Killing Me To Love You

•65. Kapitola•

V mém pokoji jsem se po ránu rozčilovala a nemohla uvěřit, co se stalo. Nejen, že se ještě včera večer roznesly po škole řeči o tom, že jsem spala s Malfoyem a pročež jsme nebyli oba ve škole, ale ještě k tomu jsem to všechno nevychytala časově, když jsem celé odpoledne strávila dole u blonďáka.

Všechny kalhoty na sebe jsem měla špinavé, jelikož jsem včera počítala s tím, že si je vyčistím, ale to se evidentně nestalo. Zapomněla jsem na to, takže jsem musela popadnout věc, kterou jsem si nikdy neměla v plánu na sebe vzít do společnosti ostatních studentů.

A to sukni.

Oblečení při kterém jen trochu roztáhneš nohy, nebo se ohneš pro něco dolů a je ti toho vidět až až. Nesnáším sukně. Ale jednu jsem si vzít musela kvůli mé hloupousti, když jsem si nedokázala řádně rozvrhnout čas.

Popadla jsem ze skříně do ruky kostkovanou v modročerné barvě, jež mi asi jako jediná bude a pod ni si vzala černé silonky, abych si udělala maličko pohodlí. Cítila jsem se s nimi příjemněji než bez nich, když mi zakrývaly bledé nohy.

Avšak tahle sukně nebyla obyčejná, nýbrž speciální a rozvířila mi vzpomínky na něco, nač jsem nechtěla. A to na letní prázdniny po třetím ročníku, které jsem v oblíbenosti nechovala.

„Wau,“ přikryla si nad údivem dlaněmi pusu Charlie, když jsem vystoupila z koupelny s ne moc extra dlouhou sukní na sobě.

„Nekomentuj to. Vím, jak hrozně vypadám. Ne že budu muset poslouchat narážky na mne a Draca, ale ještě na tuto sukni,“ vražedným pohledem jsem si ji sjela a pokoušela se tu látku posunout dolů, co nejníže to šlo.

„Náhodou ti sluší, jen... ty a sukně? Co se děje?“ přeměřila si mě zkoumavě.

„Všechny kalhoty mám špinavé, to se děje,“ utrousila jsem a vzala si svou tašku přes rameno, do níž jsem si narovnala potřebné učebnice na dnešek.

„Vážně jsi s Dracem nic neměla? Zdá se mi totiž, že tu sukni si možná bereš proto, aby ses mu po včerejšku zalíbila,“ vyptávala se už asi po čtvrté, ale i teďka dostala naprosto totožnou odpověď.

„Ne, neměla! Byl nemocný, tak jsem byla s ním! To je snad nemožné, že by mohl být kluk s holkou kámoši?! Zatraceně, kolikrát ti budu muset opakovat, že spolu nic mimo přátelství nemáme?!“ vyjekla jsem zuřivě a nebavilo mě to neustále opakovat. „A ne, tu sukni opravdu nemám proto, abych se mu zalíbila,“ vyvrátila jsem teorii, které bych nejspíš sama na jejím místě věřila.

Vždycky jsem si dokázala rozvrhnout čas na všechno. Byla to jedna z mých kladných vlastností a Charlotte o ní moc dobře věděla. Proto nemohla uvěřit, že si tu sukni beru z nutnosti a ne kvůli tomu, abych zapůsobila na Malfoye.

Tušila jsem, že pravdu o tom, že jsem s Dracem nespala, budu opakovat za pár minut i Tonymu, Luně a dalším idiotům z Havraspáru, kteří budou mít určitě připomínky na nás dva s blonďákem, protože lepší věci na práci nemají. Jediné v co doufám je, že Zmijozelským to vysvětlí Draco, i když... silně pochybuji. Ten se tím výmyslem bude ještě chvástat, jak ho znám.

„Vždyť v klidu. Jen jsem se ptala,“ bránila se rukama před sebou zrzka.

„Jasný, jdem?“ ukázala jsem na dveře nenadšeně a stiskla kliku dolů.

S mou spolubydlící jsem kráčela na chodbě k holčičím pokojům až ke schodům a už ve společence jsem mohla slyšet špitání holek, hned co jsem vešla. Protočila jsem nad nimi očima a radši je ignorovala, protože jinak by mi hráblo.