Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Konec dne

Kirishima: I když ho dost znám, takže vím, že ho nenechá být. Strašně moc se stará. Naposled podrbu kočku. ,,Tak a teď co?" Optám se ho.

,, Nevím. To je na tobě." Pokrčil jsem rameny. Já se budu buď učit a nebo budu astrálně cestovat.

Kirishima: ,,Máš nějaké hry? Klidně si zahrajeme, hm?" Usměju se na něj.

,,Nooo. Mám ale jen stolní. " Podrbal jsem se na zátylku a vedl ho do mého pokoje.

Kirishima: ,,Oh, to nevadí." Uchechtnu se a jdu vedle něj. Hmmm... ,,Ale stejnak je to naposled, co jsem astrálně cestoval. Jen jsem to chtěl zkusit. Co ty? Budeš stále astrálně cestovat?"

,,Nevím hele. Je tam docela nuda. Budu, ale opravdu jen občas." Zamumlal jsem a přišel do pokoje. Pustil jsem televizi, aby tu nebylo to ho a vytáhl pár her.

Kirishima: Začnu si prohlížet hry, které tu má a po chvilce jednu vybral. ,,Tak tuhle?" Optám se ho pro jistotu.

Sedl jsem si a podíval se. ,,Jo proč ne. Chceš to vysvětlit, nebo ne?" Zeptal jsem se. Není to moc co vysvětlovat, ale tak co.

Kirishima: ,,Nenenene. Tuhle hru znám." Usměju se na něj. ,,A to dost." Uchechtnu se a začnu to tedy rozdávat.

,, Dobře." Kývl jsem a usmál se. Nechal jsem ho teda to rozdat a pak s ním začal hrát.

Kirishima: Hraju s ním dokud se nezačalo stmívat. ,,Já už budu muset jít. Tenhle den bychom měli někdy zopakovat." Usměju se na něj a pomůžu mu tu hru uklidit.

Uchechtl jsem se a kývl. Uklízel jsem. ,,Jo to rozhodně. Alespoň jsem se nenudil." Hlesl jsem a pak šel z pokoje. ,,Takže ahoj zítra ve škole."

Kirishima: ,,Ahoj." Mávnu a s tím jsem i odešel.

Opět jsem na svém místě a vytvářím si pomocí myšlenek nebe. Přivřu oči a odpočívám.

Usmál jsem se a zavřel dveře. Tak a co teď. Jdu se na chvíli jen podívat a pak učit... Lehl jsem si do postele a po chvíli se zase objevil blízko Todorokiho.

Upřímně jsem se ho lekl. Kdo by se nelekl takového obličeje? Ale nedával jsem na sebe nic znát.

Hm? Ani nepozdraví... Vydechl jsem. ,,Ahoj." Hlesl jsem a šel spíš dál. Možná bych to měl nechat a chodit v reálu víc ven.

,,Ahoj." Zamumlám a chvilku jsem koukal na něj a pak se koukl před sebe. Lehnu si a dám si ruce za hlavu.

Vydechl jsem. Nechal jsem si tu objevit mou kočičku a pak jsem si sedl na vymyšlený strom.

Já celou dobu odpočíval a všímal si jen svého vymyšleného nebe. Povzdechnu si.

Povzdechl jsem si. Nemůžu nikomu vnucovat své přátelství. Jen na to nejsem zvyklý. Zmizel jsem a po několika minutách vstal z postele.