Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Opět doma

Spal jsem spokojeně a to asi půl hodiny, kdy jsem se konečně vzbudil a podíval se na Midoriyu. Ups... Omylem jsem usnul, nah. Ale to teplo to k tomu tak lákalo.

Jen jsem se přetočil na záda, objal deku a spal jsem dál.

Hm? Uchechtnu se a zezadu ho obejmu, ale tak abych ho neprobudil. Nevím proč se mi tak krásně objímá... Vydechl jsem a koukal na jeho vlásky, kde po chvíli zabořím nos a zavřu oči.

,,Mmn..." Zamručel jsem a zavrtěl se. Spal jsem dál a usmál se. Ale po chvíli jsem otevřel oči. Hm?

Jen jsem odpočíval a měl zavřené oči. Může to brát, že jako spím a že jsem ho objal ze spánku.

Zívl jsem a ruku dal na tu jeho. Má jemnou kůži... Zakroutil jsem hlavou. Ruku jsem mu chytil a pomalu mi ji dával pryč. Sedl jsem si a podíval se na něj. Aha. Spal. Zamručel jsem. Tak když už. Tak se převléknu. Z tašky jsem si vytáhl nějaké oblečení v čem pojedu a čistý trenky. Svlékl jsem se a začal se oblékat.

Otevřel jsem oči. Ježiši! Lehce jsem zčervenal a radši hned zavřel oči a dělal nadále, že spím. Krucinál... Že bych byl vážně na kluky? Takhle mě nikdy nepřitahovalo holčičí tělo... Hm....

Oblékl jsem se a všechno oblečení špinavé jsem dával do igelitky. Tak. Do tašky jsem si dal polštářek a pak už budu jen čekat, až se probudí.

Udělal jsem, že jsem se probudil. Sedl jsem si a protáhl se. ,,Takže se už půjde zpátky?" Optám se ho.

Hm? Podíval jsem se na něj. ,,Jo jo. Uklidíme a pojedeme zpět." Hlesl jsem a usmál se.

,,Dobřee." Začnu tedy uklízet. Hlavně, abych se nezapomněl ty boxerky na té větvi. Byl by to pěkný trapas, heh...

Vnitřek stanu jsme uklidili a pak jsem stan skládal. Rozhodně je to snazší než stan stavět. Stan byl poskládán do pěti minut.

No a teď ho ještě narvat do toho pytle, ne? ,,A teď jak to narveme do toho pytle?" Optám se ho...

,,Lehký? Není to jako pytel od spacáku. Tohle je větší a ještě zůstane místo." Pokrčil jsem rameny a dál tam všechny tyčky, kolíky a tak. Nakonec jsem tam dal stan a zapnul ten pytel. Stan jsem si hodil na záda a vzal si tašku a igelitku. ,,Můžeme jít?"

Eeeh?... ,,Jo." Zamumlal jsem a schoval své boxerky. Batoh jsem si dal na záda. ,,Mám vzít ten stan?" Optám se ho.

Zakroutil jsem hlavou. ,,Třeba jen tu igelitku." Pokrčil jsem rameny a igelitku mu podal. Pak jsem s ním šel na tu zastávku.

Vzal jsem tu igelitku a šel s ním na zastávku. Sedl jsem si na lavičku a čekali na autobus. Jak dlouho budeme vlastně čekat?

Podíval jsem se kolik je. Autobus by měl jet za chvíli. Vydechl jsem a šel si vedle něj.

Podíval jsem se na něj a pousmál se. ,,Mé první stanování jsem si pěkně užil. Děkuji ti." Poděkoval jsem mu.

Usmál jsem se. ,,Jsem rád." Hlesl jsem. ,, Vím, že jsi introvert, ale přátelství je super." Dodal jsem.

,,Jako je... Ale nevěřím moc lidem, ale když to jsou tvý kamarádi, tak těm budu věřit." Nějakému novému bych asi jen tak nevěřil... Vždyť než jsem věřil Midoriyovi, tak to taky dost dlouho trvalo. Uslyšel jsem autobus a podíval se. Vstal jsem. ,,Je tu náš autobus."

Kývl jsem. ,,Vidím." Hlesl jsem a stoupl si. Autobus zastavil. Tak jsme si nastoupili a sedli na volný místo.

