Killing Me To Love You

•34. Kapitola•

Jak jsem očekávala Draco Malfoy se skutečně lehce nevzdával. Pořád za mnou chodil a to že jsme měli společné hlídky a doučování se Snapem mi moc nepomáhalo v tom se mu vyhýbat. Nejhorší však bylo to, že jsem si o tom všem ani s nikým nemohla promluvit, poněvadž nikdo kromě Draca a Snapea neznal pravdu o mých rodičích.

Navíc Charlotte mi ještě ke všemu nadávala a nedokázala pochopit, proč jsem Draca najednou tolik zazdila, když jsem předtím z naší první pusy vyváděla jako malá. Vlastně ani jsem se jí nedivila, já na jejím místě bych dělala nejspíš to samý. Dokonce se vyptávala i na dopis, o který celou dobu šlo, ale stejně jako Malfoye, tak jsem i ji od sebe odháněla.

Nemohla jsem o tom s nikým mluvit a cítila jsem se za sebe hrozně. Kdybych mohla, byla bych s radostí v jiném těle, jelikož mi ze mne bylo fakt špatně. Nejenže jsem mým chováním ubližovala Dracovi a Charlotte, ale taky jsem ubližovala sama sobě.

Bylo celkem těžký vzdorovat klukovi, kterého jsem jako jediného v životě milovala. A teď jsem ho začínala milovat znovu po tom, co se mezi námi stalo, což mi ještě zhoršovalo celou tuhle situaci.

Proto jsem udělala radikální řešení, jak to všechno vyřešit. Jak dokázat Dracovi, že jsem ta slova myslela vážně, i když jsem je vážně nemyslela a jak ho přesvědčit v tom, že se má posunout dál.

Za to rozhodnutí jsem se nesnášela snad ještě více, protože jsem do toho zamíchala dalšího člověka. A to Tonyho.

Začala jsem s ním chodit, což nejspíš nebyl nejgeniálnější nápad, ale přišlo mi to jako jediné možné řešení v tu dobu. Myslím, že nikdy nezapomenu na ten pohled Draca, když viděl jak mne Tony poprvé na veřejnosti políbil. Ten pohled byl totiž dost zdrásající a bylo těžké se nerozbrečet na místě po jeho ublíženém výrazu. Vypadalo jakoby se vzdával, což se jevilo být správné. Měl být s Pansy, ale i přesto vždy když jsem ho s ní viděla, tak mi to lámalo srdce.

Kéž by existovalo nějaké kouzlo, jak necítit nic a jak se hlavně od někoho odmilovat. Ale to bohužel neexistuje nebo jsem na něj dozatím nepřišla.

Dnes jsme spolu s Tonym byli na hodině věštění, z které se Charlie ulila a byla radši s Fredem. Mimochodem s ním začala chodit, takže aspoň jedna z nás byla šťastná.

Tedy ona si myslela, že jsem taky. Dokázala jsem se překvapivě dost přetvařovat a přítelkyni Tonyho jsem hrála dobře. I když občas jsem trochu toho Havraspára litovala, protože on ke mne začínal něco cítit a říkal mi samé zamilovaný řeči, které jsem mu nedokázala říct zpátky. Jediný co jsem k němu kdy cítila bylo přátelství. To Draco byl ten, který ukradl mé srdce, ne Tony.

Což se potvrdilo i ve věštecké kouli, kde se v mlze vytvarovala tvář Draca místo Tonyho.

„Copak tam vidíš, zlato?“ usmíval se široce kluk vedle mne a propletl si se mnou prsty.

Zatraceně, jak já nesnáším ty jeho zamilované přezdívky a úsměvy.

Nejsem jednoduše romantička a tohle byl můj první vztah, který ani z mé strany nebyl z lásky. Cítila jsem se hrozně za to, že jsem ho tahala za nos, ale on vypadal prostě tak šťastně, že jsem to s ním hrát musela a to hlavně kvůli Luciusovi.

Vlastně je celkem vtipný, že mě ovládá otec kluka, kterého chci. Kdyby to byl aspoň můj otec, ale ne, on mě ovládá úplně cizí.

Tohle všechno je jako velký nepovedený vtip.

„Nic nevidím. Jsem prostě na tenhle předmět levá,“ usmála jsem se a Tony mi úsměv opětoval.

Pohled mi sjel typicky nechtěně ze špinavého blondýna na zmijozelského prince, který měl složenou hlavu na stole a sledoval znuděně kouli před sebou. Nebo možná sledoval nás, protože přesně tím směrem jsme seděli my. Naše pohledy se tak na pár sekund setkaly a viděla jsem jeho oči, v kterých nebyla ani špetka štěstí.