O TÝDEN POZDĚJI
Starám se o svého obřího kocourka. Není tlustý, ale prostě velký. Nějaký druh velkého kocourka. Je i dost těžký na to jak je velký. Bože... Aspoň, že se necítím tak sám. Hraju si s ním. Nebo spíše ho štvu a on do mě kouše a škrábe.
Za celý ten týden jsem tam byl jen jednou, ale cítím se tam sám, tak jsem tam nebyl. Možná to dneska zkusím, ale nevím. Vzal jsem Kuličku na vodítko a vyšel s ní ven. Taky jsem ji během týdne naučil na vodítko.
Po deseti minutách jsem byl extra pokousaný a poškrábaný. Tak, aby to nebral, že ho týrám, tak jsem ho už nechal. Vstal jsem a šel mu uklidit záchůdek. Už by to potřebovalo, heh...
Byl jsem s ní venku docela dost dlouho a vrátilo jsme se večer. To jsem dal Kuličce najíst. Je to jen týden, ale začíná být trochu... Široká. A to jí dávám najíst tak akorát... Podrbal jsem se na zátylku a šel do pokoje.
Astrálně jsem cestoval, protože jsem neměl nic doma na práci s kocourkem. Jop a zhubl jsem, no... A to o dost. Už slyším to, jak mě bude odvážet opět sanitka. Přijde mi to už celkem vtipné. Táta se nestará a najednou, když je skoro po mně, tak hned se stará, aby přede všemi vypadal on nejlépe.
Lehl jsem si do postele a začal se soustředit. Ještě bych zapomněl jak na to. Uchechtl jsem se a zavřel oči. Do několika minut jsem se objevil tam kde obvykle.
Koukl jsem na něj. Hm? Takže se tu po dlouhé době objevil, jak zajímavé. Už jsem si myslel, že na tenhle svět zanevřel, ale asi ne, no...
Hm? Podíval jsem se na něj. Má cenu zdravit? Povzdechl jsem si. Vytvořil jsem si mrak a lehl si na něj.
Koukl jsem nahoru. Takže už žádná snaha? Paráda. Lehnu si a zavřu oči. Zítra jdu konečně do práce, jej! Budu si už konečně vydělávat.
Hm.. Koukl jsem se na něj. Je asi rád, že jsem přestal. Vydechl jsem a koukal se na oblohu. No co. Říkal Kirishima, že možná přijde a že někdo další to zvládl. Takže třeba přijdou, ale co já vím.
Otevřu oči. Vstal jsem a šel pryč. Nějak mě to místo přestává bavit. Hlavně, když o tom místě někdo ví a chodí tam.
Otevřel jsem oči a koukal na nebe. ,,Hm..." Vydechl jsem a vyčaroval opět tu svou kočku. Sedl jsem si a házel jí klubko vlny.
Hledám si své místo, které už tu je vytvořené a nemusíš si s tím vždycky namáhat, když sem přijdu. Hele...tam je pěkné místo. Sedl jsem si na zem a lehl si. Vydechnu a koukám na nebe.
Hm... Takže šel pryč úplně. Přivřel jsem oči a dál se věnoval kočičce. Vyčaroval jsem ji obojek s medailonkem. Usmál jsem se.
Po chvilce jsem teda zmizel opět do reality. Vstal jsem. To už se stmívá?! Nah! Šel jsem se osprchovat.
Povzdechl jsem si. Nedá se tu nic dělat bez přátel. Začal jsem se točit dokola a přemýšlel. Pak jsem zmizel a po několika minutách vstal z postele. Dneska je pátek. Zítra se zeptám někoho ze třídy, zda nechtějí ven. Dal jsem si sprchu a pak šel spát.
Dal jsem si rychlou teplou sprchu a pak si vlezl do postele. Lehl jsem si a na moje břicho si lehl chlupáč. Asi mu spíše budu říkat chlupáč.
Lehl jsem si a začal hladit kuličku, která si lehla vedle mě. Nakonec jsem usnul. Další den jsem vzal telefon a napsal Urarace, jestli nechce ven a pak jsem šel do kuchyně.
Po dalším dnu jsem se šel teda s chlupáčem projít a zajít do práce. Prej nevadí, když tu mám kocoura. Jen ať neštve ostatní. Takže ho mám pod mikinou. Začnu tedy pracovat.
ČTEŠ
Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)
أدب الهواةPříběh dvou chlapců, kteří se setkají v jiném světě než kde jsou. Jejich těla bez hmoty a musí mít chladnou hlavu, aby v tomhle světě byli silný. Todoroki už v tomhle světě snad už žije. Midoriya tenhle svět zase vyzkouší. Povede se mu to? A co by s...