Killing Me To Love You

•76. Kapitola•

„Izzo, pojď se mnou!“ chytil mě kolem ramen Draco při vstupu do Velké síně, kde čekal jenom na to, kdy sem přijdu.

„Ehm... proč mě vedeš ke zmijozelskému stolu?“ vyděšeně jsem se ho ptala a sledovala partu, do níž patřily i ty dvě svině Greengrassové, které se mi hnusily.

I když to samé jsem prožívala před rokem u Pansy a teď se spolu normálně bavíme, takže nevím, co bude za další rok.

„Napadlo mě, že by sis mohla promluvit s Blaisem a Pansy. Brownová stejně sedí u Nebelvíru a já nechci, aby jsi snídala sama,“ sladce se na mne pousmál.

„Jak milé,“ povzdechla jsem si a usedla vedle Draca před Pansy a Blaise, kteří mě pozdravili v klidu. Ty dvě další holky už tak nadšené za mou přítomnost nebyly a já za jejich rovněž.

„Co ta tady dělá?“ probodla mne vraždícím pohledem Astoria a nacpala se z druhé strany ke Zmijozelskému prefektovi.

To mě štvalo a tak snad poprvé jsem Draca obejmula kolem ramen s úsměvem zpátky, čemuž se nedivil pouze onen blonďák.

„Jé ahoj, ty musíš být ta holka o dva roky mladší, co se sem vecpala. Já jsem Isabelle Drakeová, těší mě,“ podala jsem jí vstřícně ruku s přeslazeným úsměvem a z mého tónu hlasu šlo poznat na kilometry daleko, jaký odpor jsem k ní chovala. „Teda vlastně netěší,“ zašklíbla jsem se a ruku dala pryč, než by ji stačila svýma prackama osahat.

„Já vím, kdo jsi. Ta Havraspárka, kterou tahal za nos i takový šprt jako Anthony Goldstein,“ rýpla si a tímhle mne vytočila ještě víc.

I přesto co všechno Tony udělal, tak jsem ho měla ráda. Každému prostě někdy přeskočí a mně kvůli této brunetě přeskočilo právě teď.

„Ou, to bylo podlé. Ale aspoň něco dokázal. Je to prefekt, o kterém si ty nebo tvá sestra může nechat leda tak zdát,“ usmála jsem se na její sestřičku bloncku, jež víceméně mohla za rozhádaní mezi Charlie a Blaisem, když se k Blaisovi pořád nějak přibližovala a jemu to bylo jedno.

„Kdo že ji tady vlastně chce?“ zeptala se Daphne lidí kolem nás.

„Já, máš s tím problém?“ probodl ji nepěkným pohledem zmijozelský princ, který se mne naštěstí zastal a přitáhl si mě ještě blíže k sobě.

„Draco, vždyť je úplně pod tvou úroveň. Je z Havraspáru a její rodiče pracují na Ministerstvu,“ namítala Astoria.

„Můj otec taky zčásti pracuje na Ministerstvu,“ ozval se Draco, když se natočil k Astorii, která se zarazila a já se tomu musela pousmát.

Zrovna urazila omylem svého idola. Ona si fakt o něm nemůže sehnat ani základní informace.

Když na ni Draco upínal své chladné oči, tak nemohla ani promluvit a pokoušela se marně otevírat ústa, aby z nich vyšla nějaká hláska. Ale to se jí nevedlo, takže jsem se slova ujala já, když mě svými bývalými větami celkem rozeštvala.

„Takže já jsem pod jeho úroveň? Podívej se na sebe. Ty se k němu tady lísáš dvacet čtyři sedm a naivně si myslíš, že se mu tímhle chováním zalíbíš, i když o něm nevíš ani základní informace, na kterých si Draco docela potrpí... Řeknu ti tajemství, já ho znám lépe než on sám sebe a jediný na co by tě měl před pár roky, by bylo na to, že by tě sexuálně využil a tobě by se zlomilo tvé dětské zamilované srdíčko. Takže se skliď a běž si hrát na pokoj s panenkami s holkami z tvého ročníku!“ zakončila jsem svůj monolog a sama se divila tomu, že jsem jí to zvládla říct přímo do očí.

Všichni kolem byli překvapeni, jak zlá jsem ke Greengrassové byla, ale řekněme, že mě prostě štvalo, když se pořád nacházela v blízkosti Draca.

Žárlila jsem?

Zaručeně ano.

