Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Pokus o přátelství 2

Další den jsem nachystal sourozencům jídlo a dal do tašek. Pak jsem je probudil, nachystal a poslal je na kroužek. Já si opět sedl na postel do tureckého sedu a hned astrálně cestoval.

Probudil jsem se a šel si dát snídani. Měl bych jít nakoupit. Nasnídal jsem se, vzal si peníze a šel do nejbližšího obchodu s potravinami. Zívl jsem. Nakoupil jsem nějaký ty potraviny a tak, abych neumřel hlady. Heh. Pak jsem šel domů.

Už jsem si přiletěl na své místo a představil si toho svého kocoura, kterého jsem drbal. Takového bych chtěl mít i v realitě! To bych byl i pak rád i v tamtom světě.

Nakoupené jídlo jsem uklidil a uklidil jsem trochu i byt. Večer se pak budu učit. Záleží jsem k sobě do pokoje a lehl si. Em... Mám tam vůbec jít? Povzdechl jsem si a zavřel oči. Soustředil jsem se a po asi hodně, protože jsem byl trochu mimo, jsem se ocitl na tom místě.

Ležel jsem a měl na hrudi svého kocoura, kterého jsem drbal. Křídla jsem měl do stran a povalovaly se i na zemi. Já si jen vytvořil nebe a pozoroval to.

Hm? Je tady. Asi tu tráví hodně času, co? ,,Ahoj." Pokusil jsem se usmát. Jen pozdravím a raději jsem se odtáhl dál a představil si svou kočičku. Noc s ním teda komunikovat nebudu, aby si nemyslel, že jsem otravný.

Jen jsem mlčel a najednou mi zmizel kocour z hrudi. Kouknu kam zmizel. Hele...zas za tou kočkou. Uh... Vydechnu a sednu si. Zatřepu křídly a pozoruji nebe

Povzdechl jsem si. ,,Chtěl jsem být jen přátelé. Ale s tvým chladným pohledem a osobností asi pochybuju, že máš přátelé..." Řekl jsem sklesle, ale přesto radši v klidu a zmizel zpět domů. Tím zmizela i ta kočka.

Ani mě nezná... Nezná moji osobnost. Odfrknu si a já radši ležím a mlčím. Můj kocour je opět na hrudi, takže ho drbu.

Stoupl jsem si z postele a povzdechl si. Raději se s ním přátelit nebudu. Sám o to nestojí. Ale co teď budu dělat? Asi se teda učit. Vytáhl jsem si ze šuplíku sešity, dal si je na postel a začal se učit na zítra.

Že bych začal v realitě shánět takového kocoura? Ale je to strašně malé procento, že bych takového kocoura našel. Teda žádné procento! Jaký kocour by měl takovou barvu a tak přesnou?

Možná si na doba seženu kočku. I když jsem přátelský, tak se cítím kolikrát sám. Možná proto, že nechodím ven. Vydechl jsem a učil se alespoň tu hodinu. Pak jsem se rozhodl zase pro astrální cestování. Tentokrát ale nebudu nutit přátelství. Vlastně ignoroval i pouhé ahoj. Jak bych si asi tak u tohohle člověka mohl získat přátelství?

Já tu byl celou tu dobu a nemám v plánu jít ani pryč, protože mě v realitě nic moc úžasného nečeká. Povzdechnu si. Aspoň, že tady si mohu vytvořit přátelé.

Objevil jsem se tam a představil si lehátko a tu kočku. Lehl jsem si na lehátko a přivřel oči. Možná že jsem opravdu sám. Co když se tak cítí i on? Určitě ano. Proto tu třeba tráví čas. Povzdechl jsem si.

Zavřu oči a vydechnu. Jako...když jsem tu byl na začátku, tak jsem si tu vytvářel své narozeninové oslavy a dokonalého tátu, ale vždy když jsem se vracel zpátky do reality....bylo mi toho více líto, takže už tohle nedělám a radši si vymýšlím nějaké random věci, ale ne lidi. Kocour mi zase zmizel a nad tím jsem jenom zamručel a odpočíval dál...

