Killing Me To Love You

•44. Kapitola•

„Takže co že to vlastně hledáme?“ ptal se při cestě Draco ostatních v tmavém lese, kdy jediné co nám dodávalo světlo, byly naše hůlky.

„Fluxweed, zelená rostlina rostoucí o úplňku, kterou ozařuje světlo a-“ začal vypravovat Tony, který jediný měl tušení, jakou rostlinu máme hledat.

„Jasně, chodící encyklopedie,“ utnul ho Draco s protočenýma očima a přiblížil se k mému uchu: „Vážně musíš chodit s encyklopedií? To máš až tak blbý vkus?“

„Tak promiň, že si nemůžu vybírat jako ty. Musela jsem brát, co bylo,“ šeptla jsem, aby to slyšel jen on, čemuž se zašklebil.

„Nečekal jsem, že někdy budeme mít rande v Zapovězeném lese,“ ušklíbl se o to víc a já nad ním pokroutila hlavou s úsměvem, který nemohl vidět přes mé vlasy a hlavně tmu.

„Jo a s dalšíma čtyřma lidma, co?“ uchechtla jsem se a zahleděla se do jeho očí stejně jako on do mých.

„Počkat weed? O jakým weedu jsi mluvil?“ zbystřil za námi zpomaleně Blaise a vyptával se na to onoho chytrého blonďáka alias encyklopedie, jak by řekl Draco.

Měla jsem co dělat, abych se v tu chvíli nerozesmála a ostatní, kteří věděli, že Blaise trávu konzumuje na tom byli úplně stejně. Jen Charlotte s Tonym byli mimo a nepobírali, proč nám to přišlo tak vtipný.

„Blaisi, tohle není tráva, která si myslíš, že to je,“ vysvětlil mu Draco nakonec.

„Aha,“ smutně si odfrkl černoch a odtáhl se od blondýna, který se tady necítil moc komfortně. Pořád se nějak otáčel a ošíval.

Očividně v tomhle lese byl poprvé za noci. Asi jako jediný, protože my všichni jsme tu už několikrát byli. S Dracem, Blaisem a Charlotte jsme porušovali školní řády na začátku třetího ročníku pořád a neřešili jsme žádné dopady na to, co by nás v tomhle temném lese mohlo potkat. Vtipný, že jsem sem chodila já, která se bojí tmy. Očividně jsem to neřešila díky přítomnosti Draca, u kterého jsem se vždy cítila v bezpečí. A teď to nebylo jinak.

„Neměli bysme se rozdělit, aby to šlo rychleji?“ navrhla Pansy, která tu taky nebyla s dvakrát velkým nadšením.

„Ani náhodou!“ bránil se už tak vyděšený blondýn.

„Dobrý nápad. Půjdu s Izzou,“ souhlasil automaticky Draco a ochranitelsky si mě přitáhl k sobě, i přestože ho slyšela jeho přítelkyně.

Avšak já moc dobře věděla, že my dva se museli rozdělit. Jediní máme zkušenosti se silnější magií a kdyby se něco stalo, tak jsme měli větší šanci ostatní ochránit. Kdybychom zůstali spolu, byl by to obrovský risk pro další tři lidi.

Když si tedy všiml mého pohledu zmijozelský blonďák, tak si nahlas s protočením očí povzdechl.

„Musíme se rozdělit, ty to moc dobře víš. Neboj budu v pohodě,“ uklidnila jsem jeho obavy o mě. „Spíš ty si dávej bacha,“ pousmála jsem se mírně a on mi úsměv oplatil.

„Já se o sebe umím postarat,“ bránil se okamžitě a hlavu dal hrdě vzhůru.

„Jo, to věřím,“ uchechtla jsem se a odstoupila od něj pár kroků směrem k Charlotte.

„Fajn, Pansy a Blaisi půjdete se mnou,“ rozhodl Draco nakonec a chtěl se už rozejít směrem do prava.

