Killing Me To Love You

•75. Kapitola•

Probudila jsem se v příjemně známé posteli s trochou třeštící hlavou, která zapříčinila mé vzbuzení. Chytla jsem se za ni a chtěla se posadit, jenže mi v tom bránila něčí obmotaná ruka kolem mého pasu. Hlavou jsem se ohlédla, co nejvíc dozadu jsem mohla a všimla si spícího pravidelně oddechujícího Zmijozelského prince. Zády jsem byla přitlačena na jeho nahou hruď a dost těžce se šlo z toho jeho pevného sevření ruky dostat.

Když jsem se zpod ní vyprostila, tak jsem zaregistrovala dost důležitou věc a to tu, že jsem na sobě měla jen větší bílou košili zapnutou na tři knoflíky, která voněla po výrazné kolínské jako blonďák a teď trochu i já.

Bylo mi jasné, že tentokrát se něco stát muselo, protože jen tak bych o spodní prádlo v Malfoyově přítomnosti nepřišla. Musela jsem se nad tím pousmát a chvíli koukala jen do Dracovy spící tváře.

Brzy jsem se vzbudila však z tranzu a uvědomila si, že bych měla asi jít, tak jsem vstala při tmě z postele. Ač hned co jsem se postavila, jsem sletěla prudce k zemi nad tím, jak roztřesené nohy jsem nečekaně pořád měla.

Jop, určitě se stalo něco víc.

Ze země jsem se podívala na Draca jestli se po té hlasité ráně náhodou neprobudil, ale on se jen otočil a spal dál.

Oddychla jsem si, jelikož jsem mu nechtěla čelit takhle po ránu a hledala jsem části oblečení v místnosti. Košili patřící Dracovi jsem si sundala a navlékla si oblečení, jež jsem po té černotě všude kolem našla a které nejspíš bylo mé.

Nohy mi naštěstí začaly spolupracovat a já už ustrojená vycházela z pokoje, v němž jsem přišla nenávratně o mou příčetnost.

Skvělý, přišla jsem o to s mým dlouholetým kámošem.

Očividně být kamarádkou Draca Malfoye nevydrží.

Při cestě do havraspárských kolejí, kdy svítalo, jsem uvažovala, co se po tomhle mezi námi změní. Dokonale jsem si už vzpomněla na to, co se v jeho pokoji odehrálo a lhala bych, kdybych řekla, že jsem toho litovala.

Nelitovala.

Jen jsem se bála následků.

Ne Lestrange nebo toho Smrtijeda, ale o nás s Dracem.

Po tomhle obyčejní kámoši nebudeme a i když jsme spolu měli takový menší románek před Vánoci, tak nikdy jsme neprobírali nic víc. Mohl za to hlavně jeho otec, který by nám svolení k vztahu nedal ani na své smrtelné posteli.

Ale taky jsem znala Draca.

Draco na vztahy nebyl. Já sice taky moc ne, ale s ním by to možná bylo jiný, když jsem ho milovala. Nebylo by to jako s Goldsteinem, nebo jsem v to aspoň doufala, že by to bylo jinačí.

Nevím, proč jsem o tom vlastně přemýšlela. Problém je spíš Lestrange s jeho děsivým poskokem a ne tohle. Vždyť bychom spolu stejně nemohli být, tak je jedno, kdyby si Draco náhodou rozmyslel své priority a názor na vztahy.

„Musím přestat myslet,“ promnula jsem si obličej s mými všelijakými myšlenkami v hlavě a otevřela dveře od mého pokoje, kde překvapivě byla vzhůru Charlotte. Ta v něm nějakým podivným zázrakem těchto pár dní přespávala, ale upřímně raději bych byla, kdyby zrovna byla v Nebelvíru, protože by mě nenačapala.

„Mám se ptát, kde jsi byla?“ zkroutila na mě nechápavě obočí při stlaní postele. „A proč máš na sobě zmijozelskou uniformu?“ zastavila se v pohybu a přejela si mě pohledem.

Já se tedy teprve až teď podívala na můj outfit, který jsem na sebe rychle hodila a tvrdila pravdu. V té tmě jsem si spletla odstíny a místo havraspárské modré jsem si vzala zmijozelskou zelenou.