Killing Me To Love You

•15. Kapitola•

Ráno mě vzbudila palčivá bolest v hlavě, která nešla snést a cítila jsem pod sebou nějakou měkkou matraci, co byla o dost měkčí než na které jsem spávala obvykle.

Moc jsem se však nad tímto faktem nepozastavovala a místo toho se s tichým zakňouráním opřela o věc z které sálalo příjemné teplo. Alespoň jsem si ze začátku myslela, že je to jen věc.

Mozek se mi pomalu probouzel k životu a nemohla jsem si tím nevšimnout, že něco bylo obmotané kolem mého břicha, za jenž si mě to přitahovalo k sobě.

Dlaněmi jsem poslepu nahmatala o co, že jsem to vlastně byla opřena a když jsem pocítila, že to byla nějaká nahá pevná hruď, tak jsem vystřelila rychle do sedu. Zamotala se mi přitom mírně hlava a bodlo mě v ní nad tím rychlým pohybem. Ruka z mých boků se tak stáhnula a dotyčný člověk s kterým jsem to ležela, se otočil se zamručením na druhou stranu.

Ten pohyb ve mne vyvolal strach a nejistě jsem se ohlédla na tu osobu spící vedle mne. V místnosti však panovala tma, tudíž mi chvíli trvalo zaostřit, kdo to vlastně byl. Ale jak jsem ve tmě zaregistrovala platinově bílé vlasy, které byly typické jen pro jednoho člověka, tak mi dlaň vyletěla k otevřeným ústům.

Co se to doprdele včera stalo?!

Promnula jsem si spánky a snažila se na něco přijít, ale přišla jsem jen na to, že jsem opilá tancovala s Charlotte a dál nic.

Rozhodla jsem se, ale tím dlouho nezaobírat, protože mi bylo jasné, že pokud se ten vedle mne vzbudí a uvidí mne tu, tak to nedopadne dobře. Popadla jsem tedy rychlostí blesku sukni ležící na zemi, do které jsem se oblékla a nazula si boty.

Následně jsem vstala z postele nejrychleji, jak jsem mohla, což byla chyba. Svět se se mnou totiž zatočil a já sletěla dozadu na zadek. Naštěstí Malfoy měl tvrdý spánek a tak ani ten můj pád zpátky do jeho měkké postele ho nevzbudil.

Znovu jsem se po chvilce pokusila vstát a při cestě ke dveřím jsem omylem vrazila nohou o okraj vedlejší postele. Zkousla jsem si jazyk, abych nad tou bolestí nevyjekla a opatrně s pajdavým krokem se doplížila ke dveřím, z kterých jsem úspěšně vyšla.

Naštěstí na chodbě už bylo mírné světlo a tak jsem se nemusela starat, abych do něčeho po tmě nenarazila. Rozešla jsem se po zpaměti chodbou z pokoje, kde spal chytač za Zmijozel a po schodech mířila dolů do společensky. Držela jsem se přitom celou dobu stěny, abych se nezabila a dole si všimla dost velkého nepořádku ze včerejška.

Pár studentů dokonce chrápalo hlasitě na pohovkách, kolem kterých jsem opatrně prošla až k východu ze zmijozelských kolejí a doufala, že mě nikdo z nich neviděl.

Sama jsem si ze včerejška nic nepamatovala a to, že jsem se vzbudila polonahá v posteli kluka, který mě včera vehementně rozeštval, mi moc klidu nepřinášelo. Vlastně jsem se dost bála, co se včera stalo.

Prosím hlavně ať jsem s ním nic neměla a jen se blbou náhodou probudila v jeho posteli.

Modlila jsem se při cestě k Merlinovi, aby to tak bylo, poněvadž pokud se fakt něco stalo, tak jsem pěkně v háji. Mám z toho úplné okno a poprvé se vyspat s mým bývalým kámošem by fakt asi dobré nebylo.

Už ani nevím, jak jsem se dostala k bronzovému klepadlu orla na kterého jsem byla dost prudká. Neměla jsem po ránu náladu na jeho pitomé hádanky, ale i přesto jsem na ní musela odpovědět. Taková byla pravidla. Naštěstí nebyla těžká a po jejím zodpovězení jsem se vydala do havraspárské společenské místnosti, kterou zrovna procházel nějaký kluk z vyššího ročníku.