Killing Me To Love You

•17. Kapitola•

„Malfoyi, ty blbý idiote!“ vykřikla jsem na celou chodbu, když jsem zahlédla tu platinovou hlavu, kterou nemá nikdo jiný než on.

„Copak lásko? Chceš pokračování?“ zašklebil se a jeho kámoši se jeho slovům začali smát.

Na to jeho provokování jsem, ale zrovna náladu fakt neměla a tím jejich smíchem mne vytočili až tak moc, že jsem si dovolila něco, co nikdy předtím.

Došla jsem k Dracovi a vrazila mu facku po které ho už úsměv konečně přešel. Překvapeně si poté na tu tvář zbarvující do ruda sáhl a dost se divil, že jsem něco takového dokázala. Ovšem já vlastně taky.

Vražedně na mne pohlédl a ze mne aspoň trochu odešel vztek kvůli tomu, že jsem mu vrazila tu facku, do které jsem dala docela dost energie. Jeho kámoši mezitím měli ústa do tvaru "o" a pečlivě sledovali, co se bude dít dál. Nevidí se totiž každý den, aby nějaká holka dala facku zmijozelskému princi.

„Běžte pryč,“ přikázal jim a oni jak poslušní pejsci udělali, o co žádal.

Celou dobu přitom ze mne neodtrhával oči, což mě zároveň trochu děsilo, ale pokoušela jsem se to na sobě nedat znát. Až po odcházejících krocích, které se ozývali za ním, odtrhl svůj pohled, aby se ohlédl a zjistil jestli jsou ti jeho kámoši opravdu pryč.

„Co chceš jako-?“ nenechal mě tu otázku ani doříct a přitiskl mě svým tělem na zeď vedle nás.

Zhluboka jsem začala dýchat, když si dal ruce kolem mé hlavy, čímž mi zabránil v budoucím útěku.

„Tohle jsi udělala naposledy,“ chladně mi přikázal a probodával mě skrz na skrz svým uhrančivým pohledem.

Nebudu lhát, trochu mě tím děsil, ale můj vztek stejně převládal.

„Jo vážně?! Ale to že celou dobu mi tady lžeš, tak to je v pohodě, že?!“ bouchla jsem ho pěstí silně do hrudi až mne ruka trochu bolela, ale s ním to i přesto ani nehlo.

„O čem to mluvíš?“ hrál nechápavého.

„Ty víš moc dobře, o čem mluvím! Včera jsi nebyl tak nalitý, aby sis nepamatoval, co jsi dělal!“

„Jak to víš?“ překvapeně pozvedl obočí a nepřerušoval náš oční kontakt, při kterém jsme se vraždili navzájem.

„Ten tvůj kámoš neumí držet jazyk za zuby,“ zasvětila jsem ho do situace a mohla vidět, že v obličeji zbledl ještě víc, než jak normálně vypadal.

„Já toho Blaise uškrtím,“ zamumlal si pro sebe s pohledem k zemi a tím mi potvrdil, že jsem měla pravdu.

„Ty jsi prostě takový magor! Nemůžu uvěřit, že jsem si opravdu myslela, že bych s tebou něco měla!“ rukama jsem ho strčila do hrudi, aby ode mne poodstoupil, ale to se mi nepovedlo. Byl až moc dobře zapřený a tak jsem s ním opět nepohnula ani o milimetr.

„Ale no ták Izzo! Určitě jsi byla nadšená, když sis myslela, že jsme spolu-“

„Ne! To teda nebyla! A jsem ráda, že se nic nestalo,“ vyhrkla jsem na jeden nádech a v jeho očích jsem na chvíli zahlédla zklamání. Ale to jsem měla asi jen vidiny.

„Nelži si sama sobě,“ sykl a odtáhl se od mého těla.

Chtěl už ode mne odejít, což jsem na jednu stranu chtěla, ale na druhou ne. Proto jsem ho chytila za ruku a donutila ho se otočit zpátky ke mne, čehož jsem nádherně využila. Svou hůlku v druhé ruce, kterou jsem si v jeho nepozornosti vytáhla, jsem pozvedla rychlým pohybem k jeho spánku a než stačil nějak zareagovat, tak z mých úst vyletělo zaklínadlo, které jsem skoro na nikom předtím nepoužila: „Legilimens.“