Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Domlouvání na sraz

Já tu pak opět pracoval až do večera, kdy jsem se svým kocourkem v kapuci šel domů. Ani se mi domů nechce, takže jdu velmi pomalu a koukám kolem. Les je večer pěkný a hlavně jak i svítí měsíc na obloze a na mé cestě, kterou se vydávám.

Večer jsem dal kočce najíst a pak jsem se najedl sám. Nakonec jsem si dal sprchu a ještě se učil.

Po půl hodině cesty domů jsem konečně dorazil. Jenom jsem si dal rychlou sprchu a hned zalezl do postele. Až pak jsem přemýšlel, jestli teda astrálně cestovat a nebo to nechat na pokoji. Vybral jsem si po pár minutách druhou možnost. Přece až tak moc tělu nebudu škodit. Potom jsem se teda snažil usnout, což se z mé únavy za chvilku povedlo

Naučil jsem se to co bylo potřeba, připravil jsem si pak učení do školy a šel spát. Usnul jsem téměř okamžitě. Tak a teď škola.

Další den jsem se vzbudil nějak nadšený. Vůbec jsem nevěděl z čeho a po tak dlouhé době jsem se tak cítil. Prostě né prázdný a nebo zhusený životem, ale šťastný. Možná z toho, že mi zelenovlásek nabídl, že u něho můžu být dokud si něco nenajdu? Že bych se odsud konečně dostal. Mám mu napsat? Nebo nemám? Proč jsem teďkom sakra nervózní, když o tom uvažuji? Moc pocitů najednou a to mě děsí. Prostě jsem vzal svůj mobil a klikl na zelenovláska. Jop... Stále nevím jeho jméno, nebo spíše jsem zapomněl. Tak když z ničeho nic vejde někdo do života, tak prostě není to lehké si zapamatovat. Hlavně, že on mé jméno pamatuje. To je trapas. Budu se ho muset ve zprávě zeptat i na jméno. Nah... *Ahoj, platí stále ta nabídka ze včerejška? Jo a...jak, že se vlastně jmenuješ?* Odeslal jsem zprávu a já se hned připravoval do práce. Převlékl jsem se a pak si nachystal batoh. To bych se pak ani nemusel bát o svého Chlupáče a nebudu si ho muset brát do práce. Přece jenom táta by mu mohl ublížit, zabít, a nebo vyhodit z baráku a jak bych ho pak našel? Jako pokoušel bych se o to, ale tohle je rozmazlený domácí kocour, který je moc velký a byl by venku přehledný pro ostatní. Buďto by si ho lidi nechali a nebo ublížili. Nebo je tu ještě možnost, že by ho srazilo auto, což bych nechtěl. Je to můj kočičí přítel a mám ho jenom pár dní. No...týden a nějaké dny, ale to stejnak není moc a chci, aby vydržel, co nejdéle. Vzal jsem si mikinu s kapucí a jeho si do té kapuci dal. Vzal jsem si batoh na záda a vyšel ze svého pokoje. Přišel jsem k botám a obul si ty své. Ihned jsem se potom vypařil z domu a šel do své práce, kterou začínám mít pomalu rád. Teda krom toho psa, který na mě povýšenecky zírá, když něco dělám. To je úděs. Šel jsem chvíli městem a když město skončilo, tak jsem šel opět tím lesem, který už tak nějak znám. Nejsem tu přece poprvé, ale po třetí. Šel jsem procházkovím krokem, protože jsem si nějak brzo přivstal a teď mám ještě dost času, než začne práce. Asi z té radosti, že bych opustil už teď dům hrůzy. Já si vážně ještě teď nejsem jistý. Připadá mi teď svět tak jinačí. Možná z toho, že mi poprvé někdo chce pomoc? To může být ono, ale nevím to jistě. Ugh... Je hezké takhle po ránu poslouchat zpívání ptáčků a vidět jejich poletování. Včera i v noci pršelo, takže tu dýchám vlhký vzduch, který je příjemný na dýchání. Jen, co asi budu v práci dělat, když tam bude všechno vlhké? Uh... To se uvidí, co mi dají za práci. Mám vyplé zvuky na mobilu, tak jsem při cestě do práce zkoukl jestli mi odepsal. Přece má jít dneska do školy, tak se připravuje a nemá například čas. Taky jsem neměl skoro vůbec čas a jenom se šprtal, protože jsem musel být podle táty ten nejlepší. Má na mě až moc vysoké nároky a to mě štve. Si myslí, že jsem nějak geniální jak Einstein? Ne... To vůbec. To mu nešahám ani na boty.

Ráno jsem se probudil na budík a tak jsem si dal rychlou sprchu a nasnídal se. Dal jsem najíst i Kuličce. Vzal jsem si věci do školy, zamkl jsem a šel do školy. Podíval jsem se na telefon až někde kolem desáté. Hm? Oh. *Jmenuju se Midoriya Izuku a jasně že platí : D* Napsal jsem a usmál se. Telefon jsem odložil a pak se spíš věnoval učení. Jsem rád že napsal. Já mám tendenci pomáhat lidem.

Všiml jsem si zprávy, která se mi objevila. Tak jsem na naší konverzaci klikl. Midoriya Izuku. Dobře... *Mohl bych už dnes, nebo máš něco na práci? Teda krom školy.* Chci už, co nejdříve vypadnout z domu. Fakt, že jo. Už bych se teď hned rád odstěhoval, ale mám ještě práci a on školu. Možná, že bych počkal před jeho školou a nebo jak to asi bude? Hmmm... To by mě pěkně zajímalo. Třeba to napíše rovnou a už se nebudu muset vyptávat.

Hm? Počkal jsem do další přestávky a vzal si telefon. *Hele... Já po škole nic nemám. Jen musím hned domu dát jídlo kočce. Takže záleží v kolik končíš. Napiš mi to a pak by jsme se třeba mohli sejít v kolik chceš ty v parku a nebo půjdu na proti tvojí práci.* napsal jsem a pak začala další hodina. Já dneska končím v půl druhé.

Zastavil jsem se, abych při psaní nehodil hubu. Při práci bych neměl psát, ale to bych se nějak vymluvil. *Já končím dneska ve čtyři.* Ale dokázal bych i dřív, kdyby sraz byl po jeho škole. *Bral bych park.* Přece nemám věci, aby šel naproti mě, kdy končím. To by asi pak šel takhle se mnou k domu, což bych nechtěl. Tak beru park. To je ta nejlepší volba. *V parku a sraz v pět?* Když bych šel rychle, tak bych byl odsud domů, tak za patnáct minut. Takže bych měl na balení čtyřicet pět minut a ještě dojít do toho parku. Možná bych se o pár minutek zpozdil, ale to se svět nerozpadne.

Další přestávku jsem odepsal na další zprávu. *Dobře platí. Pod podmínkou, že se naučíš pomalinku jíst ; ) * opravdu nechci nějak zatěžovat nemocnici a volat doktora a tak. Navíc zdravý životní styl je důležitý. Ať si dál astrálně cestuje, ale jíst musí. Telefon jsem následně odložil už do tašky a plně se věnoval škole. Občas jsem se zakecal s Urarakou a Kirishimou.