Killing Me To Love You

•80. Kapitola•

Novinky?

Luciuse Malfoye zavřeli do Azkabanu.

Ano.

Plus Voldemort je znám oficiálně na veřejnosti a na Ministerstvu mají teď velký bordel, takže pochybuji jestli vůbec někdy rodiče o prázdninách uvidím.

Po Lestrangi jako by se slehla zem, za což jsem ráda, ale bylo to zároveň divný. Nejdřív mi vyhrožuje smrtí mé kámošky a pak najednou, když i přes jeho příkaz to poruším, tak nic neudělá. Jako nestěžuji si, ale zdálo se to být zvláštní. Nejdřív si dává takovou práci unést mou kámošku a mě a potom... nic.

A pochybuji, že za to mohlo to, že Lestrange na zabíjení nemá žaludek. Už podle pár minut s ním mi prokázalo opak. Byl šílenec, takže by zabil kohokoliv, kdyby chtěl - dobře svoji manželku asi ne, ale ta by se ani nenechala. Bellatrix je svými schopnostmi proslulá a do souboje s ní se vážně nikdy nechci dostat. Není Voldemortovou pravou rukou pro nic za nic. Je věrná i mocná a to Pán Zla přesně požaduje. Teda aspoň podle toho co jsem o ní slyšela od Draca, rodičů a Malfoyů.

Ale to nebylo důležité. Důležitý byl ten kluk s platinovými vlasy, který bral zavření svého otce hůře, než jsem si myslela, že bude. Byť je to pořád jeho táta, tudíž bych se neměla divit, že měl kvůli tomu pořádné výkyvy nálad.

A to se stalo i teďka, když byl poslední školní týden a já mířila na nudnou hodinu Dějin s Binsem.

„Drakeová! Problém!“ vykřikla náhle Pansy z druhé části chodby, po které jsem šla a hlavou naznačila, abych šla okamžitě za ní.

Tím mne z mých myšlenek dostala a přemýšlela jsem, co se strašného mohlo stát. Hodinu jsem hodila za hlavu, poněvadž pozdní příchod nebo žádný příchod mě ke konci roku problém dělat nebude.

Trochu vystrašeně a zároveň nechápavě jsem teda tmavovlásku pronásledovala až k partě Zmijozelů vedenou Dracem v čele a před níž stál Potter s tou jeho. Za uvěznění svého otce obviňoval Draco totiž Pottera, jenže netušila jsem, že doopravdy proti němu něco podnikne jako určitou odplatu.

Nejdřív to nevypadalo tak hrozně, ale poté jsem viděla, že za Potterem stálo třikrát víc lidí než za Dracem a to Zmijozelovi do karet rozhodně nehrálo. I tak ale nepolevoval, i přestože zahlédl převahu a nadával brýlatému klukovi jako obvykle se slovy, že jen kvůli němu je jeho otec v Azkabanu.

Nemohla jsem se na to dívat, ne když Potterova parta nevypadala přívětivě jako normálně. Proto jsem mou introvertskou stránku odložila do nejtemnějších zátrob mé hlavy a s veškerou kuráží, kterou jsem dokázala nasbírat, jsem tam mezi ně vtrhla.

„Nech ho být, Potteře!“ postavila jsem se před Draca, čímž jsem zastavila jeho partu, která chtěla něco podniknout. Mezi partou černovláska stála i Charlotte s Fredem, kterým hned jak mě viděli, ztuhly tváře.

„Izzo, vypadni odsud!“ přikázal mi jedovatě Draco za mými zády a pokoušel se mě odstrčit. Naštěstí jsem však byla rychlejší a jeho bledé ruce se vyhnula.

„Přestaň se chovat jak malý a nauč se počítat! Je jich třikrát víc, pokud sis náhodou nevšiml!“ sykla jsem k němu naštvaně a otočila se na patě zpátky k Nebelvírovi. „Jdi pryč, Pottere. Tohle ti za to nestojí. Už tak jsi udělal dost povyku na to, že je konec roku,“ poradila jsem mu a překvapivě mě i uposlechl.

Je vidět, kdo je tady z těch dvou ten moudřejší.

Brýloun odcházel i s jeho celou partou neznámo kam a má pozornost se přesunula k zuřícímu Dracovi. Nebyl rád, že jsem se do jeho záležitostí míchala a že jsem ho i možná trochu zahanbila tím, jak jsem to vyřešila za něj. Ale nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. Nebo si něco sám udělal, protože tímhle si o nakládačku od Pottera přímo říkal.