Killing Me To Love You

•36. Kapitola•

„Skvělý, jak kdyby si ta kráva tu oslavu nemohla zařídit sama,“ odfrkla jsem si nad papírem na nástěnce, kde stál seznam lidí, kteří budou dnes připravovat oslavu pro Changovou.

Bývala každý rok a po tom, co ji zemřel minulý rok Cedric mi bylo více než jasné, že bude tentokrát oslava o dost větší. A já jako havraspárská prefektka jí s tím musela pomáhat. I když to by mi zas tak nevadilo.

Vadilo mi hlavně to, že na tom seznamu byl i Tony, který bude pořád za mým zadkem. Občas je fakt hrozný a trávit s ním skoro všechen čas je akorát na psychické zhroucení. Štval mě. Ať už s jeho zamilovanými kecy nebo těmi neustálými polibky.

„Už jí budeš dělat i služku. Gratuluji,“ dosedla si se mnou do křesla ve společence Charlotte a dost se bavila nad mým neštěstím.

„Jo a můj stalker bude pořád oxidovat. To bude nádherný den,“ prohrábla jsem si zničeně své vlasy.

„Máš narozeniny, takže ještě aby to nebyl nádherný den. A navíc musíš to brát i pozitivně; na každé své narozeniny máš oslavu,“ zašklebila se a měla pravdu. S Cho Changovou jsme se narodili stejný den, což znamenalo, že vždycky na mé narozeniny byla oslava, akorát nepatřila mne, nýbrž oné asiatce.

„Naprosto to beru pozitivně. Jen se bojím, co mi ten idiot vymyslí za dárek,“ chytila jsem se rukou za čelo a přemýšlela, co nejhoršího by mi mohl dát můj romantický přítel. A pak jeden z nejhorších nápadů do mé hlavy došel: „Jestli mi přinese obrovského medvěda, tak s ním končím. Přísahám na samotného Merlina, že s ním skončím.“

Nad tou představou se Charlie zasmála a já taky. Horší na tom však je to, že by mi to klidně daroval. Mít jako přítele zamilovaného magora není nejlepší.

Proč jsem radši nesehnala někoho ze Zmijozelu? Tam alespoň nejsou takoví idioti...

„Drakeová tady jsi. Dávám ti první úkol. Nafoukni balónky a potom je dej po celé společenské místnosti,“ rozkázala jedna holka z party Cho a na stůl před nás hodila krabici, v které bylo očividně dost balónků na nafouknutí. Stoupla jsem si, abych zjistila jestli jich opravdu bylo tolik, jak to vypadalo a při mé smůle toho bylo ještě víc.

„Samozřejmě, co bych pro naši milovanou Cho neudělala,“ sladce jsem se pousmála na blondýnu, která odešla a začala dávat instrukce ostatním holkám, něž se dobrovolně přihlásily k přípravě.

„Ahoj, zlato,“ ucítila jsem, jak kolem mého břicha někdo obmotal ruce a vtiskl mi jemný polibek na krk.

„Čau, brouku,“ odpověděla jsem a uslyšela zrzčiný uchechtnutí za námi.

Sjela jsem ji varovným pohledem, který naprosto ignorovala a nadále se tomu křenila. Od doby kdy zná pravdu, tak si z toho zamilovaného havraspára dělá jen prdel a ani se jí nedivím.

„Tak já vás tu nechám, hrdličky,“ pohrála si na jazyku s posledním slovem a vstala z křesla, v jakém do teď seděla.

Poplácala mě soucitně po rameni s úšklebkem na rtech a mířila už oficiálně pryč. Naposledy jsem se na ni s pomocným pohledem podívala, ale s ní to ani nehlo. Jen šla dál pryč z těchto kolejí a vsadila bych se, že si to pádila do nebelvírské věže za jejím Fredem.

„Kde začneme?“ ptal se Tony se zájmem.

„Nafoukni ty balóny. Já si zatím půjdu dokončit úkol z OPČM,“ vtiskla jsem mu letmý polibek na rty a než stačil jakkoliv odporovat, tak už jsem stála na schodech mířících do dívčích ložnic.

Neměla jsem totiž náladu na to být s ním, takže klidně radši budu riskovat řev od Cho za to, že jsem se odtamtud sklidila a nechala svou práci na někom jiném. Možná to bylo sobecký a zlý, ale prostě už mi Tony lezl na nervy a každá další minuta s ním se mi zdála jako věčnost.