Kočka zmizela. Vydechl jsem. Raději jsem to ignoroval. Vymyslel jsem si plyšáka, který nahraje co říkáš. Takového jsem měl jako dítě. ,,Proč nechceš být přátelé?" Nahrál jsem to a poslal toho plyšáka k němu. Jen mě to zajímá...

Kouknu na to a poslechl si to. Jako vážně? ,,Nic jsem takového neřekl, že nechci." Pošlu mu to zpátky. Tohle je divné. To je skoro jako, když jsem viděl dva kluky, kteří byli vedle sebe a volali si mezi sebou.

Hm? Zabručel jsem. Tak proč... Povzdechl jsem si a nechal toho plyšáka zmizet. Raději to nechám. Třeba mu teda přijdu nesympatický a to je všechno. Zavřel jsem oči.

Kouknu na něj. Nah. Opět kouknu na ty naše zvířátka a pozoruji je. Vymyslím si klubko a hodím jim to. Opět lítající klubko.

Vymyslel jsem si knihu. Alespoň si teda budu číst. Otevřel jsem ji, ruku si dal jednu pod hlavu a začal si číst.

Sednu si a hodím jim klubo někam dost daleko. Se uvidí za jak dlouho se vrátí. Lehnu si a pozoruji nebe. Hmmm... Vstal jsem a představil si lítající dráhu. Vyletěl jsem a začal jsem si lítat. Bylo to pěkně vymyšlené a dlouhé, takže mě to zabavilo.

Přetočil jsem se na břicho a četl si. Nevím proč, ale prostě mi to nedá... Chci se s ním přátelit. Ale nemůžu ho nutit... ,,Nah!" Zabručel jsem a knížku odložil a nechal tu levitoval u lehátka. Tak co. Něco vymyslím.

Udělal jsem vrtuli a pak si tu jenom poletoval než mě to přestalo bavit, takže jsem přistál opět na zemi a sedl si na své obvyklé místo. Protáhnu se a vydechnu. Zdá se mi to, že začínám dost hubnout, kvůli tomu, že jsem tu skoro furt. Povzdechnu si.

Podíval jsem se na něj. Tak asi naposledy... Přiletěl jsem k němu vzhůru nohama hlavou dole u něj. ,,Hele? Proč jsi vlastně začal s astrálním cestováním?" Zajímal jsem se.

,,Protože nesnáším realitu a nic mě v realitě nedrží. Plus mě to zajímalo." Zamumlám. ,,A dávám ti radu. Nebuď tu moc dlouho... Jako každý den a být tu dlouho. To bys neměl. Tady se nedá jíst a ani chodit na záchod. Jinak takhle skončíš v nemocnici." Zamumlám a sednu si.

Oh. ,,Já nemám vlastně přátelé. Jen ti školní a žiju sám. Nevím jestli by někdo vědět, jak je na tom moje tělo. Ale nebudu tu samozřejmě celý dny. Mám i školu." Poslední ročník no. Vydechl jsem a sedl si do tureckého sedu.

,,Hm." Už sem přiletěl kocour a kočka s klubko. Chytnu si svého kocoura a začnu ho otravovat, protože chci teď otravovat. Fakt budu chtít kocoura, bože. Aspoň, aby mi něco dělalo radost.

Hm... Opravdu asi nemá zájem... Povzdechl jsem si. Jsem zklamaný ale asi opravdu ho nezajímám ani trochu a nebo mu přijdu otravný. ,,Mimochodem. Jsem Midoriya Izuku." Pousmál jsem se.

Kouknu na něj. ,,Shoto Todoroki." Prohlédnu si ho a opět můj pohled skončí na mého kocoura a na jeho kočku, kteří si tu hrají. Nah!

Hm? Vadí mu i ta kočka . Vydechl jsem a nechal ji zmizet. ,,Em. Těší mě..." Hlesl jsem a sklopil pohled. No... Dobře. Vzdávám to. Zamručel jsem a 'odplouval' jinam.

Huh? Nechápu, proč tu kočku nechal zmizet, ale dobře. Nechám zmizet i kocoura. Já to tady tak miluji! Hlavně, když je tu klid.

Byl jsem od něj pryč asi deset metrů. Nechal jsem si udělat takový obláček a lehl si na něj. Co budu dělat? Vydechl jsem a přetočil se na břicho. Koukal jsem se dolů.