Killing Me To Love You

•29. Kapitola•

Jak mi Draco o snídani vzkázal, tak jsem vstoupila do třídy lektvarů, v které měl však někdo hodinu. Byli to nějací malí Nebelvíři, kteří na mě po mém příchodu upřeli své tázavé pohledy a začínala jsem se v hlavě přitom trochu obávat, že tu nemám co dělat a že si Draco dělal jen srandu. I když o tom o čem mluvil by se vtipkovat fakt nemělo.

Naštěstí Snape se ke mne okamžitě přihnal s pláštěm, který za ním vlál a odtáhl si mne dál, aby nás náhodou někdo neslyšel, jelikož náš rozhovor pro cizí uši určitě nebude.

Malfoy přišel pár minut po mne a než profesor lektvarů začal mluvit, tak počkal na onoho blonďáka, který s nadšeným výrazem mířil za námi.

Ještě aby nebyl nadšený, když mu tímto odpadla hodina dějin s duchem Binse, jenž má monotónní hlas a všichni u jeho hodinách usínají. Natož po ránu.

„Pane Malfoyi, konečně jste se uráčel přijít,“ chladně pronesl Snape a všichni studenti s červenozlatou kravatou pozorovali, co se dělo.

„O co teda jde?“ narovinu jsem se zeptala, i když moc dobře jsem tušila, o co jde.

„Odteď vám budou odpadávat každý čtvrtek první hodiny a místo toho se budete učit na povel vašich rodičů obranu proti černé magii. Oba určitě víte proč to musíte podstupovat,“ sjel si nás pohledem a s ne moc velkým nadšením jsem přikývla.

„Skvělý,“ zaradoval se Draco nad tím, že se mnou bude trávit další čas.

„Ve vedlejší třídě máte knížky, které si nastudujte. Po vyučování každý den v pět hodin buďte opět v té třídě,“ rozkázal nám a má brada se nad jeho slovy otevřela dokořán.

„Každý den? To jako vážně?“ překvapeně jsem zalapala po dechu a nemohla uvěřit vlastním uším.

„Ano. Chcete snad potěšit své rodiče, ne?“ stejně chladným hlasem se nás zeptal, ale odpověď se mu nedostávala. „Teď běžte do té třídy. Odpoledne si ozkouším vaše znalosti,“ mávnul rukou ke dveřím a my tak za pohledů zvědavých Nebelvírů společně vyrazili ze třídy.

Zabočili jsme do vedlejší, která byla plná lavic a vepředu byla typicky tabule i s učitelským stolem v čele. Na třetí lavici veprostřed byla pohozena hromada různých tlustých knih a už jen při pohledu na ně jsem moc dobře věděla, že přečtu stěží jednu.

„Skvělý, víc knížek sem donést už nemohl,“ otráveně jsem poukázala k hromadě zaprášených knih a dopadla na židli, která patřila k lavici.

„Jestli si vážně myslí, že tohle budu číst, tak je blázen,“ uchechtl se Malfoy a do ruky vzal jednu knihu, z které setřel prach. „Černá magie pro začátečníky. Nádhera,“ přečetl si název díla a pohodil ji zpátky mezi kupu ostatních.

„Začínám závidět lidem, kteří se narodili do normálních rodin,“ uznala jsem, čemuž se Draco dost divil. „Aspoň bych nemusela řešit tyhle smrtijedské záležitosti,“ osvětlila jsem mu jednoduše.

Ano, mí rodiče jsou Smrtijedové. Stejně jako Dracovi. Hlavně proto se znají, tak dobře a proto znají i Snapea, který je též jedním z nich. A po vstanutí Pána Zla z mrtvých před pár měsíci znamenalo, že nás s Dracem stejný osud nemine.

Narodit se do smrtijedské rodiny fakt výhodné nebylo a vím to, protože se Snapem jsem už trénovala celý minulý rok. Proto se umím přemisťovat a celkově umím kouzla, které jiní žáci na škole většinou neumí.

„Aspoň budeme v bezpečí, když budem na straně Pána Zla,“ uznal a dosedl si na židli naproti mé.

„To si vážně myslíš? Nikdo není v bezpečí. Nejednou jsem slyšela o tom, že jen kvůli vytočení zabil i pár svých spojenců,“ protestovala jsem a znaveně otevřela jednu z knížek.