Killing Me To Love You

•71. Kapitola•

Zmoženě jsem se posadila do lavice na hodině Kouzelných formulí, jež jsme měli po Přeměňování, při kterém mě celý čas hypnotizoval s omluvným pohledem Tony. Teďkon zde ale ještě nebyl, což bylo zvláštní. Zrovna on jako pilný student, který nemohl vystát nespravedlnost ve světě, nikdy nechodil na hodiny pozdě. I když Charlotte s Lunou tu zatím taky nebyly, takže se pravděpodobně jen někde zdrželi.

„Neuvěříš, co se stalo!“ přiběhla ke mně jak na zavolanou uhnaná zrzka a svým hlasitým vyjeknutím na sebe přivedla pozornost celé třídy.

„No tak co se zas velkolepého stalo?“ s menším nezájmem jsem se zeptala a pokračovala naoko v opakování si látky z minula.

Moc mi to však nešlo, jelikož v hlavě se mi pořád jen opakovala ta situace z rána a na nic jiného jsem nedokázala myslet. A tak jsem se musela hodně co přemáhat, abych slova Charlotte vnímala.

„S Lunou jsme šli po chodbě z havraspárské věže, protože jsem si já idiot zapomněla učebnici na pokoji a-“ ukazovala na holku s bílými vlasy připomínající ty Dracovy, která si sedla lavici před nás a Charlie si dosedla vedle mne.

Paráda, zase myslím na toho Zmijozela.

„Přejdi k tomu důležitému,“ skočila jí do řeči blondýnka s jejím úchvatným hlasem, když se k nám otočila.

„Viděli jsme Tonyho s Dracem,“ vyhrkla, čímž konečně zaujala můj veškerý zájem od té učebnice. Stačilo mi slyšet jeho jméno a o nic jiného už jsem se nestarala.

„Co?“ nechápala jsem, proč by zrovna tito dva měli být někde spolu.

„A řekněme, že se poprali,“ informovala mě místo Charlie Luna s naprostým klidem a nadhledem nad situací, kdežto ve mně se něco po této její větě spustilo.

Nevím, jestli jsem k těm dvoum chovala větší vztek nebo strach, ale rozhodně mě to rozhodilo. Ti dva mezi sebou nacházeli jen jednu spojitost a tou spojitostí jsem já. Pochybuji, že by se Draco s ním porval kvůli prefektství. Nedávalo to smysl, ale to i to, že by se s ním popral kvůli tomu, co mi Tony udělal, když já samotná mu ublížila.

Z jakého důvodu by mě sakra po tomhle všem bránil?

„Proč to neřeknete rovnou?!“ vstala jsem a hodila si knížky z lavice rovnou do brašny.

Věděla jsem, že musím za ním. Něco ve mně mi to říkalo a hnalo i pryč z třídy. Potřebovala jsem se ujistit, jestli je v pořádku, zkrátka musela.

„Draco je nejspíš v jeho pokoji,“ poradila mi kámoška, když jsem bez váhání šla dále ze třídy.

Akorát u dveří stál profesor Flitwick a neušlo mu, že jsem byla na odchodu, tudíž neudržel otázku na jazyku: „Kampak míříte, slečno Drakeová?"

„Za profesorem Snapem,“ napadla mě dobrá přesvědčivá výmluva, proč opustit třídu, leč učitel o půl metru menší chtěl znát více podrobností. „Kvůli kariérovému poradenství. Potřebujeme společně ještě něco probrat, takže mi bylo oznámeno, že se mám za ním stavit,“ nervózně jsem se poškrábala na spánku a doufala, že mi uvěří.

Moc mi to nevěřil, ale i tak mě nechal odejít z hodiny s podmínkou, ať si potom všechno dopíšu. Po chodbách jsem rázným krokem a různými zkratkami šla co nejrychlejc do zmijozelského sklepení, kde jsem se zasekla u vstupní zdi.

Do hajzlu, neznám heslo.

Projel mi hlavou dost důležitý fakt, který mi při cestě nedošel, že budu potřebovat.