Akorát to by nebyla Pansy, aby neměla pořád nějaké komplikace a připomínky. „S tebou nejdu. Po tom všem ti nevěřím. Radši půjdu tady s holkama,“ až moc přátelsky se k nám přihnala a objala nás obě kolem ramen. Netušila jsem, co měla za lubem, ale určitě něco musela mít, jinak by se takhle mile netvářila.

Super, chce mne tu pohřbít.

„Tak to ani náhodou! Jen kvůli vám jsme tady!“ nesouhlasil s tím okamžitě Tony, jež rozhodně neměl v plánu jít s Malfoyem. Pořád se vzájemně nesnášeli a Tony nechtěl svůj život vložit do rukou kluka, který o mne měl zájem.

„Já na ně dám pozor, aby se nepozabíjely,“ ujistila Charlotte Draca, který rovněž s tímto Pansyiným nápadem moc nesouhlasil. „Kdyby někdo něco našel, pošlete jiskry do nebes,“ rozhodla nakonec a my se rozešly protější stranou než kluci.

„Holčičí jízda. Jaká nádhera, že Drakeová?“ zlomyslně se ušklíbla bruneta s jejím protivným hlasem, co se nesl nočním lesem.

„Může aspoň na chvíli držet hubu?“ sykla jsem a rychleji postupovala po lese, abych našla nějaké světlo, které by měla vyzařovat podle Tonyho ta květina. Čím dřív ji najdeme, tím menší utrpení to pro nás tady bude.

„Ale copak štve tě, že tady nemáš ty dva poskoky, kteří kolem tebe lítají?“ pokračovala a zrychlila též krok, aby mne mohla otravovat.

„Parkinsonová, drž hubu!“ vtrhla do toho i Charlotte a nebyla moc nadšená za její přítomnost.

„Ale Weasleyova štětka se ozvala? Už jsi byla v jejich brlochu, kde musí spát v jedné místnosti?“ rýpala do ní okamžitě a nepřestávala: „No budeš moct alespoň rovnou ojet oba. Přeci jen jsou to dvojčata.“

To už Charlie nevydržela a kvůli jejímu vzteku, jejž se v ní nashromáždil, se chtěla po ní vrhnout. Naštěstí jsem ji na poslední chvíli zadržela, než by udělala více škody než užitku.

„Ignoruj ji. Je to kráva, která neví o čem pořádně mluví,“ uklidnila jsem mou kámošku a pokračovala ve snaze najít rostlinu.

Lesem se celou dobu roznášel vítr, který byl poměrně dost slyšet po ztišení konverzace mezi námi a zavinil tím šustění, jež se ani jedné z nás nelíbilo. Znělo to jakoby za námi někdo šel a sama jsem se musela často otáčet a ujišťovat, že jsme opravdu samy.

„To je smutný, že tě otec kluka, kterého miluješ nesnáší až tak, že by klidně zabil tvé rodiče,“ nepřestávala do mne jet, když měla nahnáno ze zvuků okolo a nedívala se před sebe na cestu. Oproti ní já ano a proto jsem v poslední chvíli zahlédla jednu z pastí, co se před ní vyskytovala.

Rychle jsem hubenou holku strhla ke straně, když na ní vstoupila a tak se síť těsně vedle nás vyhoupla do vzduchu. Parkinsonová z toho chvíli byla otřesená a neměla konečně pro jednou slov.

„Díky,“ vážně mi poděkovala, až jsem se divila, že to vyšlo vážně z jejích úst.

„Jen jsem tě nechtěla dostávat dvě hodiny z blbé pasti. Dávej si bacha, kam šlapeš,“ poradila jsem ji a vstala ze země, na kterou jsme společně spadly.

Oklepala jsem si své kalhoty od špíny a se světlem na konci hůlky měla připraveno jít dál, dokud nás nezadržela vyděšená Charlotte se slovy: „Holky.“

A v ten moment jsem věděla, že kvůli tomuto večeru nebudu spát ještě dost dlouho.