Killing Me To Love You

•20. Kapitola•

„Ksakru,“ zaklela jsem naštvaně při hodině věštění, když k nám učitelka přiřadila jednu zmijozelskou holku.

Ta Zmijozelka byla Daphne Greengrassová nebo-li jedna z kamarádek Pansy Parkinsonové.

Blondýna si k nám tedy s otráveným odfrknutím sedla a s hlavou vzhůru se rozhlížela po místnosti do doby než nenašla stůl u kterého seděl Malfoy, Blaise a Goyle. Věnovala jim hodně svých úsměvů, ve snaze nás dvě s Charlotte rozhořčit, jelikož jsme se obě motaly kolem nich. Sice u mě to nebylo dobrovolné, ale co už.

Draco překvapivě ani nevypadal být tou blondýnou nijak zaujat, za což jsem byla ráda. To se však to samé, ale nedalo říci o Blaisovi, který ji ten úsměv opětoval a tím v zrzce po mé pravici se začínala vařit krev.

„Jak já nesnáším ty zmijozelské krávy od Parkinsonové,“ podrážděně z ní vypadlo, tak abych to slyšela jen já a ne i ta naše parťačka u stolu.

„Jo to jsme dvě,“ pořád jsem sledovala blonďáka, který u této hodiny usínal.

Moc lidí totiž nemělo v lásce jasnovidectví a divila jsem se, že na tuhle hodinu vůbec chodil. Možná za to mohlo, že jsme tenhle předmět měli se Zmijozelem dohromady anebo jen nevěděl, co si vybrat za předměty, což dává větší smysl.

Můj pohled na sobě ucítil a začal mi ho okamžitě opětovat. Oči jsem však od těch jeho neodpoutávala, když mi pohled opětoval a hleděla zaujatě do nich, dokud na mne nemrkl. Nad tím jsem je s úsměvem na chvilku přivřela s pohledem dolů a když jsem se znovu podívala do jeho tváře viděla jsem, že i jemu cukaly koutky rtů.

Ksakru, co to dělám?!

Bylo jediný co mi vrtalo hlavou, ale podstatnější bylo, že se mi to líbilo. Líbilo se mi se dívat do jeho očí, které mě pohlcovaly i přes tu celou třídu.

„...ve trojicích rozeberte své dnešní sny,“ nařídila znenadání učitelka a já konečně začala reagovat na něco jiného než na ten blonďákův pohled.

Vzpomněla jsem si po příkazu od Trelawneyové na dnešní noční můru, kterou jsem rozhodně s nikým rozebírat nechtěla, natož s Daphne, která mě probodávala znepokojivým pohledem. Očividně si všimla našeho dlouhého očního kontaktu, který s Dracem máme poměrně často.

„Já si nic nepamatuju,“ řekla jsem, když na mne mé spolusedící pohlédly a tím se toho úkolu zdržela.

„Tak já tedy začnu. Zdálo se mi o tom, že jsem byla ve svém pokoji, do kterého vešel Blaise s Dracem. Blaise mě prudce políbil na rty a zmijozelský princ mi zezadu začal líbat krk. Jeho ruce sjížděly po mém těle až-“ mluvila zasněně bloncka s přivřenýma víčkama a moc dobře věděla, že nás tímhle akorát vytáčí, což bylo určitě jejím záměrem.

„Konec! Nepotřebujeme slyšet o tvých zvrhlých snech,“ zavrčela skrz zuby havraspárka s učebnicí před sebou.

„Copak štve tě to?“ provokativně se naklonila blondýna k ní a jen jsem čekala na to, kdy přes ten její namalovaný ksift od Charlotte dostane.

„Můžeš mluvit alespoň o reálných věcech? Všechny moc dobře víme, že by se tebe nedotkly ani koštětem,“ sladce jsem se na ní usmála, čímž jsem se vmísila do jejich konverzace a svou bradu si podepřela.

„Mluvíš o sobě? Protože pokud jo, tak to by sedělo,“ vrátila mi to s hrdým úsměvem.

„Nevím, kdo tady z nás je prefektka. Jo počkat, to je tvá kámoška Pansy s kterou ani netráví její přítel hlídky. Hmm... s kým jiným by asi tak ty hlídky mohl mít?“ zamyslela jsem se naoko a netušila, co to do mě najednou vjelo.

Jednoduše jsem prostě měla potřebu této holce vpálit do obličeje několik pravdivých a i nepravdivých věcí, když jsem z toho očního kontaktu s blondýnem nasbírala nějaké to sebevědomí.

„Kecáš,“ vyprskla po chvilce uvažování Greengrassová.

„Vážně? No, musím uznat, že to s prsty vážně umí a s ústy o to víc,“ nahraně jsem se zamyslela se zavřenýma očima a s mírným úsměvem stejně jako před chvílí ona, když se rozjímala nad jejím snem.

V tu chvíli zazvonilo a Daphne vyletěla od našeho stolu, tak rychle, jak mohla a pádila si to rychle ke svým kamarádkám. Periferním pohledem jsem uviděla, že má kámoška zvedla ruku a tak jsem si s ní plácla.

„Dobře jsi jí to natřela,“ pochválila mě a sama si začala sklízet věci z kruhového stolku.

„Potřebovala strhnout hřebínek a protože ty jsi byla vztekem rudá, jak rak a chtěla jí jednu vrazit, tak jsem řekla pár nepravdivých věcí,“ osvětlila jsem.

„Nepravdivých? Myslíš, že to Malfoy neumí s-“

„Fajn, možná pravdivých!“ přerušila jsem její větu než by řekla něco, co bych nechtěla, aby vyslovila.

„Vlastní zkušenosti?“ úchylně zamrkala a nevěřícně jsem nad ní pokroutila hlavou. „Hádám, že to teď roznese a budeš pěkně v hajzlu.“

„Nebudu,“ uvedla jsem ji v omyl. „Kdyby Malfoy chtěl, roznesl by, že jsem u něj spala už dávno, ale to se nestalo. Takže to nevypadá, že by toužil po drbech o nás dvou a já spoléhám na to, že zařídí, aby to ta jeho holka s jejími kamarádkami neroznesla,“ vysvětlila jsem ji svoje řešení a vstala od stolu.

„No když myslíš,“ zakřenila se mi.

„Já nemyslím, já to vím!“ rozhodně jsem prohlásila. „Doufám...,“ zašeptala jsem nakonec neslyšitelně pro sebe a kráčela v jejích patách na další hodinu.