Killing Me To Love You

•37. Kapitola•

Upozornění: Touto kapitolou nikoho z vás nenavádím k omamným látkám, přesněji drogám. Tudíž tuto kapitolu čtěte na vlastní nebezpečí, byli jste varováni.

__________________________________________

„Odskočím si na záchod!“ křikla jsem Goldsteinovi do ucha přes veškerou hudbu dost zadýchaně, jelikož jsme už půl hodiny skákali do hudby.

Za tu dobu už v mém těle bylo velké množství alkoholu a chvilkami se mi začínala motat hlava. Naštěstí to nebylo zas tak strašný a dostala jsem se zdravě na záchody, kde hudba neřvala tolik jako ve společence. V tmavé chodbě, které osvětlovalo jen modré světlo, postával někdo u umyvadel a se mžouráním očima jsem se snažila přijít, kdo to byl.

„Blaisi?“ oslovila jsem černocha, který si zapaloval cigaretu.

„Iz? Co děláš na pánských záchodech?“ pokroutil nade mnou nechápavě hlavou a až po jeho slovech jsem se rozhlédla kolem, abych zjistila, že tohle dámské záchody rozhodně nebyly.

„Potřebovala jsem vypadnout a tak jsem vzala první dveře, které mi přišly pod ruku,“ pravdivě jsem mu opáčila a stočila pohled na něj. Zaregistrovala jsem, jak si vdechl tu pachuť do těla a podle vůně poznala, že to žádná obyčejná cigareta nebyla. „Ty tady máš trávu?“ vyjeveně jsem se ho zeptala a nemohla uvěřit, že něco takového do Havraspáru přinesl.

„Jo. Pardon, jsem nevychovanej. Chceš?“ nabídl mi a mým směrem mířil tím jointem. Zády se opíral o umyvadlo a užíval si asi ten rauš, v nímž se zrovna nacházel.

„Ne, díky. Vím, co to s lidmi dělá,“ narážela jsem těmi slovy na Malfoye, který to ještě před prázdninami bral a dost ho to ovlivňovalo v chování. Na drogy si totiž dokáže člověk navyknout rychle a tak jsem nechtěla do toho spadnout taky.

„Ajo, já zapomněl, ty jsi vždycky byla takový andělíček,“ uchechtl se a znovu si popotáhl. „Ale pomohlo by ti to. Vidím jak jsi poslední dobou nešťastná, ačkoliv tohle by ti zaručilo mít dobrou náladu a být konečně šťastná,“ snažil se mi rozmluvit mé rozhodnutí a nebudu lhát, usilovně jsem nad tím přemýšlela.

Přeci jen je asi jedno jestli mě v budoucnosti zabije Voldemort nebo rodiče se Snapem.

„Ne díky, já mám-“ chtěla jsem se napít z placatky, ale zjistila jsem, že v ní už nic nebylo a to jsem byla pořád relativně střízlivá.

„Vážně nechceš?“

„Dej to sem,“ došla jsem k němu a zopakovala jeho gesto s popotáhnutím.

Rozdíl v nás byl však ten, že já začala kašlat, nad čímž se Zabini uchechtával. Vrátila jsem mu to tedy zpátky a sedla si za sebou na desku, v jimiž byla umyvadla. Blaise počínání zopakoval a sledoval, jak jsem pořád rozdýchávala ten nepopsatelný pocit, když jsem zakusila onu omamnou látku.

„Změnila ses. Před pár roky by jsi mi to hodila do ksiftu a šla to napráskat učitelům,“ zasmál se celkem zhuleně a se zakloněnou hlavou se opíral o stěnu za sebou.

„Co to meleš? Nikdy jsem vás učitelům nenapráskala,“ bránila jsem se a převzala od něj znovu věc, z které jsem si opět popotáhla a naštěstí se tentokrát už nerozkašlala tolik jako prvně.

„Tak Malfoyovi. To vyjde na stejno.“

„Jak se má Draco?“ otočila jsem hlavu na něj a dost mě zajímala odpověď.