Killing Me To Love You

•70. Kapitola•

„Co vám včera Umbridgeová udělala?“ poptala jsem se ráno při snídani Charlotte a Luny, které sledovaly jen stůl před sebou a nepromluvily by se mnou ani slovo, kdybych nezačala sama mluvit.

A to nebývá normální.

I když po tom, jak jsem se ze všeho ulila díky Dracovi, tak mě ani nepřekvapovalo, že se mnou nemluvily.

„Máme školní trest. Každý odpoledne budeme mít rande s tou krávou v této Velké síni,“ povzdechla si otráveně Charlie a ukořistila na stole lahodný čokoládový dezert, jímž se ládovala.

„Aha,“ zamumlala jsem a nevěděla, co na to říct.

Naštěstí jsem ani nemusela, protože za námi přišel blonďák, kterého jsem od včerejší události v té třídě neviděla, takže jsem to štěstím ani tak moc nazývat nemohla.

„Čau, Izzo,“ pozdravil mne s úsměvem na rtech a svou ruku typicky obmotal kolem mých ramen, aby mi byl blíž.

„Čau,“ špitla jsem a nervózně sledovala jídlo přede mnou.

„Kam jste se vy dva vlastně včera vypařili?“ zvídala zrzka a konečně poprvé promluvila sama od sebe, aniž bych ji na něco ptala.

Hlavu jsem si po této otázce podepřela rukou a se zkousnutým rtem letmo pohlédla na Draca a na jeho ruku položenou na stole.

„Ehm, no... my-,“ koktala jsem ze sebe roztěkaně ve snaze najít nějakou smysluplnou výmluvu.

„Co je ti do toho Brownová?“ zle položil protiotázku a zarazil mé nervózní blábolení.

„Aha, tak to asi radši ani vědět nechci,“ pro sebe si zamumlala, když viděla můj vykolejený a trochu rudý obličej.

„Přesně tak, nechceš,“ odpálkoval ji Malfoy. „Jak sis mimochodem užila včerejšek?“ polohlasem vyslovil, abychom to slyšeli jen my dva a natočil se ke mně s úsměvem na rtech.

„Vážně to chceš probírat tady?“ kousala jsem si místo rtu nehet a můj pohled zaměřoval hnědý stůl.

„Proč ne?“ zašklebil se s nevinným myknutím ramen. „Promiň, asi jsem se nechal trochu unést,“ šeptl mi těsně vedle ucha a mé dýchání si kvůli jeho blízkosti opět dělalo, co chtělo. „I když myslím, že ti to nijak nevadilo.“

Myšlenky se mi stočily k včerejšku a vzpomněla jsem si na každý jeho dotek nebo slovo, co mi v té podělané učebně řekl. A tím mě pohlcovala menší panika.

„Musím na hodinu!“ rozhodla jsem se první možnou možností, jak z této situace utéct a vstávala jsem rozhodnutě od stolu.

„Vždyť nám začíná až za půl hodiny,“ namítla Luna, již jsem za tuhle větu měla chuť zabít.

„Tak na záchod!“ vypadla ze mne další možná kravina, nad kterou se Draco uchechtl, takže mě nestihl chytit předtím, než jsem odtamtud doslova málem utekla.

„Jestli ji zlomíš srdce, tak já ti zlomím tvé žezlo, kapíš to?“ uslyšela jsem zdálky hlas Charlotte a musela jsem se nad její výhružností i přes ten stres pousmát.

Úsměv se mi ale vypařil po zaslechnutí rychlých kroků za mnou, které se přibližovaly.

„Izzo, počkej,“ obtočil Draco za pár sekund na chodbě ruku kolem mého zápěstí a znemožňoval mi jí dál v útěku.

„Draco, teď ne, já... ten včerejšek byla chyba. Nemělo se to stát,“ dostala jsem ze sebe pod tíhou myšlenek nad tím, co všechno by se stalo, kdyby to zjistil ten blbý Smrtijed.