Killing Me To Love You

•48. Kapitola•

„Dneska večer nebudu na našem pokoji, takže aby ses kdyžtak nedivila,“ upozorňovala mě předem má zrzavá spolubydlící po východu z hodiny OPČM.

„Hádám, že zas spíš u Freda, co?“ pozvedla jsem na ní s úšklebkem obočí, i když jsem ani nemusela. Odpověď jsem znala i bez ní.

„Jo,“ přikývla s úsměvem. „Už musím jít, tak zatím,“ mávla na mě po tom, co zahlédla stát stejněbarevněvlasého kluka opřeného o stěnu.

Rychle k němu přiběhla, na přivítanou se políbili a společně zmizeli v chodbě plné studentů.

Připravovala jsem se jít hned na to na pokoj, jelikož jsem měla volnou hodinu, ale to by mě nesměl zadržet profesor s umaštěnými vlasy.

„Musíme probrat ještě ten včerejšek. Pojď,“ zkráceně mi chladně nařídil a přede mnou mířil dolů po schodech do jeho kanceláře.

Za ním vlál jeho černý plášť a měla jsem párkrát hodně co dělat, abych na něj omylem nešlápla. Asi by nebyl nadšen, kdybych mu šlápla na jeho milovaný plášť a ještě k tomu by nejspíš na těch schodech upadl. To bych si vyžírala z jeho strany snad po zbytek života.

„Zjistil jsi něco?“ tykala jsem mu, když jsme se v místnosti nacházeli sami a tak jsem ho přestala brát jako profesora Snapea, ale spíš jako strýčka Severuse.

Sice to nebyl můj strýc, ale kmotr. Rodiče se s ním ze školy znali totiž až moc dobře, že mu tohle privilegium dali a tak se občas o mě staral více než oni. Nikdo však z rodiny oslovení kmotr nepoužíval, takže občas i zapomínám, že mým kmotrem vlastně je.

„Ne. Ale napadlo mě, že bych to mohl vidět na vlastní oči,“ opřel se o stůl, zatímco jsem si sedla na pohodlnou židli před jeho velkým stolem.

Věděla jsem na co narážel. Chtěl se mi nabourat do hlavy, z čehož jsem přenadšená nebyla a on to poznal.

„Pokud nechceš, tak-“

„Dobře, udělej to. Možná na něco přijdeš,“ vzdala jsem to a než jsem se nádala, tak s mávnutím hůlky se mi neverbálně dostal do hlavy.

Viděla jsem znovu scénu s tím, co se stalo v lese, ale než jsem ho stačila zastavit a vytlačit, tak viděl už i to, jak mě Draco políbil před vstupem do havraspárské koleje. Vlastně já ho políbila, jak mi to teď pomalu docházelo při procházení vzpomínek.

Hned jak jsme se tedy vrátili zpět do jeho kanceláře, tak jsem pohledem probodávala zem. Přišlo mi to dost trapné. Už podruhé nás částečně "nachytal". Očividně ani jeden z našich polibků s Dracem nezůstane utajený jen pro nás dva.

A asi vážně to budu nazývat prokletím, protože tohle už není fyzicky možný.

„Ta postava byla docela vysoká,“ přerušil trapné ticho mezi námi.

Ač pro něj trapné nebylo, spíš dumal nad tím, co viděl. Jen mnou projížděla trapnost a strach zároveň.

Strach zejména kvůli tomu, že když jsem si na ten včerejšek vzpomněla, tak se mi zdálo, jako bych to celý zažívala znovu. Proto jsem měla po celém těle husí kůži a snažila se vymazat z hlavy obrázek toho děsivého stínu.

„Jak to můžeš rozeznat? Byla daleko,“ vyptávala jsem se a nedávala stejně jak on pozornost té druhé věci, jakou uzřel.

„A byla mužská. Neviděl jsem ale hůlku, což znamená, že musel být ten dotyčný pokročilý,“ mluvil si nadále sám pro sebe a mou minulou větu naprosto ignoroval.