Killing Me To Love You

•55. Kapitola•

Večer jsme měli tu naši vánoční večeři, na kterou jsem se upřímně vůbec netěšila. Nejen kvůli tomu, že jsem musela mít elegantní šaty, protože to nebyla obyčejná večeře, ale i kvůli společnosti Luciuse Malfoye.

Na snídaně nebo normální večeře většinou nechodil, takže jsem nemusela snášet jeho kecy, ale na vánoční nebo když někdo výjimečně přijel, na nich byl. To znamenalo, že dva večery za sebou budu muset trávit ve společnosti blonďatého taťuldy Draca.

Jo, jsem z toho celá unešená.

Před zrcadlem jsem se trochu ošívala, neboť se mi ty upnuté šaty nezdály pohodlné a chtěla jsem jen ať už je dnešní večer za námi. A i zítřejší.

I když zítřejší tam bude alespoň Pansy.

Nikdy by mne nenapadlo, že se na tuhle holku někdy budu tolik těšit, ale byla tu nuda a s ní nuda nikdy nebyla. Přesně tak s Pansy. Nerada si to přiznávám, ale s ní fakticky nuda nikdy nebyla.

Tedy tím nechci říct, že by s Dracem nuda byla. To zajistě není, akorát většinu času tráví s matkou, aby ho naučila nějaké další kouzla beze mne, takže já nemám žádnou zábavu či práci, když jsem sama zavřená v pokoji.

Ale radši zpět do reality, kdy mi někdo klepal na dveře. Vstup dotyčnému jsem svolila a uviděla Draca v jeho dokonalém černém obleku, který ustavičně nosí a v němž vypadá neskutečně atraktivně.

„Sluší ti to,“ zalichotil mi a sledoval mé stahování konce šatů dolů, aby dosahovaly po kolena.

„Jo to určitě. Vypadám otřesně v těchto mega nepříjemných šatech,“ posteskla jsem si nad pohledem do mého odrazu zrcadla.

„Přestaň se ksakru ošívat,“ zasmál se mi a držel mě za paže, pročež jsem rukama nemohla pořádně pohnout.

„To se ti řekne lehce. Ty šaty jsou extrémně nekomfortní,“ zaskučela jsem a pokoušela se mu vytrhnout ze sevření. „A o těch botech ani nemluvím,“ pohlédla jsem na mé černé lodičky na o dost vyšším podpatku, než jsem obvykle nosila.

Klidně se vsadím, že mi ty boty sehnala Cissa, protože pochybuji, že by mi máma koupila něco takového, když by se samotná na tom přizabila.

A ano ty lodičky se šaty jsou nový, jelikož ty z minulého roku se "zničehonic" zničily. Pravý důvod jejich zničení se nikdy nikdo nedozví a ani nesmí. Rodiče by mě za to vydědili.

„Musíš něco vydržet,“ namítl.

„Mluvíš jako tvá máma,“ protočila jsem panenkama a připravovala se ho spěšně obejít, ale jen co jsem udělala druhý krok, tak mi ten podpatek sklouznul a letěla jsem k zemi.

Nebýt toho, že má Draco rychlé reflexy z Famfrpálu, tak už bych nejspíš seděla na zadku a neocitla bych se v jeho záchranné náruči.

„Nesnáším ty boty,“ zastěžovala jsem si na ně a věnovala jim jeden z mých nejhorších pohledů, jaké jsem uměla.

„Pojď, stačí že dole vyvedeš zase s mým otcem nějakou scénu. Nemusíš vyvádět už tady,“ povzdechl si otráveně nad tím, co ho čeká a nabídl mi rámě, za něhož jsem se zahákla.

„To byla rozcvička,“ upozornila jsem ho s úšklebkem, i když upřímně jsem moc nadchnutá z té večeře nebyla.

A z naší brzy nadcházející hádky s jeho otcem, která bývá každoročním zvykem, také ne. Jsem zvědavá z jakého důvodu se se pohádáme teďkon, protože většinou to bylo kvůli úplným nepodstatným kravinám.