Hm? Uchechtl jsem se. Venku už byla trochu tma. Ale na spánek je běžným jeho spát ale nechám. Telefon jsem vzal a vypnul to. Každopádně chci v noci ještě na chvíli do vody. Lehl jsem si na záda a ruce si dal pod hlavu
Spal jsem asi tak hodinku, než jsem se probudil. Sedl jsem si a podíval se po stanu. Já usl? Oh, bože...
Jen jsem tak odpočíval a občas si zahrál nějaké hry na telefonu. Než se vzbudil, tak jsem vylezl ze stanu, lehl si tam na trávu a pozoroval oblohu. Hvězdy. Je to hezký.
Není tu. Vypadl jsem ven a všiml si Midoriyu, jak leží a kouká na hvězdy. Tiše jsem se k němu doplazil. Pošimrám ho prstem na krku. ,,Ahoj... Promiň, že jsem usl."
Oklepal jsem se. Ah... Huh? Podíval jsem se na něj. ,,Však v pohodě. Stanování je taky na odpočinek." Usmál jsem se a pohled opět vrátil na hvězdy.
Lehl jsem si vedle něj a pozoroval hvězdy. ,,Já vím, ale tak když jsme se koukali na film, tak jsem se prostě měl koukat."
,, Vždyť už byl skoro konec." Zamumlal jsem. ,,Kdyby jsi se probudil v noci a já tam nebyl, tak klid." Uchechtl jsem se. ,, Když bych se probudil, tak nejspíš půjdu na chvíli k jezeru." Řekl jsem mu raději. Občas když spím mimo domov, tak se v noci vzbudím.
,,Oh, dobře. Jen nezapomeň na naší sázku." Usměju se a koukám stále na hvězdy. ,,Ale co když tě vážně někdo unese? Třeba medvěd? Přece jsi k sežrání." Uchechtnu se.
,,Sázku neboj." Uchechtl jsem se. Hm? Zamrkal jsem. Em... K sežrání? Semkl jsem rty a podíval se jinam. Zčervenal jsem a zavřel oči. ,,To si nemyslím. Medvěd není únosce."
,,Ale jooo. Tebe by snad unesl každý." Uchechtl jsem se. Vůbec to neberu jako balení. Jen to, co vymyslím, tak mi vylítne z pusy.
Vydechl jsem. Uvědomuje si co vlastně říká...? Pootevřel jsem oči a koukal se na hvězdy.
Jen dávám lichotky, ne? Radši už budu mlčet. Podíval jsem se na hvězdy. ,,Občas se mi zdá, že hvězdy jsou krásnější tady než v astrálním cestováním. Tam to totiž vypadá uměle..."
,,Hm... Astrální cestování je dobré jen hlavně když člověk chce být sám." Zamumlal jsem a natáhl ruku jakoby směrem ke hvězdám. Vydechl jsem. Jsou hezké.
Podívám se na jeho ruku. Pousměju se. ,,Já byl sám furt... I v realitě, ale teď už to tak není a jsem dost rád." Podívám se mu do obličeje. ,,Máš srdce ze zlata."
Pousmál jsem se. ,,Děkuju. Já si myslím, že nikdo by neměl být sám." Hlesl jsem a ruku si dal pod hlavu. Zavřel jsem oči.
,,Můj otec by si zasloužil samotu... Někde na ostrově a aby se o sebe postaral a když tak i tam zdechnul." Zabručel jsem.
Povzdechl jsem si a radši k tomu nic neříkal. Otevřel jsem oči a dál pozoroval hvězdy. ,,Nepůjdeme už spát?"
,,Hm? Dobře." Pousměju se a vstanu. Vlezl jsem hned do stanu a vyzul se. Lehl jsem si a čekal na něj.
Vlezl jsem do stanu taky a lehl si na svůj polštářek. ,,Tak." Em. Takže objetí. Opravdu mi to přijde divný, když by byl Hetero.
Hm? Tak jsem si ho přitáhl k sobě za pas a pak ho tedy objal. Zavřel jsem oči a zatím odpočíval.
Zamručel jsem a vydechl. Objal jsem ho teda zpět a zavřel jsem oči. Usmál jsem se pro sebe a snažil se usnout.
Hladil jsem ho po zádech a mlčel. Pokoušel jsem se usnout, ale zase jsem se bál, že když usnu dřív než on, tak se odtáhne...
To je příjemný... Zamručel jsem a po nějaké chvíli se mi povedlo usnout.
Pousměju se, když si všimnu, že už spí. Po něm jsem usl i já a přitom ho stále hladil po zádech.
ČTEŠ
Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)
FanfictionPříběh dvou chlapců, kteří se setkají v jiném světě než kde jsou. Jejich těla bez hmoty a musí mít chladnou hlavu, aby v tomhle světě byli silný. Todoroki už v tomhle světě snad už žije. Midoriya tenhle svět zase vyzkouší. Povede se mu to? A co by s...