s pohledem k zemi a v očích jsem začínala pociťovat vlhko z toho, co jsem se připravovala udělat.

„Co nefunguje?“

„Tohle všechno!“ zesílila jsem svůj zlomený hlas. „Tohle mezi námi by nikdy nemohlo fungovat, jen jsme se nechali unést okamžikem. Ty máš Pansy, vždycky budeš s Pansy, protože je to tak správné. A já jsem jen jedna z tvých holek na zába-“

„To není pravda!“ přerušil mě rázně. „Klidně se s ní rozejdu. Chci jen tebe. Vždycky jsem chtěl jen tebe a pokud jsi to neviděla, tak jsi slepá. Tak tohle prosím nenič. Konečně si přijdu šťastný a ty určitě taky,“ pohladil mě po ruce, s kterou jsem ucukla.

Přes slzy jsem stěží viděla a dost jsem se musela přemáhat k tomu, abych řekla tu lež.

„Jak můžeš vědět, že jsem šťastná? Nejsem a nikdy jsem nebyla, ne s tebou. Běž si za Pansy a nech mě na pokoji,“ ke konci se mi začal třást hlas a v krku se mi tvořil obrovský knedlík.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to vážně dokázala vyslovit z úst. Jen ta slova mi lámala srdce, protože to pravda nebyla. Pravda byla ta, že jsem byla nejšťastnější holka pod sluncem do doby než nepřiletěla včera ta blbá sova, která mi nedala na výběr.

Když nic neříkal, tak jsem se přinutila pohlédnout do jeho očí, v kterých se zalesklo a bylo poznat, že neměl slov. Zlomila jsem ho těmi slovy. Znovu jsem mu ublížila.

Jsem hrozná osoba.

Odtáhla jsem ho od sebe a s otřením vlastních slz táhnoucích se po mých tváří jsem šla směrem ke dveřím.

„Lžeš,“ ozvalo se konečně od něj sebejistě, když jsem stála u dveří a tím jsem ztuhla na místě.

Měl pravdu. Lhala jsem, jak když se tiskne, což poznal. Vždy poznal jestli lžu nebo ne.

Nevěděla jsem, co na to odpovědět. Draco Malfoy se jen tak určitě nevzdá, když věděl, že lžu. Neměla jsem páru, co mám udělat, abych ho od sebe držela dál. Sama jsem to totiž nechtěla. Chtěla jsem jen jeho. Nikoho jiného.

Ale jak už jsem si několikrát řekla, tak nebudu riskovat životy mých rodičů. Rodina je jediná věc na kterou se člověk dokáže obrátit v dobrém i zlém a nechci o ni přijít jen kvůli nějakému románku s Dracem.

Se slzami ve tvářích jsem tedy vyletěla z učebny a nechala ho tam stát. Nohy jsem dávala rychle před sebe a mířila jen na jedno místo, kde jsem teď chtěla být. Ve své posteli a už z ní nevylízat.