Killing Me To Love You

•47. Kapitola•

Přes noc jsem měla jednu ze svých nočních můr, které jsem neměla už dost dlouho. Vždy se mi zdálo o Dracovi, jak jsme spolu nebo prostě takový hezký sny, ne jak předtím, kdy mě urážel a tak. Ale dnes se mi zdálo o té postavě z lesa; o černém stínu jakému nešlo vidět do obličeje.

Zdálo se mi o tom, že ke mne přišla, chytila a zatáhla mne za zápěstí do temnoty. Nemám páru, co ten sen mohl znamenat. Většinou sny něco předpovídají, ale tohle mi nedávalo sebemenší smysl.

Z téhož snu jsem měla husí kůži i hodinu po vzbuzení. Jen z toho pouhého ledového doteku, jaký jsem pocítila. Nebyl to jak Dracův dotek nebo Snapea, kteří mají ledoví ruce. Ne, tohle bylo jak dotek... mrtvoly? Jo přesně takhle si ho nějak představuju, čímž mne to celkem děsí, protože pokud ten sen měl něco představovat, tak-

„Isabelle?“ vzbudil mě z přemýšlení nad noční můrou hlas s oslovením mého jména.

Seděla jsem zrovna v lavici na hodině OPČM a asi za deset minut sem měla přijít ta cukrová vata, jež si musela ještě něco prodleně zařídit.

„Tony, copak potřebuješ?“ nahrála jsem úsměv a pozorovala ho, jak si sednul na místo mého spolusedícího, který zde ještě nebyl.

„Myslím, že bychom si měli promluvit,“ vážně vyslovil, což u něj nebývalo běžný. Většinou je šílený láskou, ale teď vypadal hrozně smutně jako odkopnuté stěně.

„O čem?“ zajímala jsem se.

„O tobě a Malfoyovi,“ odpověděl, jak kdyby to mělo být samozřejmý.

Nad tím jsem protočila očima a otočila se čelem ke katedře celým svým tělem.

„Vážně je dobrý nápad to probírat teď?“ ptala jsem se ho jen proto, že tentokrát to mezi námi s Dracem nijak neokecám. Přesněji ten včerejšek nijak neokecám, kdy jsem mu skočila ustrašená kolem krku.

„Jo, protože nevím, kdy jindy to máme probrat, když jsi pořád s ním. Nejsem zas tak blbý ohledně toho, co mezi vámi je. Včera jsem to, ale konečně uviděl. Místo toho, aby jsi vletěla do náručí svého kluka, tak jsi objímala jeho,“ zaleskly se mu oči a já nevěděla, co na to popravdě odpovědět. Měl pravdu.

Byla bych i ráda za to už s ním nebýt, ale je mi jasné, že pokud před Luciusem o Vánocích nebudu v žádném vztahu - mimo jeho syna - tak to nebude dobrý. Pansy jsme možná vyřešili, ale Lucius nadále bude protestovat proti mně a Dracovi.

„Tony, já a Draco jsme toho hodně zažili a...,“ došla mi slova uprostřed věty a netušila jsem, jak to napravit.

„Chápu. Vždycky to bude on, ne já,“ chystal se vstát, ale já ho svou rukou na té jeho zastavila.

„Prosím, neodcházej takhle,“ prosebně jsem se na něj podívala a čekala, že mi vyhoví. Bohužel ne. Ten včerejšek mu asi sundal jeho růžové brýle z očí.

„Ty jsi odešla už dávno,“ odvětil, když ucukl svou rukou a mířil neprodleně na své místo.

Ani jsem se ho nesnažila zastavit a začínala si v hlavě nadávat. Na jednu stranu jsem ho tahat za nos nechtěla, ale na druhou jsem očekávala, že se mnou bude aspoň do Vánoc. O Vánocích totiž máme vždy společně s Malfoyovýma večeři a mohla bych na ní tedy říci, že někoho mám bez žádných lží, které by Lucius prokouknul.

Hlavu jsem si složila do dlaní a přemýšlela, jak to vyřeším, když Vánoce měly být za měsíc.

Jak si za měsíc někoho jiného najdu, když všichni ví o našem blízkém vztahu mne a Draca? Jaký idiot by byl tak ochotný a riskoval by, že mu Zmijozelský princ nakope zadek? U Tonyho to bylo jednoduchý. Byl nevinný a tak ani na žádný intimnější věci nebyl, jen mne párkrát políbil a to bylo vše. To se ovšem nedalo říct o všech studentech na škole. Hlavně o zbylých Havraspárech nebo Zmijozelech.