Killing Me To Love You

•54. Kapitola•

Nějakým podivným zázrakem jsem došla do mého pokoje v Manoru, kde jsem po té hodině bloudění zapadla znaveně do postele. Spánek mě v mžiku pohltil a byla jsem za to ráda. Nechtěla jsem dále poslouchat své výčitky v hlavě, jak moc jsem hloupá.

Bohužel mě to přerušení útěkem od naší vášnivé chvilky jednou dohnat muselo a bylo to už po ránu při mém budíku, kdy mi někdo bušil hlasitě na dveře.

„Jasný! Vždyť vstávám!“ ospale jsem odpálkovávala dotyčného za dveřmi, který i navzdory tomu s boucháním na dveře nepřestával.

Vzala jsem tedy všechnu svou sílu po ránu, abych vylezla z pod příjemné teplé peřiny a vydala se čelit realitě místo říše snů, v které mě opět naháněla ta postava z lesa.

Ale radši bych spala a měla noční můru než to, co mě čekalo.

Když jsem otevřela dveře, tak jsem za nimi uviděla stát Draca. Chtěla jsem je rychle zavřít ve snaze, že se našemu rozhovoru na pár minut ještě vyhnu, ale to by nebyl on, aby zas nedostal, co chtěl. Svou nohu dal mezi dveře a tím pádem jsem je nemohla dozavřít. A když je chytil svou rukou, která by byla silnější a svalnatější i nebýt toho, že hraje Famfrpál, tak jsem věděla, že se konverzaci s ním nevyhnu.

„Draco, teď to řešit nechci,“ povzdechla jsem si s promnutím mého obličeje, páč jsem furt napůl spala.

„Promiň, nevěděl jsem, že nechceš tak daleko zajít a-“ chrlil ze sebe jeho pracně nacvičenou omluvu, již jsem přerušila.

„Neomlouvej se. To já bych se spíš měla omlouvat tobě. Protože to já tě vyhecovala ke všemu a pak...,“ odmlčela jsem se a pohled mi padl k zemi. „...pak jsem utekla jako zbabělec, takže promiň,“ zamumlala jsem zahanbeně.

„Izzo, ty se neomlouvej, chápu že-“ vešel za mnou do pokoje, ale to bych nebyla já, abych ho napodruhé neutnula.

„Ne, ty to nechápeš!“ zvýšila jsem svůj hlas a zastavila se v mém zběsilém chození po pokoji, jaké jsem ze stresu prováděla. „Promiň, po ránu jsem většinou podrážděná,“ zdůvodnila jsem mu mou protivnou náladu a zvýšený hlas, načež jsem si rukou prohrábla rozcuchané vlasy.

„To je v pohodě,“ odpověděl klidně a moc jsem nechápala, že to dokázal.

Kdyby na něj zvýšila hlas jakákoliv jiná holka nebo by mu utekla z postele, tak by se choval neuvěřitelně protivně, ale při mně byl až příliš v klidu.

„Já jen...,“ sedla jsem si zpátky do rozestlané postele a jednu nohu přehodila přes její kraj. „Víš, je celkem těžký mít něco s klukem, co měl stovky holek, s kterými mě může srovnávat,“ špitla jsem obavu, která obsahovala velký podíl na mé včerejší panice.

„Izzo, já tě nebudu s nikým srovnávat. A už vůbec ne s tam těma holkama, kterých si nepamatuji ani jména a ke kterým jsem nic necítil. To tebe mám rád,“ sednul si naproti mne a uchopil mou dlaň do té své. „Vlastně mám tě víc než rád,“ polohlasem pronesl a pohledem na naše propletené ruce.

„Jo, ale stejně si potom určitě budeš říkat: jo tahle to dělala líp, proč tohle nedělá takhle a takhle,“ volnou rukou jsem máchala různě kolem sebe a dívala se všude jen ne na něj.

„Jestli tě to uklidní, tak jsem spal jen s Pansy,“ prohlásil a já se zarazila v pohybu.

„C-co?“ vykoktala jsem ze sebe a rychle za sebou nechápavě zamrkala.

„S holkama nemusíš mít jen sex. S žádnou z nich jsem nespal, když to šlo udělat rychleji a jim to převážně nijak nevadilo,“ zasvěcoval mě více a já byla dost zaražena z této novinky. Vždy jsem si myslela, že s nimi spal a ne že jenom... „Očividně byly rády aspoň za to a většina překvapivě ani nechtěla nic víc, takže buď klidná. Jediný s kým tě mohu srovnávat v tom jiném směru by byla Pansy,“ usmál se jeho nádherným povzbudivým úsměvem, který mne donutil se též trochu pousmát.