Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Kirishima-kun!!

Další den jsem se vzbudil dost brzo. Asi...kolem šesté a tak jsem opět astrálně cestoval, abych si užíval svobodu.

Vzbudil jsem se další den a hned si dal snídani. Dal jsem jídlo i kuličce. Oblékl jsem se, vzal si věci a šel hned do školy.

Opět jsem si ležel na svém obvyklém místě a odpočíval si. Můj kocour tam má ještě žrádlo ze včerejška, takže netřeba mu tam sypat.

Hm... Nikam nechci... Vydechl jsem a přišel do školy. Hned jsem si sedl do lavice, postavil a učil se takhle celý den.

Já za tu dobu šel mu pro záchůdek a pak i pro vodítko. Vím, že se psi většinou venčí, ale můžou se i další zvířata. Jen si dávat bacha. Venčím teda svého kocoura. Usměju se....

Po škole jsem šel hned domu. Dal jsem Kuličce jídlo a pak se chvíli učil. Pak jsem astrálně cestoval.

Venčil jsem svého kocoura a pak mu ještě něco nasypal do misky. Potom jsem teda astrálně cestoval, protože jsem nevěděl co dělat. A jak se jinak zabavit? No přece astrálně cestovat.

Tam jsem si vytvořil velký bílý huňatý mráček, do kterého jsem si lehnul a pak si zase vytvořil tu kočku a nechal ji.

Jako udivil jsem se, když tu byla za zelená hlava. Že by měl po škole? Eh... Sednu si a vydechnu. Teď si poprvé nechám zmizet křídla a lehnu si. Opět si začnu vytvářet své nebe, jak já chci.

Lehl jsem si opět na mrak, ruce si dal pod hlavu a zavřel oči. Budu spát tady jestli to vůbec jde.

Odpočíval jsem a pozoroval nebe. Najednou jsem uslyšel další hlas. Tak jsem si sedl a všiml si muže v červených vlasech v docela divné pozici. To si dělá maják a nebo co? Eh...Kouknu nahoru a nebe zmizelo. Nah. Sednu si a mlčím...

Povzdechl jsem si. Stejně nechápu. Až moc je odtažený od reality... Kino pod vlastní myšlenkou si nedokážu představit. Vydechl jsem a nakonec se mi i tady povedlo na chvíli usnout.

Ten červenovlasý kluk za mnou přišel a dělal ze mě jako nejlepšího kamaráda. Jen koukám před sebe a mlčím...

Kirishima:,,Jsem Kirishima." Usmál jsem se na něj a on jenom mlčel.

Zabručel jsem. Moc to nejde. Vydechl jsem a podíval se na Todorokiho. Uh? Kirishima-kun?! Hned jsem se objevil u nich. ,,Ahoj Kirishima." Usmál jsem se. Konečně někdo.

Vstal jsem a šel od nich pryč. Tak ať si tam povídají, ale ať mě z toho vynechají...

Kirishima:,,Ahoj Midoriya... Víš kdo to je?" Optám se ho.

Povzdechl jsem si. ,, Todoroki. Je v našem věku, ale... Žije jen pro astrální cestování a vůbec se se mnou nechce přátelit." Podrbal jsem se na zátylku a koukal se na něj. Pak jsem se podíval na Kirishimu.

Kirishima:,,Jako vážně? Kdo by se s tebou zrovna nechtěl přátelit?" Uchechtnu se. ,,Co kdybychom si to tu prošli, hm?" Zazubím se na něj.

Podíval jsem se ještě jednou na Todorokiho a povzdechl si. ,,Asi na něj prostě moc tlačím." I když. Moc mi to nepřijde. ,,Dobře."

Kirishima:,,Jen....jak se odsud dostanu? A co jsou to za lidé bez tváří?" Připadá mi to strašidelně.

No. Možná... Ne. Taky to zvládnu. ,,Jako když jsi se sem dostal. Musíš se soustředit a chtít odsud pryč. A... Nejspíš démoni..." Asi jo. Moc tu nikoho nevnímám.

Kirishima:,,Oh! Ten, který mě unesl, tak to byl démon, ale vypadal jinak." Zamumlám. ,,Tak dobře." Usměju se. ,,Objevíme se před mým domem?"