Killing Me To Love You

•74. Kapitola•

„Proč jsi mi to neřekla?“

„Jak jsi na to přišel?“

Vyletěly z nás nastejno otázky, když jsme si usedli na postel a Draco nám rozlil do dvou skleniček další várku ohnivé whiskey.

„Jak jsi na to mohl přijít?“ zopakovala jsem svou otázku a nepobírala jsem, že o tom věděl.

Nenapadala mě žádná normální teorie, jak k tomuhle došel mimo té s Lestrangem a tak mě pravda zajímala radikálně o dost víc.

„Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se na svou otázku místo odpovědi, z které se chtěl vykroutit.

„Odpovídej na otázku. Jaks na to ksakru přišel?“ zvýšila jsem hlas a každou sekundou jsem byla nervóznější, až se mi viditelně klepaly ruce. Proto jsem skleničku položila šikovně na postel, aby se nevylila a roztřáslé dlaně jsem si složila do klína.

Radši ani nechci vědět, co by se dělo, kdyby ten Smrtijed zjistil, že to teď ví bez jejich zapojení. Teda pokud to ví, aniž by se mu s tím podělili.

I když... po tom co se stalo v té učebně a tady na pokoji, kdy mě políbil, se nic nestalo. Možná si vzal dovolenou.

No to určitě...

„Zabiješ mě,“ špitl a očima probodával křišťálovou skleničku, do níž on naopak různě poťukával konečky nehtů.

„Jako kdybych tě někdy za něco zabila,“ pomohl mi se přívětivě pousmát alkohol v krvi, který jsem do sebe rychle házela.

„Někdy na podzim mi Brownová řekla, že máš každou noc nesnesitelné noční děsy bez přestávky. V té době jsem se zrovna naučil Legilimency a napadlo mě, že bych tě těch nočních můr mohl zbavit,“ provinile se podíval dolů, tudíž mu spadl jeden pramen platinových vlasů do čela a mně jen tímhle totálně dostal.

Takže ty noční můry předtím nezmizely jen tak.

To on mě jich zbavil.

„Ty všechny sny tedy...,“ zamyslela jsem se nad všemi sny s ním, co se mi zdály, které mě zaskočily, protože některé byly peprnějšího rázu.

„Jsem vymýšlel já,“ odsouhlasil mi mou domněnku.

„Ou...,“ ujelo mi omylem a hypnotizovala jsem skleničku podobně jako on.

Pokud všechny sny opravdu vymýšlel on sám, tak měl bujnou fantazii. To musím uznat.

„A pak včera- vlastně dneska mi řekla, že se ti ty můry vrátily. Myslel jsem, že od Vánoc v Manoru jsi je už neměla, ale mýlil jsem se. A tím pádem mě zajímalo, o čem se ti zdály. Promiň, neměl jsem se ti nabourávat do hlavy, ale zkrátka jsem byl zvědavý,“ poslední větu vyhrkl snad na jeden nádech a nejistě se na mne se strachem v očích podíval.

Čekal, že budu naštvaná, což jsem měla být. Vlezl mi při spánku do hlavy bez toho, abych to třeba věděla, jenže překvapivě jsem to brala v klidu. Už jen za to, že mě zbavoval nepěkných snů, jsem na něj nemohla být nazlobená. A teď dávalo smysl i to, proč se mi na dnešek noční můra po dlouhé době nezdála a nahradil ji sen s ním. Protože mě ji zbavil a věnoval mi klidný spánek.

„Počkat! Ty ses mi někdy hrabal víc v hlavě jako třeba-“ obávala jsem se, když mi došla horší věc, která mou klidnost ve chvilce zabila.

Nikdy jsem mu neřekla, co k němu přesně cítím a bylo by pěkně na nic, kdyby to zjistil při hrabání se v mé hlavě. Nechtěla jsem, aby to zjistil takhle, vlastně jsem vůbec nechtěla, aby to zjistil. Nesměl vědět, že jsem ho milovala, když jemu na mně jenom záleží. Jsme úplně na jiných stanovištích a doufala jsem, že neodhalí, jak daleko se svými city oproti němu jsem.