Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

První povedené astrální cestování a hned chycen démonem

,,Většinou ti hodní a soustředění se mohou vrátit zpět. Astrální cestování je zajímavé a říká se, že jsou tam démoni, zlý a hodní. Kdo ví, třeba i tady mezi námi..." Mluvil učitel ještě půl hodiny o jednom tématu, které ho zřejmě zajímalo, zatím co já u toho usínal do chvíle, než Kaminari-kun vykřikl na celou třídu. ,,Já to zkusím!" Zabručel jsem a podíval se na něj. Tomu věří?

Opět jsem byl doma a astrálně jsem cestoval. Trávím více hodin v jiném světě než ve svém. Ale není se čemu divit, když mám otce, který je strašně zlý a hrubý. Nesnáším ho! Hlavně, když mi poslal mámu do nemocnice...

,,Kaminari-kun. Ty tomu věříš? Astrální cestování je přece fyzicky nemožné. Že pane učiteli?" Zeptal jsem se ho. ,,Je to možné. Ale dokáže to opravdu jen část procenta lidí." Řekl a Kaminari ke mě přišel. ,,Pojď to zkusit se mnou." Řekl radostně Kaminari-kun a já si povzdechl. ,,Dobře dobře. Ale první si o tom něco přečtu." Hlesl jsem a koukal se do lavice. Tomu snad nevěří ne? Vydechl jsem. Vzal jsem si telefon a něco si o tom četl. Pak už jsem se plně věnoval zbytek školního dne.

Svýma myšlenkama jsem si udělal křídla, která byla dvoubarevná a lítal si tu. Tady je velká svoboda. Nic tu nebrzdí, ale....musí se dávat velký pozor s kým se tu mluví, protože když se mluví na špatnou osobu nebo spíše divnou existenci, tak je to velký problém. Naštěstí mám silnější myšlenky, takže jsem se z toho vždycky dostal. Zaletěl jsem na své obvyklé místo, kde jsem si sedl a pozoroval okolí. Tady to vypadá jako peklo a jsou tu démoni, kteří berou duše a snaží se je držet od těla. A takhle se občas stane, že duše se nevrátí do těla, takže tělo umře. Což je dost smutné, ale nemají sem lézt, když znají taková rizika. Jen hlupák by sem šel bez přípravy.

Škola skončila a já šel hned teda k sobě. Převlékl jsem se z uniformy a lehl si. Ještě jsem si teda četl co to astrální cestování je. Prostě... duše bude mimo tělo... Můžu vidět svoje tělo a být v jiném světě? Ale taky je možnost, že se nevrátím zpět... Vydechl jsem a telefon odložil. Takže se jen uvolnit a je potřeba soustředění. To je stejně blbost. Ruce jsem si dal na břicho, zavřel jsem oči a začal se teda soustředit na to, abych astrální cestoval. Vůbec to nešlo. Za půl hodiny jsem se cítil trochu divně, ale to už jsem usnul.

Nějak brzo ráno jsem se dostal zpátky do těla a já ještě chvilku byl v limbu, než jsem se úplně probudil. Tak jsem si teda šel udělat něco k jídlu. Bohužel v jiném světě nejde chodit na záchod a nebo se tam najíst. Škoda... Tam bych jinak už zůstal navždy. Stejnak mě tu nikdo nechce. Teda krom mých příbuzných, ale stejnak tu nepatřím. V kuchyni si udělám snídani a vyjdu z domu ven, kde si sednu a začnu jíst to, co jsem si udělal.

Další den jsem šel jako obvykle do školy a první jsem si všiml Kaminariho zklamaného výrazu. ,,Nepovedlo se co?" Zeptal jsem se a dal mu ruku na rameno. Chvíli jsem si s ním povídal a pak šel na své místo. Vzal jsem si telefon a začal si o tom všem číst víc.

Udělal jsem domácí práce a když doma nikdo nebyl, tak jsem opět dělal to své. Takže opět astrálně cestoval, abych i takhle zabil svůj čas. Samozřejmě, že se mi to povedlo, jenom to déle trvalo než včera.

Uběhl týden od prvního pokusu o astrální cestování. Každý den to bylo těžký, ale vypadalo to, že se mi to povede. Po škole jsem přišel na intr, kde jsem se osprchoval a převlékl. Pak jsem se najedl a lehl si. Tak jo. Další pokus. Zavřel jsem oči, ruce si dal pod hlavu a soustředil se.

Opět jsem byl na svém místě a pozoroval zbloudilé duše, které se nemohli vrátit k tělu. Já naštěstí svoji cestu znám, takže se vždy mohu vrátit k tělu. Uh... Tady vždy je klid a snažím se urovnat myšlenky a to, co chci od života a jaký je můj smysl života. Škoda, že tu nemohu být navždy.