„Jako kdyby ty jsi nedoufala, abys se s tebou vyspal,“ pokoušela se mi to vrátit, ale moc ji to nevyšlo.

„Už se stalo,“ odvětila jsem jednoduše bez přemýšlení, jaké následky to mohlo mít a Astoria se zamlkla. Byla jsem tak moc vytočená a přesvědčená, že hádku s ní musím vyhrát, až jsem se svěřovala s věcmi, které bych normálně neřekla.

„Kecá, že ano?“ ujišťovala se od Draca její ségra, která se také zarazila po mých slovech.

Blaise s Pansy ne. Mohlo za to nejspíš to, že si mysleli, že jsem blafovala. I když já mluvila naprostou pravdu a nemyslela jsem na to, co by ta slova zvládla způsobit.

„Ne,“ odpověděl ji Draco a dost jsem si oddechla, že mě nezazdil. Malou chvíli jsem se obávala, že to udělá a já budu vypadat před nima jak úplná kráva, ale nakonec mě podržel.

Po odpovědi blonďáka se ty Zmijozelky zvedly od stolu a s šeptáním mezi sebou mířily pryč z Velké síně.

„Zbožňuji, když žárlíš,“ usmál se široce Draco s zářícíma jiskřičkama v očích.

„Alespoň jsem se s nimi nepoprala jako ty,“ vrátila jsem mu úsměv a zadívala se mu do jeho nadšených očích, které od rána zářily štěstím.

„Gratuluji vám, takhle se o vás roznese další vlna vymyšlených drbů,“ vmístil se do toho Blaise.

„Oni zas tak vymyšlené, ale nebudou,“ pochlubil se jeho nejlepší kamarád, jak jsem u něho očekávala.

A taky jsem čekala, že tím stvoří zaražené pohledy na obličeji Pansy a zmiňovaného Blaise.

„Počkat, cože?“ nechápala a oba si nás přejela pohledem.

„Prostě jsem ji už konečně definitivně sbalil. Trvalo mi to pět let, ale povedlo se,“ narovinu řekl a schytal to menší pěstí do hrudi ode mne.

„Dva roky ses choval jak idiot, takže si je odpusť,“ upozornila jsem ho.

„Fajn, tak tři,“ opravil se.

„Chlapci a dívky mají mít rozestupy osm palců!“ vypískla naším směrem přicházející Umbridgeová a ač nerad, tak Draco ruku z mých ramen sundal a odtáhl se do povolené vzdálenosti.

„Ta nová opatření jsou takové píčoviny!“ protivně si zanadával a zabijáckým pohledem probodával naši ředitelku školy.

„A to jsi ještě před pár dny pro ni dělal v inkvizičním týmu,“ připomněla jsem mu a jeho nehezký pohled se přesunul na mou osobu.

„Prostě kdo vymyslí takové debilní opatření jako držet se od sebe s opačným pohlavím osm palců?! Ale gayové a lesby se tady klidně můžou muchlovat a to jim nevadí! To je jak kdyby utlačovala heterosexuály!“ rozčiloval se, nad čímž jsme se my tři snažili nevybuchnout smíchy. „Co je? Vždyť je to pravda!“ bránil se a v tu dobu už jsme se potichu začali smát.

„Jo, vždyť máš pravdu,“ souhlasila jsem s ním a potlačovala v sobě smích.

„Klidně se vsadím, že s těma kočkama v její kanceláři něco má! O co!“ pokračoval rozčíleně, takže Blaise s Pansy to nevydrželi a smáli se, načež já nepobírala, o čem mluvili, poněvadž jsem v její kanceláři prozatím nikdy nebyla.

„Umbridgeová má v talířích vystavěné různé kočky, které v její kanceláři mňoukají,“ zasvětila mě Pansy.

„Jo aha,“ chápavě jsem přikývla, i když mi tenhle fetiš přišel divný.

Prostě jaký normální člověk by si vystavoval v talířích kočky? To nedávalo absolutní smysl. Počkat, já zapomněla, ono u ni nedává smysl nic.

„Víš co? Kašlu na to. Pojď,“ chytil mě blonďák za zápěstí a vytáhl na nohy od jídelního stolu.

„Kam jdeme?“ zajímala jsem se, když mne vláčil za sebou z Velké síně při pohledech dosti lidí.

„Ještě jsem si s tebou nevyřídil to, že jsi ráno utekla z mé postele,“ připomněl mi s ďábelským úšklebkem nenapovídající nic dobrého.