Killing Me To Love You

•60. Kapitola•

Blaise jsem nechala ten náš veškerý rozhovor zapomenout a žila jsem dál. Teda spíš jsem jen přežívala.

Bavila jsem se s Charlotte nebo s Tonym a jeho spolubydlícími Terrym Bootem a Michaelem Cornerem, ale nenahradili mi to, po čem jsem toužila. Po kom jsem ve vnitru srdci toužila.

Ačkoliv musela jsem uznat, že byli příjemní a sympatičtí, akorát něco mi pořad na nich nesedělo. Záhadně se někam společně vytráceli kolem páté hodiny čím dál tím víc dnů. Ze začátku jsem to moc neřešila, ale když už to bylo skoro každý den v ten přesný čas, tak mi na tom začínalo něco smrdět.

Ale radši zpátky do mé kruté reality, kterou byla škola, kde jsem zrovna mířela chodbou na hodinu lektvarů se Snapem. Myšlenkami jsem byla úplně někde jinde než na té chodbě a nedávala jsem nejmenší pozornost lidem nacházející se kolem mě. To se mi při mé smůle vymstilo a z myšlenek mě vyprostilo až to, když jsem narazila do něčí pevné hrudě.

„Která kráva zas neumí dávat po-?“ zasyčel student nade mnou s hlasem, který bych poznala kdykoliv.

Draco.

A do hajzlu.

Už jsem se chtěla rychle nesporozovaně zdvihnout ze země, na níž jsem prudce na zadek spadla, ale on si dřív všiml, že jsem to byla já, která ho srazila.

„U Merlina, Izzo, promiň. Nevěděl jsem, že jsi to ty,“ hlas se mu změkčil a rychle si přiklekl ke mne, aby zjistil jestli mi nic není.

„To já měla dávat pozor na cestu,“ zazdila jsem jeho omluvu a pokoušela se sama vyhrabat na nohy, abych od něj zmizela co nejdál. Srdce jsem měla zlomené dost. Nepotřebovala jsem ho zničit úplně.

Blonďák mi nabídl okamžitě ruku, když se postavil na nohy a chvíli jsem se na ní nejistě s překvapením v očích dívala. Nečekala jsem, že by byl tak ochotný mi pomáhat po tom všem. I když po těch slovech Blaise, pokud byly skutečné, tak bych se ani tolik divit neměla.

Nakonec jsem ji přijala i přes všechny spory v mé hlavě a za ni mne ladně vytáhl zpátky do stoje. Jen při obyčejném a krátkém doteku s ním mnou projela příjemná elektřina do celého těla, kterou jsem nepocítila už dlouhou dobu, čímž se stala výrazně intenzivnější než kdy dříve.

A dál jsem nevěděla, co říct, jelikož jsem byla zcela mimo a nehorázně v jeho přítomnosti nervózní.

Měla jsem ho nesnášet za to, jak moc jsem kvůli jeho chladnosti brečela, ale svědomí mi našeptávalo, že jsem si to zasloužila. Nechovala jsem se k němu dobře a taky mě pobuřovalo, že jsem ho nezvládla přes lásku vybudovanou k němu nesnávidět. Lásku, kterou jsem k němu doteď chovala a která všechno komplikovala. Kdybych ho nesnášela bylo by to jednodušší. Buďto bych mu v tuhle chvíli všechno vyčetla a nebo utekla, jenže to já neprovedla.

„Promiň,“ omluvil se s větší upřímností a nechápavě jsem na blondýna po jeho druhé omluvě zírala. „Za to v Manoru. Přehnal jsem to. Neměl jsem říkat ta slova, jen prostě...,“ ztratil slova ke konci a frustrovaně si prohrábl platinové vlasy s pohledem k zemi.

„Hele Draco, bylo to správný. My prostě nemáme být spolu,“ bránila jsem, co mi způsobil a necítila se moc komfortně, když jsme po několika týdnech o tom teď mluvili.

Počítala jsem, že s ním ještě někdy budu muset promluvit, ale nečekala jsem, že to nastane tak brzo a v takovéhle situaci.

„Tak co kdybychom byli zas kámoši? To nám přeci šlo, ne?“ nadějně na mě pohlédl s přinuceným úsměvem a mé oči se setkali s těmi jeho.