Seděl jsem a mlčel. Byl jsem teďkom já u okna, tak jsem pozoroval přírodu, která už pak zmizela a nahradila to loukou s pár domečkama. Vydechl jsem a podíval se na Midoriya. Takže domů, pak do kina a pak na večeři. Hm... ,,Doufám, že je Chlupáč v pořádku..." Zamumlal jsem. Tak mám prostě strach!

,,Klid. Se zvířaty to umí." Zamumlal jsem. určitě přijedeme a buď budou spát nebo si hrát.

,,To doufám." Kočka bude na stropě a Chlupáč bude ze stresu bez chlupů. To už vidím, heh... Opřel jsem se více do sedačky a odpočíval.

Povzdechl jsem si. Bože. ,, Věř mu trochu. Nebo alespoň mě, že budou v pohodě." Zamručel jsem a opřel se líp. Zavřel jsem oči.

,,Nah... Fajn." Zabručel jsem a koukal ven. Podíval jsem se na Midoriya. ,,Klidně spi. Vím, kde vystoupit." Zamumlal jsem a opět se podíval ven.

,, Nepotřebuju spát. Spal jsem docela dost.", Hlesl jsem. Jen jsem odpočíval.

,,Tak dobře, no." Za nějakou dobu jsme konečně vystoupili. Vydechl jsem. Stejnak mám menší strach o svého kocoura. ,,Tak jdeme?"

,,Jo jo." Hlesl jsem a šel s ním. Netrvalo dlouho a já už otevřel dveře. Vešel jsem a sundal si boty. Podíval jsem se do obýváku, kde si Kirishima hrál s Chlupáčem a Kuličkou. Usmál jsem se. ,,Jsme tady."

Vyzul jsem se a šel do pokoje, abych si uklidil věci. Stan jsem položil vedle bot, protože nevím, kam to chce dát.

Kirishima: ,,No, ahoj." Usměju se a přestanu si s něma hrát. Vstal jsem. ,,Tak už jste tady. Mám odejít?" Optám se ho.

,,Jo jo jsme. A klidně tu ještě můžeš zůstat chvíli jestli chceš. Vidím, že si tě ty dva oblíbili." Usmál jsem se.

Kirishima: Uchechtnu se. ,,Kdo by si mě neoblíbil." Řeknu hrdě. ,,Radši vás tu nechám. Jo a přespal jsem tu na gauči, takže stejnak půjdu pro jistotu domů." Usměju se a jdu se obout.

,,Jo dobře. Klidně jsi mohl zůstat. Jinak ještě jednou díky. Pokud to vyjde. Tak pojedeme my tři a Uraraka na chatu" mrkl jsem na něj. Doufám, že to vyjde.

Kirishima: ,,Na chatu? Supeeer! Tak to beru na stoprocent a asi nemohu vzít Bakuga, co?" Podrbu se nervózně na hlavě. Je to můj nejlepší kámoš, tak se ho vždy snažím procpat, kde to jde. I když vždycky protestuje, ale stejnak pak jde.

Kacchana... Em... ,,No. Jo dobře. Jsou ale jen dva pokoje, takže bych vzal teda tebe a Kacchana místo Uraraki." Podrbal jsem se na zátylku. ,,Ale neříkej jí, že jsem měl v plánu vzít jí, aby se necítila smutná. Protože nevím kde by spala a už by jí i přišlo divný. Čtyři kluci a jedna holka." Heh. Kdyby bylo víc pokojů, tak bych vzal víc. A navíc i kvůli Todorokimu by bylo lepší jen čtyři.

Kirishima: ,,Oooh... Tak tedy se vezme Uraraka místo Bakuga. Jen jsem se zeptal." Obul jsem se. ,,Já to pak Bakugovi vynahradím." Uchechtnu se.

,,Tak můžeš vzít Kacchana. Víc se s ním rozumíš." Usmál jsem se. Mě to vadí nebude. ,,Hele. Ještě se dohodneme. Chci až uděláme školu." Řekl jsem.

Kirishima:Pokývu hlavou a usměju se. ,,Dobře. Tak ahoj." Vrátil jsem mu klíčky, vyšel a zavřel za sebou.