V pokoji jsem se zavřela, ale místo toho abych opravdu šla dělat úkoly, tak jsem zamířila k mému nočnímu stolku, z kterého jsem si vytáhla věc, která můj pokoj obsadila nedávno.

Byla to placatka. Dostala jsem ji v třetím ročníku k narozeninám od Draca se slovy „někdy by se ti mohla hodit“ a přesně teď nastal ten čas, kdy se mi hodila.

Cestou jsem se stavila u skříně, u které jsem uvolnila spodní prkno a vytáhla flašku ohnivé whiskey, která byla ze zásob mé spolubydlící. Prkno jsem vrátila a tím skrýš zavřela. Otevřela jsem placatku a nalila do ní tu tekutinu, co mě měla dnešní den udržet při životě.

Po zavření železné věci jsem se napila z flašky a oklepala se okamžitě nad pálivostí, co mi projela hrtanem. První várka byla vždy nejhorší. Whiskey jsem nato vrátila radši zpátky, aby náhodou na to někdo nepřišel a nenapráskal Flitwickovi, jelikož by asi nebyl nadšen kdyby zjistil, že jeho favoritka ve dne pije.

Sekla jsem sebou do postele a před dlouhou nocí se na pár hodin prospala. Když jsem se vzbudila bylo už devět a hlasitá hudba hrající po celé věži mi dokazovala, že všechno začalo.

Otráveně jsem došla ke skříni, v které jsem se přehrabovala a přemýšlela, co si vezmu. Akorát náladu na to se moc upravovat jsem neměla a tak jsem se hrabala v poličce s mými mikinami. Mezi nimi byla i velká a černá od Draca, kterou jsem mu do teď nebyla schopna vrátit.

Vzpomněla jsem si tím na den v jezeře, kam mne shodil a jen nad vzpomínkou jsem se musela pousmát. Přičichla jsem si automaticky k mikině, abych ucítila jeho známou vůni a mírně jsem se nad ní rozplývala, protože jsem ji necítila už dost dlouho a neuvěřitelně mi chyběla.

Po pár vteřinách jsem se probrala však zpátky do reality a hodila kus Dracova oblečení zpátky do skříně. Místo ní jsem si vzala na sebe mikinu v menší velikosti, ale ve stejné barvě. Navlékla jsem si ji na mé černé tričko, ještě si vzala rifle s černýma teniskama a mohla jsem vyrazit.

Vůbec jsem nevypadala, jak kdybych měla jít na párty, ale neměla jsem jednoduše náladu se na to nějak více zkulturňovat. Spíš jsem neměla pro koho. Jediný názor o který jsem stála byl ten Malfoyův a ten tam určitě nebude.

Placatku jsem si hodila do kapsy a s rukama v kapsách vyšla z pokoje. Hned po výstupu jsem potkala pár párů, co se na chodbě vášnivě líbali a nad kterými jsem znechuceně nakrčila nos. A taky jsem potkala Charlotte, která už byla pečlivě upravená a nejspíš mě šla hledat.

„Co to máš na sobě?“ sjela si můj outfit s nepěkným pohledem.

„Oblečení,“ odvětila jsem a s napitím se z placatky mířila do společenské místnosti, kde to žilo.

Hudba hrála až moc nahlas a vůbec to nevypadalo jako minulý roky. Ani tady nebyl dort. Připomínalo to hodně zmijozelské oslavy, poněvadž všude blikala světla a lidi skákali poblázněně do hudby.

Celkem jsem se divila, že sem nepřilétla ještě ta růžová krakatice a nerozehnala to tu. I když nejspíš nikde jinde rámus nebyl slyšet po těch kouzlech proti hluku, které sem určitě museli dát. Kdyby je totiž nedali, tak by tu už byl i samotný Brumbál, i přestože má tu jeho menší "dovolenou".

To byla ale poslední věc, na kterou jsem chtěla myslet a tak jsem se vydala po schodech dolů do dění celé akce. Procházela jsem kolem nalitých lidí, dokud si mě někdo za pas nepřitáhl k sobě. Už podle doteku jsem poznala, že to byl Tony, díky kterému budu potřebovat více alkoholu, abych s ním ten celý večer vůbec přežila.

To bude teda sranda...