Killing Me To Love You

•9. Kapitola•

Ráno na snídani jsem byla celá zničená. Nemohla jsem zase spát a už to na mně začínalo být krapet vidět. Mých kruhů pod očima a pravidelného zívání by si všiml zaručeně kdokoliv kolem, kdyby se na mě díval víc než třicet sekund.

Vidličkou jsem se šťourala v jídle a podpírala si hlavu, v které mi šrotoval jen ten včerejšek a ten dotek na mé tváři. Do teď jsem cítila to příjemné chvění na ní a nemohla jsem se toho pocitu zbavit.

Charlotte zase o něčem mluvila, ale já ji vůbec neposlouchala. Místo toho jsem směřovala svůj zrak naproti ke zmijozelskému stolu, kde seděl kluk s platinovými vlasy. Na sekundu se naše oči znovu setkaly, ale on svým pohledem ihned uhnul. Díval se místo toho na jídlo před sebou a já nemohla pobrat to, že přerušil náš oční kontakt.

Dobře? Co se děje s Malfoyovým sebevědomím?

„Haló Iz!“ zastínila mi rukou oči zrzka, kterou mi mávala před obličejem.

„Co je?“ obořila jsem se na ní s nepříliš milým tónem.

„Na koho jsi to zírala?“ zkroutila nechápavě své obočí, po čemž jsem vytřeštila očima.

Sakra, ona si toho všimla.

„Neotáčej se!“ sykla jsem šeptem, ale bylo pozdě.

Má zrzavá kamarádka se velice "nenápadně" dívala za sebe na stůl Zmijozelů. Ruku jsem si proto dala před obličej a dělala, že s tou holkou přede mnou nemám absolutně nic společného.

„Ne!“ vyjekla, když našla můj směr pohledu na koho jsem to hleděla. „Isabelle Drakeová, to snad ne!“ smála se mi nekontrolovatelně dost nahlas a nehleděla na to, že kolem nás byli lidi, kteří ji slyšeli.

„Hlasitěji to nejde?“ osopila jsem se na ni se sarkasmem.

„No to snad ne. Ty jsi-“ nenechala jsem jí to doříct a skočila jí do řeči.

„Mlč! Není to tak, jak si myslíš,“ rozmlouvala jsem jí neúspěšně. Stejně si bude stát za svým ať řeknu cokoliv a jejímu utahování se nevyhnu.

Blbej Draco Malfoy! Tedy spíš blbá já, jelikož jsem tam neměla hledět.

„Jaká byla vlastně včerejší hlídka?“ úchylně zamrkala a posměšně se usmívala.

Hlavou mi po jejím připomenutí nanovo projely vzpomínky na to, co se stalo a nechtěně jsem se přitom pohladila po tváři přesně tak, jak to předtím udělal i Draco s jeho ledovými prsty.

„Ehm, přežila jsem,“ vysoukala jsem ze sebe a svou ruku odendala dolů na stůl.

„Já tu pravdu z tebe někdy dostanu! Jednou jo, ale teď ne, protože musím jít za Snapem,“ zvedla se od stolu a s poupravením jejích zrzavých vlasů na ramenou se mohla vydat pryč.

„Uuu, románek s učitelem,“ zašklebila jsem se a tím jí to její popichování vracela.

„Fuj! Vždyť je mu čtyřicet!“ přejel ji mráz po zádech a zatřepala sebou, čemuž jsem se musela pousmát.

„Třicet šest,“ opravila jsem ji.

„Jak to ksakru víš?“ zúžila na mě oči.

„Zapomněla jsi? Mí rodiče se s ním znají,“ připomněla jsem Charlie dost důležitou informaci, na kterou pořád zapomíná, takže to musím donekonečna opakovat.

„Ajo!“ rozsvítila se jí v hlavě pomyslná žárovka. „To je jedno. Už musím jít. Nechci totiž, aby nám strhnul kolejní body za můj pozdní příchod,“ odkráčela rychle z Velké Síně a já po pár soustech, které jsem jediné dostala do sebe, udělala to samé.

První hodinu jsem měla Kouzelné Formule s Mrzimorem, který je pro mě asi nejméně oblíbená kolej. Jsou až moc hodní a prostě... nesednou mi. Nedokážu to popsat, jednoduše lidi z té koleje mám nejméně v lásce a to i přesto, že s ní máme nejvíce společných hodin.

A taky jsme tento rok měli o dost více hodin obrany proti černé magii. Byla doslova každý den, což znamenalo, že pětkrát v týdnu budu muset sedět hodinu v lavici s Malfoyem.

Dnes byla zrovna třetí a netrvalo dlouho, než ta hodina nastala.

Po vstupu do učebny jsem dosedla do poslední lavice vedle blonďáka, který tam už překvapivě byl. Něco si zamyšleně kreslil do sešitu, ale po tom, co jsem narušila jeho osobní prostor, tak sešit rychle zavřel a dal ho za učebnicemi na kraj lavice.

„Zdá se mi to nebo zmijozelská princezna je poprvé zticha?“ rýpla jsem si do něj prvně, i přestože jsem moc dobře věděla, že dloubu do vosího hnízda. „To jsi ze včerejška až tak vykolejený?“ škádlila jsem ho nadále a on mi věnoval svůj zabijácký pohled.

„Já nejsem ten, kdo se včera červenal,“ vrátil mi to s úsměvem ve tvářích a můj úšklebek okamžitě zmizel.

Jasně, že si toho všiml...

„A já nejsem ta, komu takhle hladila tvář,“ udělala jsem mu přesně to, co on včera mně, ale až poté mi došlo, že to nejspíš už přešlo meze.

V mé ruce se příjemně zamravenčilo po doteku jeho tváře a sám Malfoy byl dost překvapený, že jsem to udělala. K tomu ve třídě, kde bylo docela dost lidí.

Svou ruku jsem po mém uvědomění stáhla zpátky k tělu a otočila se čelem ke katedře.

„Něco ti prozradím, Izzo,“ šeptl mi vedle ucha a na krku jsem ucítila jeho mentolový dech, po kterém mi na něm naskočila husí kůže. „Tím že mě provokuješ, ubližuješ více sobě než mně,“ prozradil mi hlasem, jak kdyby objevil největší tajemství světa.

„Vážně? Upřímně, už jsi mi rok a půl úplně u prdele, Malfoyi,“ utrousila jsem a blonďák, který byl pořád nebezpečně blízko, se tomu uchechtl.

„Za to tvé lhaní bych tě měl potrestat,“ svůdně mi zašeptal do ucha a mé srdce začalo bít jako o život.

Proč na mě musí působit takto?!

„Vážně s tebou nic nedělám?“ uchechtl se, když se odtáhl a uviděl můj vykolejený výraz.

„Jdi do hajzlu,“ řekla jsem hlasem plným zlosti a on se začal usmívat o to více.

Idiot.