Nabídka pro Todorokiho

90 12 0
                                    

Nom a další den jsem se brzo ráno nachystal do práce. Něco jsem nachystal i svému kocourovi, aby měl něco k jídlu na farmě a vzal si ho do kapuce. Opět jsem šel do své práce a to stejnou cestou jako včera. Do práce jsem přišel po půl hodině a začal už makat, aby byli spokojení.

Další den jsem vstal a dal si snídani. Dal jsem i kuličce a byl chvíli na telefonu. Hm. Zajímalo by mě, jestli na ty farmě, má Todoroki práci, ale vypadalo to tak. Tak se za ním půjdu podívat. Vzal jsem nějaký to jídlo s sebou a šel.

Krom čistění stájí jsem dělal to, co včera. Jen ještě mi dali nějaký úkoly navíc. Včera jsem ani moc nekoukal po zvířatech a mají toho tu dost. Jak tohle zvládají uživit a ještě k tomu starat se? Jako joooo... Vezmou si někoho do práce, ale stejnak. Je toho tu dost.

Dneska je celkem hezky. Hm. Protáhl jsem se a šel. Přišel jsem tam tak do hodiny. ,, Dobrý den." Pousmál jsem se a pozdravil Tátu Uraraki. Ten mě pozdravil zpět a já se šel rozhlédnout.

Opět jsem byl u koní a dával jim čistou vodu a jídlo. Rád bych se projel, ale zase bych byl na koni poprvé, tak mám z toho menší depky. Povzdechnu si a poplácám koně. Chlupáč se mě začne vrtět v kapuci, tak jsem ho vyndal a dal na zem. ,,Snad si tě najdu." Zamumlám a podrbu ho za ouškem. Očkem jsem zahlédl zvíře, které jsem nechtěl.... A to je pes!!

Hm? Usmal jsem se a šel za Todorokim. ,,Ahoj." Hlesl jsem a klekl si k tomu psovi. Pohladil jsem ho a začal drbat. Je hezký.

Kouknu na něj. ,,Ahoj." Zamumlám. Kocour si někam šel. Tak snad ho najdu. ,,Co tu děláš?" Optám se ho. Nedivil bych se, kdyby sem šel s tou hnědovlasou holkou, ale sám?

,,Dneska jsem se celkem nudil a tak jsem šel sem. Chci se tě na něco zeptat." Zamumlal jsem a stoupl si normálně. Ten pes šel spokojeně pryč. No vida. Chce pozornost, kterou asi nedostává.

Stejnak ten pes se vrátí až budu pracovat. Pche! ,,Na co se chceš zeptat?" Kouknu na něj.

,,Em... No... Promiň, ale...mohu vědět co máš doma za problémy? Teda jestli nevadí." Řekl jsem raději. Podrbal jsem se na zátylku. Třeba můžu pomoct.

Koukám na něj. ,,Za vše může můj otec." Odpovím mu jednoduše. Nepotřebuje znát detaily. Kouknu na koně.

Hm? ,,Otec? Mlátí tě?" Nadzvedl jsem obočí. Kolikrát slyším, že děti jsou týráni svým otcem.

,,Nějak tak... Prostě to neřeš, dobře? Nepotřebuji pomoc." Kouknu na něj prosebně. Nechci říkat svoji minulost. To mě bolí.

Šlo vidět, že to nechce řešit... ,,Dobře. Jen...proč se teda neodstěhuješ?" Hlesl jsem a přišel ke koni. Začal jsem ho hladit. ,,Mohl bych se pak projet?"

,,Protože nemám peníze se odstěhovat." Koukám na něj a po chvilce kouknu na koně. ,,Nevím. Zeptej se těch komu to tu patří. Ať ti pomůžou. Já nikdy nejezdil na koni."

Kývl jsem. Pak se zeptám. ,,A co spolubydlící? To skoro nic neplatíš. Můžeš klidně u mě. Stejně mám jen kočku a být mám vlastně po rodičích, takže mám i zálohu na pár měsíců." Jestli ho bije otec, tak by si to měl vyřešit. Tohle není dobrý...

