Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Katsudon a Kirishima

Vydechl jsem a pousmál se na něj. Že on mě tak dokáže uklidnit. ,,Jsi zlatý." Rozcuchám mu vlásky a uchechtnu se. ,,Jo, jo. S tímhle mi musíš pomoct, nikdy jsem tohle nedělal. Jen...ať o mém otci nemluvíme. Jo a s tím kinem. Co třeba po našem stanování zajít do kina?" Optám se ho a jdu do kuchyně, abych teda uvařil katsudon.

,,Já Katsudon mám rád a umím ho, ale chutná mi víc od někoho jiného. A jo můžeme." Kývl jsem.

,,Tak snad ti bude chutnat i ode mě." Vždy chutná jídlo od někoho líp než od sebe. Teda...pokud se to jídlo nepokazí, což se i stává. Vydechl jsem a začal na tom jídle pracovat.

Usmál jsem se. ,,Určitě bude." Zamumlal jsem a začali jsme s přípravou jídla. Já mu teda občas pomáhal.

Po nějaké době bylo jídlo hotové. ,,Vypadá to dobře?" Optám se Midoriya, protože on ví, jak má správně vypadat Katsudon.

Hm? Usmál jsem se a kývl. ,,Perfektně." Uchechtl jsem se a dal nám na stůl. ,,Tak dobrou chuť." Hlesl jsem a sedl si je stolu.

Sedl jsem si ke stolu. ,,Taky dobrou chuť." Začnu tedy jíst. Překvapivě je to dobrý. Nevím jak vlastně to jinak má chutnat, protože tohle jím poprvé, ale když tohle chutná dobře, tak to musí prostě chutnat dobře. Určitě to Midoriya líp posoudí. ,,Tak co?"

Začal jsem jíst. ,, Výborný." Usmál jsem se spokojeně. Hehe. Jedl jsem a dojedl jsem po chvíli.

,,Tak to jsem rád." Dojedl jsem chvíli po něm. Vydechl jsem. ,,Asi si dáme chvilku pauzu a pak půjdeme, ne? Stejnak musíme počkat na toho tvého kamaráda."

Kývl jsem. ,,Jo. Má tu být ve dvanáct, což je tak za necelých půl hodiny." Hlesl jsem a vstal. Umyju nádobí.

,,Dobře." Vstal jsem a přišel do svého pokoje. Eh? Chcípli mi tu? Necítím smrad, takže ne. Vytáhl jsem mobil a oba dva vyfotil, jak leží společně na posteli vedle sebe. ,,Skoro jak manžel a manželka."

Myl jsem nádobí a následně šel do pokoje. Hm .. nakonec jsem šel ještě do koupelny a vlezl si do sprchy.

,,Jen žádné děti." Zamručím... ,,Na dědu jsem ještě moc mladý." Sednu si na kraj postele a jsem na mobilu, protože nevím jak jinak zabít čas.

Osprchoval jsem se a osušil se. Zrovna jsem uslyšel zvonek, tak jsem si dal jen ručník kolem pasu a šel otevřít.

Uslyšel jsem zvonek, ale nechal to být, když jsem uslyšel i kroky. Vydechl jsem a podíval se na kocoura a na kočku. ,,Tak snad to přežijete." Podrbu je.

,,Todoroki-kun." Zavolal jsem ho a otevřel dveře. ,,Ahoj. Pojď dál." Usmál jsem se a pustil ho.

Vůbec se mi nechce, když pravděpodobně ví, že jsem ho vylekal. To bude trapas. Vylezl jsem ze svého pokoje a přišel k těm dvoum. Proč potkávám jen menší lidi? Asi proto, že jsem až dost vysoký, heh.... Mlčel jsem a koukal chladně.

,,Todoroki, řekni mu jméno kocoura, jak ho krmíš a já se jdu rychle obléknout." Hlesl jsem, dal mu ruku na rameno a odběhl do koupelny.

Já?! Zabručel jsem a podíval se na jeho kamaráda. ,,Jmenuje se Chlupáč a dávám mu jídlo, když v misce nic nemá." Skončil jsem.

Kirishima: Jen jsem na to přikývl a usmál se. ,,Ty jsi ten, co mě vystrašil, co?" Uchechtl jsem se.

Já asi umřu hanbou. ,,Jo. Chtěl jsi to, tak jsem to udělal, když Midoriya k tomu neměl." Založil jsem si ruce.

Kirishima:,,Jsem Kirishima a jak jsem zaslechl, tak ty jsi Todoroki. Těší mě." Podám mu ruku.

Mě, ale netěší! Midoriyo, vrať se! ,,Nejsem na dotyky. Jinak mě taky těší." Obuju se a vezmu si svůj bágl.

Vyšel jsem z koupelny oblečený a přišel ke Kirishimovi. ,,Takže. Moje kočka je kulička. Žrádlo, které jí dávám je v pokoji vedle stolu. Ráno a večer jen trošičku konzervy a odpoledne kapsičku. Každý ráno granule a čistou vodu." Usmál jsem se. ,,A díky moc." Podrbal jsem se na zátylku a obul se.

Kirishima:,, Není zač... Páni... To si mi toho, ale navykládal. Todoroki mi jen řekl, ať Chlupáčovi dám jídlo, když v misce nic nebude mít. Kde má Chlupáč misku?" Optám se, abych věděl. Aspoň Midoriya mi řekl místo.

,,V mém pokoji." Vyšel jsem a vydechl. Jak jinak jsem mu to měl vysvětlit?! Co na tom mám jako vysvětlit? Dávám Chlupáčovi jenom granule, než dostanu výplatu. To je vše. Ugh...

Kirishima:,,Aaaa....kde jsou granule?" Podrbu se na zátylku a usměju se.

Povzdechl jsem si. ,, Klidně zítra ráno dej chlupáčovi trošičku mé konzervy" zašeptal jsem mu. ,,To má taky v pokoji." Řekl jsem normálně a usmál se. ,,Tak zatím." Řekl jsem a vyšel ven. Vzal jsem si klíč a hodil ho Kirishimovi. Zbytek jsem si dal k sobě a vzal si věci.

Kirishima: Chytil jsem klíč a usmál se. ,,Dobře." Pokývu hlavou. ,,Tak si to stanování užijte."

,,Midoriyo, pojď už." Popoženu ho, protože nemám chuť se vybavovat.

Protočil jsem oči a mávl na něj. Zavřel jsem dveře a s Todorokim jsme vyšli úplně ven. ,,Kousek je autobus a ten náš odveze z města." Hlesl jsem.

,,No, dobře... Jinak promiň, ale na více lidí nejsem tak zvyklý." Omluvně se na něj podívám.

Povzdechl jsem si. ,,Jo v pohodě." Zamumlal jsem a pousmál se. Šel jsem s ním na ten autobus.

Přišli jsme na zastávku a dlouze vydechl. ,,Příště se tedy budu více snažit." Pousměju se na něj.

Usmál jsem se. ,,Nemusíš." Hlesl jsem a sedl si. Měl by jet za chvíli autobus.

Sedl jsem si vedle něj. ,,Ale ne... Měl bych si zvyknout na společnost." Zamumlám a obejmu ho kolem ramen.

Usmál jsem se a prohrábl mu vlasy. ,, Dobře." Hlesl jsem. Hm? ,,Už je tu autobus." Zvedl jsem se a vzal si věci.