Killing Me To Love You

•25. Kapitola•

Trvalo to snad ani ne pět minut a už jsem slyšela vracející se kroky blonďáka směřujícího zpátky ke mně. Podal mi nějakou skleničku s džusem, který jsem vypila a párkrát se zašklebila, protože to bylo nesmyslně sladký.

„Cukr ti pomůže dostat se na nohy,“ vysvětlil mi tu přeslazenost a měl pravdu.

Hlava se mi rázem přestala motat úplně a třeštění též pomalu vymizelo. Místo toho se mi však objevil tik v oku, který byl nepříjemný, ale i přes něj jsem se pokusila postavit.

Draco mě pečlivě sledoval a byl připraven mě kdykoliv chytit. Což taky udělal, když jsem se přestala držet stěny a mé nohy se podlomily stejně jako před pár minutami.

„Kurva,“ šeptla jsem si naštvaně.

Draco ale místo toho, aby mne položil zpátky, tak si mě vzal do své náruče, z čehož jsem byla na moment trochu mimo. Nečekala jsem, že by to udělal a tak jsem na něj chvíli civěla jako na blázna.

„Malfoyi, okamžitě mě pusť!“ rozkázala jsem mu, když jsem konečně pobrala, co udělal a snažila se dostat z jeho náruče.

„Aby jsi tady seděla na chladné zemi? Tak to ani náhodou,“ zamítl a rozhodně se se mnou rozešel neznámo kam.

„Kam jdeš?“ optala jsem se na dost podstatnou otázku.

„Za Snapem, ten je jediný, který tě přivede k rozumu,“ pravil bez citu a těmi slovy mě docela dost vyděsil.

„Ne, prosím za ním ne! On by to řekl rodičům,“ urychleně jsem začala reagovat a po mém těle se rozlil strach.

Věděla jsem, že rodiče by to hned začali dramatizovat a to já nechtěla. Co bych jim na to asi tak řekla?

Víš mami a tati já mám po nocích noční můry o člověku, kterého naprosto zbožňujete a asi jsem se do něj znovu zabouchla, takže proto radši nespím a ani nejím? Ne. To by bylo poslední, co bych jim kdy řekla.

„To očekávám,“ pohlédl letmo na mne a i přesto si stál za svým rozhodnutím.

„Ne, Draco, prosím ne. Prosím. Pokud jsi mě měl někdy aspoň trochu rád, tak tam nepůjdeš a nikomu se o tomhle nezmíníš,“ změnila jsem postup, který zabral a můj zachránce se zastavil v chůzi.

Pohlédl mi do tváře a jen pokroutil hlavou. Nevěděla jsem jestli to bylo správné znamení nebo ne, ale podle chodeb a schodů mířících nahoru jsem usoudila, že jsme ke Snapeovi nešli. A tím mi spadl obrovský kámen ze srdce.

V duchu jsem už jen doufala v to ať nás nikdo neuvidí, protože už takhle jsem si přišla dost trapně za to, že mě nesl. Radši ani nechci vědět, co by se potom neslo po škole za drby, kdyby nás takhle opravdu někdo zahlédl.

Netrvalo to naštěstí dlouho a už jsem slyšela orlí klepadlo říkat jednu ze svých hádanek. Blonďák samozřejmě neměl ani páru o čem to mlel a tak jsem odpověděla za něj.

„Nikdy jsem nepochopil, jak můžete znát na tyhle prokleté hádanky odpověď,“ zanaříkal a já se malinko pousmála.

Chtěla jsem mu už říct, že to dál zvládnu sama, ale to by nebyl Draco Malfoy, aby mne nevzal až do mého pokoje, v kterém nebyl docela dost dlouho. Nohou zavřel za námi dveře a skutečně jako nějaká princezna jsem byla položena do postele.

„Díky, nevím co bych bez tebe dělala,“ poděkovala jsem mu tiše, když mne přikryl dekou a pramen vlasů mi dal pryč z obličeje.

„Ty by jsi udělala to samý,“ usmál se na mne mile.