,,U tebe? Nechci tě obtěžovat. Až si našetřím, tak si něco najdu." Vydechnu. Sakra. Snad toho svého kocoura najdu. Tak určitě uslyší na jídlo.

,,Neboj. Můžeš dokud si nic nenajdeš. Mám pokoj navíc a stejně jsem většinou ve škole. Zítra třeba například... No sakra..." Měl bych se učit... Ale první se projedu. Usmál jsem se. ,,Hned přijdu. Můžeš mi dát vědět i na telefon." Hlesl jsem a šel za Tátou Uraraki, který tu to zřejmě vede. Mám rád jízdu na koni.

Když tak o tom popřemýšlím, no. Já jdu opět pracovat, abych dodělal to, co se potřebuje. Když mi to nabídl, tak jsem se cítil dost divně, že mi někdo chce pomáhat. Kdo by mi chtěl jako pomoc? Proč zrovna on? Ještě k tomu stále chodí do školy. Byl bych jenom přítěž, ale zase k tomu bych byl od táty a jemu bych nájem platil.

Přišel jsem za ním a já mu řekl, že na koni umím. Že udělám sedlo a všechno. Řekl že můžu deset minut a pak se vrátiti. To netřeba budu hned tady. Usmál jsem se a šel pro koně. Jednoho jsem si vzal a šel si ho připravit.

Koukl jsem na něj. Takže mu to povolili. Hm... Já si dělal své. Ještě dost mi toho zbývá. Vydechnu.

Připravil jsem si všechno a nakonec mu dal jablko. ,,Hodný..." Usmál jsem se. Nasedl jsem na koně a klusem s ním vyšel ven a procházel se tady s ním.

Občas jsem na něj koukl jestli je v cajku. Nikdy jsem na koni nebyl, takže nevím, co takhle očekávat, ale zdá se mi, že to dobře zvládá. Já zatím tu dělal svou práci. Povzdechnu si. Už bych se měl dneska najíst, no... Aspoň trochu, ale na jídlo nemám moc chuť.

Deset minut oběhlo jako voda. Celkem škoda. Koně jsem teda nechal a šel jak jsem byl zpět. Vzal jsem si jídlo. ,, Chceš taky?" Zeptal jsem se. Občas mi přijde podle jeho těla, že vůbec není.

Kouknu na něj. ,,Nene. Díky. Budu jíst až doma." Možná, no. Možná hnedka se vysprchuji a zalehnu do postele. Ne. Prostě si něco doma dám. I kdybych neměl chuť. Jen, abych to nevyzvracel.

Zabručel jsem. ,,Podle tvého těla vůbec nejíš. Měl bys jíst. Jinak dopadneš jako ti co mají anorexii." Nejspíš už má, ale tohle se ještě dá zachránit lehce. Pozoroval jsem ho a hodil mu i tak zabalený sendvič. Rozbalil jsem si druhý a začal jíst.

Kouknu na to jídlo a vezmu si to. ,,Fajn..." Zahuhlám si a rozbalím si sendvič. Začnu jíst. Stěží to jím, protože na jídlo nemám vůbec chuť. Nijak mi to prostě nechutná. Je to prostě hmota.

Uchechtl jsem se. ,,Nemusíš rychle. Ale po kouskách a pomalu." Řekl jsem aby to pak nebylo na zemi v jiném tvaru. Svůj sendvič jsem dojedl.

,,Musím jít pracovat." Zamumlám a taky to po chvilce dojedl. Tak tohle bylo strašné. Jen hmota. Vyndám ze svého batohu sáček s granulema. Zatřesu s tím, aby to udělalo hluk. Hned mi sem přiběhl můj kocourek. Udělám ze své dlaně misku a nasypu tam přiměřené množství. Dám ruku na zem a Chlupáč začne jíst.

Kývl jsem. Já jdu domu. Vydechl jsem a zamával mu. Pak jsem šel zase pryč svojí cestou a pokladník toho psa. Odešel jsem a šel domů.

Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)Kde žijí příběhy. Začni objevovat