Killing Me To Love You

•72. Kapitola•

K večeru jsme byli všichni svoláni do Velké síně ohledně toho, že Umbridgeová se stává ředitelkou a nastolí další směšná opatření nedávající nijaký smysl.

Draco tam seděl mezi svými kámoši s více podteklým okem, jímž se dokonce ještě chlubil. Dělal z toho, jak kdyby zabil Voldemorta a ne že se popral s Goldsteinem, který se doteď neukázal. Asi to musel dost schytat, když nedošel někdo jako on ani na povinnou akci.

Ačkoli bylo od Draca i celkem roztomilý, jak se se zraněním neustále vychloubal a já to mohla nádherně napřímo sledovat před sebou, když seděl typicky naproti mně, takže jsme na sebe vzájemně viděli.

„Jak jste přežili tu dnešní hodinu po škole s cukrovou vatou?“ špitla jsem k Charlotte a Luně přede mnou, které se začínaly nudit nad ředitelčiným proslovem, co neustával.

„Hrůza,“ odpověděly nastejno.

„Asi spáchám na Ministra Popletala atentát, aby tahle kráva už nemusela učit a ovládat to tady,“ zamyslela se Charlie a nedivila bych se, kdyby se té učitelce - oprava ředitelce - za pár dní něco pozoruhodného stalo.

Charlotte nikdy k nikomu neměla takovou averzi jako k ní. Ani Cho Changovou po zjištění, že je napráskala, tak moc nesnášela jako tu profesorku v růžových šatech.

„...Všichni studenti se podrobí výslechu o nepovolených aktivitách školy. Chlapci a dívky musí mezi sebou udržovat odstupy osm palců,“ vyjmenovávala nové opatření, které se nikomu dvakrát nezamlouvaly.

„A Malfoy má s tím tvým objímáním kolem ramen šmitec,“ zasmála se Charlie, nad níž jsem převrátila očima a povšimla si, že mým směrem přiletěla papírová holubice.

Tyto holubice posílal jen jeden člověk. Ten o kom se před chvílí zmínila. Nemusela jsem vidět ani jeho pohled, aby mi došlo, že to bylo od něj. Chytila jsem ji do ruky a rozložila, abych zjistila, co tak veledůležitého na ní bylo vzkázáno.

To co tam napsal svým úhledným písmem mi, ale vyrazilo dech a musela jsem si tu zprávu několikrát s pootevřenou pusou a vykulenýma očima v hlavě předčítat:

„Seš šťastlivec. Já mám jedenáct.“ - tvůj Draco

Nejdřív jsem mě zaskočilo, jak se nazval, ale potom mi došel význam toho vzkazu a mé tváře skoro až hořely.

Složila jsem si hlavu do dlaní, aby nikdo nezahlédl, jak moc rudá a potupně vykolejená jsem byla jen z jedné zprávy a pokoušela si nepředstavovat kolik je jedenáct palců.

Jedenáct, zkurvených jedenáct.

Opakovalo se mi v mysli a panika se ve mně stupňovala, když mi docházelo kolik jedenáct palců měřilo. A ještě víc mimo jsem byla z toho, že mi to napsal.

„Co ti přišlo?“ tázala se Charlie a málem mi vzala ten papír, co jsem předtím po přečtení položila udiveně na stůl.

Na poslední sekundu jsem ho však chytila, aby ho nezískala, zmuchlala jsem ho a dala do kapsy od mého hábitu. O tuhle informaci jsem se s ní dělit nechtěla, pokud je tedy pravdivá.

No pokud jo, tak... ksakru!

„Nic,“ pípla jsem a pohlédla na blonďáka, který se nad mým zrudlým výrazem výrazně bavil.

Ještě jako třešničku na dortu na mne mrknul jedním okem a na tváři se mu utvářel větší úsměv než předtím.

„Tak co ti napsal?!“ vyptávala se dál zrzka, jelikož ta informace teď pro ní dominovala jako jedinou zajímavou.