Killing Me To Love You

•77. Kapitola•

Dny ubíhaly a my s Tonym se oficiálně rozešli. Zvěsti kolem nás s Dracem se velmi šířily a překvapivě ten Smrtijed se u mě doteď neukázal a ani nic neudělal. Zdálo se mi to celkem divný, ale nechala jsem to být. Hodila jsem to na to, že by nic takového nakonec neudělali, podobně jako Lucius.

I když v jejich situaci jsem neměla žádnou výmluvu proč. S Luciusovou ženou se znali mí rodiče, tak proto nic neudělal, ale Rodolphus neměl s mou rodinou nebo Charlotte nic společného. Neměl motiv, aby svůj slib neuskutečnil. Navíc na lidech mu rozhodně moc nezáleží, takže by mu nedělalo problém někoho neznámého zabít.

Ale zpátky do reality, kdy už bylo pátého června a to znamenalo jediné - Draco měl narozeniny, které jsem s ním neslavila už dva roky, což znamenalo, že jsem mu je chtěla vynahradit.

„Co máš dneska v plánu?“ vyptávala se mne Charlie u snídaně s Lunou.

„Ať už máte v plánu cokoliv, tak to nepůjde. Dnes čas nemám. Zmijozelské princátko má narozky,“ zdůvodnila jsem jim mou dnešní rezignaci, jelikož Dracovy narozeniny byly přednější. Hlavně po těch rokách, kdy jsem je s ním neslavila.

„Takže nechceš jít s námi do Prasinek?“ nabízela mi ochotně.

„Strávit čas v Prasinkách nebo s Dracem na jeho sedmnáctiny? Těžká otázka, co myslíš?“ pozvedla jsem na zrzku obočí a dojedla rychle pudink, když jsem viděla Pansy, jak poukazovala hlavou ven z Velké síně v náznaku, ať se s ní sejdu.

„Jasný, chápu, dáš nám košem,“ povzdechla si má nejlepší kámoška.

„Promiň, ale ty dneska narozeniny nemáš,“ zvedla jsem se s úšklebkem od stolu.

„Škoda,“ utrousila a s mávnutím na rozloučenou jsem se vydala ve stejný moment jako Pans z této obrovské haly.

„Co dělá dnes Draco?“ ptala jsem se, zatímco jsme společně mířily směrem ke zmijozelským kolejím.

„Mají famfrpálový trénink, tudíž máme jistotu, že nebude ve svém pokoji,“ usmála se, jelikož nám tím dost hráli do karet.

Domluvily jsme se spolu a s Dracovými spolubydlícími, že mu uspořádáme menší tajnou oslavu na pokoji. Draco nikdy neměl tajné oslavy, obzvlášť poslední dva roky, kdy je míval obrovské ve společenské místnosti, kde mu všichni přáli a byl středem pozornosti všech.

Tento rok jsme se to odhodlali udělat jinak a trochu ho i potrápit až uvidí, že se ve společence nic nechystá. Možná bude zklamaný, možná ne. Kdo ví. Za pokus to stálo. Navíc on miluje překvapení, tak proč ne.

„Super. Doufám, že se ti tři postarali o alkohol a jídlo. Nechce se mi za dne vykrádat bradavickou kuchyň,“ s otázkou v očích jsem pohlédla na Zmijozelku a doufala, že její odpověď bude kladná.

„Jo, na nás zbývá to jen zařídit v jejich pokoji. Odhlučnění, výzdoba, hudba...,“ počítala si na prstech se zamyšlením při kterém jsem ji raději zarazila.

„Prostě toho máme dělat hodně,“ zkrátila jsem její výklad a čekala, kdy řekne heslo proti zdi, co nám umožnilo vstoupit do zmijozelské společenské místnosti.

• • •

„Měla bys už jít za Dracem. Dohodli jsme se, že to ty ho sem přivedeš,“ ulehla si do postele vlastnícímu Blaise vyřízená Pans po všem, co jsme uchystaly.

Musím uznat, že to tu na nás vypadalo dobře a stihly jsme všechno přesně na čas, což bylo další plus.

„A kde má být?“