Killing Me To Love You

•73. Kapitola•

« Pohled Draca »

„Co se děje, Brownová?“ otráveně jsem zamumlal a rukama si protíral oči, co se pomalu zavíraly pod tíhou únavy k sobě.

Za tu vyčerpanost mohlo především to, že mé hodinky ukazovaly tři hodiny ráno a já místo abych spal jako většina kouzelníků v hradu, tak jsem se s kámoškou Izzy procházel havraspárskou společenkou.

„Hele pokud to nechceš vědět, tak fajn, klidně si jdi,“ naštvaně se zastavila před dveřmi jejího pokoje a probodla mě vzteklým pohledem.

„Tak o co jde?“ zvážněl jsem a vyvalil oči, aby se mi omylem nezavřely.

„Víš, jak jsem ti říkala, že už nemá Iz noční můry?“ opatrně a nejistě se ptala, jak kdyby tušila, že se na ni záhy naštvu.

„No co s tím?“ matoucím pohledem jsem na ni pohlédl a nevěděl, kam směřovala.

„Možná je tak trochu pořád má. Jen jsem přespávala u Freda a-“

„Cože?!“ zamrkal jsem na ni párkrát zmateně a nemohl uvěřit jejím slovům. „Myslel jsem, že ji po těch vánočních prázdninách u nás v Manoru přešly!“ zvýšil jsem hlas, ale ne tolik, abych někoho dalšího z jejich koleje vzbudil.

Odpověď se mi nedostala. Holka s ohnivými vlasy pouze zírala do země a nečelila tím mému rozhořčení, jaké jsem k ní cítil. Otevřel jsem proto dveře od jejich pokoje, když nic neříkala a vstoupil. Zrak se mi okamžitě zadrhl u zadnější postele ode dveří, kde se hýbala peřina, v níž sebou trhala různě má Havraspárka při nějakém nepěkném snu.

„Jak sis ksakru tohohle mohla nevšimnout?!“ utrhl jsem se na Brownovou stojící za mnou a spánek byl najednou poslední, na co jsem pomýšlel.

„Jak jsem říkala. Spala jsem v Nebelvíru u Freda,“ bránila se a prokoulel jsem nad ní očima.

Bezvadný, ona si užívala románek a její kamarádka tady trpěla už několik měsíců noční můry.

Vytáhl jsem si po této myšlence hůlku ze saka, abych přednost dával holce, která si to zasloužila a ne její kámošce, jež si nevšimla ani po měsících, že bylo něco špatně. Všímal jsem si sice, že ta brunetka měla pytle pod očima, avšak u ni byly normální. Za ty roky už vím, že i kdyby spala deset hodin, tak je bude mít. Netušil jsem však už, že se zase na tom podílely nepěkné sny, které ji stále provázely. Přešel jsem tak s hůlkou v ruce k Izze trhající se různě na posteli a mým plánem bylo ji ulevit. Sedl jsem si na okraj a pohladil ji prstem po její bledé neklidně spící tváři.

„Co-“ vyslovila druhá Havraspárka, ale než stačila říct něco dalšího, tak jsem to utnul.

„Bylo by skvělý, kdyby jsi ztichla a nechala mě se soustředit,“ nehezky jsem přikázal a přiložil mezitím hůlku ke spánku dívky s jemně kudrnatými vlasy.

„Dobře,“ posadila se na vedlejší postel a na můj rozkaz místnost opravdu upadla do ticha.

Zavřel jsem oči k sobě a soustředil se, abych se jí naboural do hlavy a zjistil, co ji trápilo tentokrát. Po pár sekundách se mi to povedlo a pohltila mě z obou stran temnotemná tma.

Když jsem otevřel oči, tak jsem už nebyl v realitě, nýbrž v černé místnosti, kde šlo vidět jen Izzu přivázanou na židli. Chtěl jsem k ní přiběhnout a pomoct jí, jelikož prostý pohled na ní ve mně stvořil bolest, ale to by sem nesměl vstoupit někdo, koho jsem znal z obrazů pověšených u nás doma.

Mého strýce.

Kterému po boku stála nějaká postava s maskou Smrtijeda.

„Co to kurva...?“ zašeptal jsem si a nechápal, proč její noční můry zahrnovaly jeho.