Killing Me To Love You

•30. Kapitola•

„Bell, co máš dnes v plánu?“ přiběhl za mnou s úsměvem blonďatý Havraspár na školních pozemcích, kde jsem se nacházela.

„Promiň Tony, ale já dneska nemám čas,“ vzpomněla jsem si na doučování se Snapem, o kterém jsem mu moc vykládat nechtěla.

Určitě by se potom vyptával proč mě doučuje a odpovědět pravdivě bych mu nemohla. Ani Charlotte neznala celou pravdu a to se s ní znám pět let. Ví sice o mých doučováních, ale už neví, proč je mám.

„Proč?“ zeptal se celkem smutně. Občas zněl fakt hrozně nevinně a jako odkopnuté stěně.

Tak bych Tonyho popsala. On byl na sto procent dobrák a neublížil by ani mouše. Za tu dobu, co se s ním bavím jsem k tomu došla, protože při kamarádství s Dracem jsme pořád porušovali nějaké pravidla a dělali kraviny. Goldstein ten naopak jediný, co kdy porušil byl pozdní příchod na hodinu.

Ani se nedivím, že se stal prefektem. Většina kluků z Havraspáru takové zlatíčka fakt nebyly. Ať si každý říká co chce, ale Havraspár byl podobnější Zmijozelu než jakékoliv jiné koleji na škole.

„S Charlotte máme holčičí večer,“ nahrála jsem úsměv a doufala, že mi tu výmluvu sežere.

Učebnice rozložené na lavičce jsem posbírala do rukou a už měla namířeno i s tím špinavým blonďákem po mém boku ke škole.

„Proč jsi dneska nebyla na první hodině přeměňování?“ ptal se se zájmem na další otázku, kterou mi dost zavařil.

„Musela jsem něco probírat se Snapem,“ popravdě ze mne částečně vypadlo a v hlavě se mi utvořila vzpomínka na to, jak jsme proti sobě s Dracem kouzlili.

Musela jsem se pousmát nad tím, jak byl nadšený po získání mé hůlky. Naštěstí Tony si ho nevšiml a místo toho se snažil nespadnout na schodech, po kterých jsme šli vzhůru do havraspárské věže.

„Co jsi ty mohla probírat se Snapem?“ nechápal a jeho obličej se z té zmateností pokroutil.

„Ehm... lektvary,“ vypadla ze mne první věc, co mne napadla a zrychlila krok, abych v této konverzaci nemusela pokračovat.

„Uvidíme se tedy na večeři?“ dohnal mě u vstupu a já s přikývnutím a odpovězením jedné z orlových hádanek vstoupila dovnitř.

Společenkou jsem prosvištila, jak nejrychleji jsem mohla a v pokoji taktéž, protože jsem měla docela skluz. Za patnáct minut jsem měla být na druhé straně hradu a to jsem nebyla ani převlečená.

Na pokoji byla i má spolubydlící, která naštěstí taky někam hnala, ale než stačila odejít, tak jsem ji zadržela: „Charlotte mohla by jsi prosím před Tonym hrát, že dnes máme holčičí večer? Se Snapem mi zase začal trénink a nechci mu o tom říkat.“

„Dobře,“ souhlasila okamžitě a zabouchla za sebou dveře.

V rychlosti blesku jsem se přestrojila do volného černého trika, mikiny, kalhot a pevných bot. Udělala jsem si poslepu culík a s hůlkou v zadní kapse se vydala dolů. Brala jsem to nejkratšími cestami, ale i tak jsem přišla pozdě.

„Ehm, pardon,“ vyslovila jsem po mém okamžitém vtrhnutí do učebny, kde už stál blonďák se Snapem, jež mu něco říkal.

„Pozdní příchod už první den?“ obočí Severusovi vyletělo vzhůru a dost se divil, jelikož bývám docela dochvilná.

„Zapomněla jsem na čas,“ ohlásila jsem.

Naštěstí to nadále nijak neřešil a věnoval se zpátky Dracovi, kterému říkal nejzákladnější věci.