Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Oběd

Eh? Našpulil jsem rty. ,,No tak to už ani náhodou." Praštil jsem ho do ramene a protočil oči.

Uchechtnu se. ,,Dělal jsem si srandu. To bych pak neměl čas na tebe." Podrbu ho ve vlasech.

,,To stejně nebudeš mít. V noci spíme." Uchechtl jsem se. Usmál jsem se a šel dál.

,,Ale v noci se ti budu věnovat a o víkendu taky." Dám mu pusu na tvář. Když milovat osobu, tak pořádně.

Nadzvedl jsem obočí. Když máš práci, tak v noci budeš spát." Našpulil jsem rty. Usmál jsem se.

,,Ale budu si tě všímat... Vím, že budeš už určitě spát, ale budu vedle tebe ležet a objímat tě." Políbím ho do vlásků.

Povzdechl jsem si. Budu spát když on spí a vstanu když on zmizí a nebo je pryč. Takže se budeme prakticky vídat jen o víkendu. No. Nijak mi to tolik nevadí, protože spolu jsme... den.

,,Chci se o tebe postarat, když jsme už spolu." Pousměju se na něj a podrbu ho na bradě.

Uchechtl jsem se. Jak myslí teda. Vydechl jsem a procházel se s ním ještě nějakou tu dobu. ,,Půjde zpátky?" Rovnou bych se mohl dělat oběd.

,,Jo, půjdeme." Tak to tedy s ním otočím a jdu s ním zpátky. ,,A když nevíš do jaké práce, tak by bylo nejlepší se zeptat mámě, ne? Přece tě vychovala a tak dále. Třeba o něčem bude vědět." Povím mu to co si myslím.

Šel jsem s ním teda zpět. ,,Jo asi jo. Zeptám se mamky. A ty o ničem nevíš?" Zeptal jsem se a šel.

,,Když jsem hledal práci, tak možná se něco najde zrovna pro tebe." Zamumlal jsem.

,,Hmn... Co uděláme k obědu?" Zamumlal jsem a přivřel oči. Po nějaké době jsem už viděl chatku.

,,Co uděláme k obědu? Ehm.... Tohle je na tobě. Já udělám cokoliv." Miknu rameny.

Zamručel jsem a kývl. ,, Dobře" pak na něco přijdu. Uh. Nebo se zeptám kluků. Jo. To udělám.

,,A mám ti s obědem pomoct, nebo budeš chtít oběd udělat sám?" Nejradši bych mu pomohl, ale kdyby nechtěl, tak se cpát nebudu.

,,Hm... Jak budeš chtít." Usmál jsem se. Nechci říct něco jako nechci. Nebo něco jako jo pomůžeš mi. Ať se rozhodne on. Vydechl jsem a přišli jsme k chatce.

,,Hm... Tak to teda nechám na tobě." Nechci, aby měl pak kecy, že si mám užívat volno.

Škoda, ale tak co. Kývl jsem a usmál se. Otevřel jsem dveře, vešel dovnitř a sundal si boty. Protáhl jsem se a podíval se kolem. Jsou v obýváku.

Vyzul jsem se. Šel jsem tedy do obýváku, i když se mi moc nechtělo. Když jsem přišel do obýváku, tak jsem si sedl na gauč.

Kirishima: ,,Oh, ahoj Todoroki." Usměju se na něj. ,,Kam jste šli?"

,,Jen jsme se prošli po lese." Zamumlal jsem.

Kirishima: Pokývu hlavou a opět koukám na telku.

Přišel jsem hned za ním. Pak jsem se ale otočil a šel do kuchyně. Ptát se nebudu. Udělám to, co z toho co v lednici a okolo jsem je to poslední den a kuchyň není černá díra na potraviny. Heh. Otevřel jsem lednici a vyndal pár věcí.

Jen jsem se koukal chvíli na telku, ale moc mě to nebavilo. Takže jsem přišel k Midoriyovi a koukal se na něj jak vaří. Je to zábavnější než koukat na telku. A to nevím proč.

Hm? Em. Zakroutil jsem hlavou a radši si toho nevšímal. Pustil jsem se do práce a pokračoval v tom. Bylo to celkem rychle jídlo, takže jsem pak připravil talíře a nandal to na ty připravené talíře.

Zezadu k němu přijdu a nakloním se k jeho uchu. ,,Při vaření ti to docela sluší." Uchechtnu se.

Zčervenal jsem a našpulil rty. Umyl jsem si ruce a mokrou ruku jsem mu dal na obličej. ,,V tom případě tobě to sluší kdykoliv vaříš." Vyplázl jsem na něj jazyk. Usmál jsem se. Vzal jsem talíře a dal je na stůl.

,,Huh?" Zmateně jsem se na něho koukal. Cože co? Vážně mi řekl něco takového? Ehm, proč jsem měl takový divný pocit v sobě? Eh... Ale byl takový příjemný, ale zase neznámý. Takže ho nemůžu jen tak popsat.

Bože, jsem idiot... Zakroutil jsem hlavou a dal tam další talíře. ,,Kluci jídlo!" Zavolal jsem na ty dva a sedl si.

Sedl jsem si ke stolu a začal mlčky jíst. Mohli aspoň ti dva uvařit! Uvařili vůbec něco? Hm... To si už nevzpomínám.

Kirishima: Přišel jsem k jídlu. ,,Mockrát děkuji." Usměju se a sednu si. Začnu jíst.

Bakugou: Dřepl jsem si ke stolu a začal jsem jíst.

Usmál jsem se. , Děkuju." Hlesl jsem a taky jsem teda začal jíst.

Jen jsem mlčky jedl a pozoroval své jídlo, které docela rychle mizelo. Po asi deseti minutách už mi nic nezbylo na talíři.

Kirishima: ,,Dneska umyju nádobí." Řeknu po chvíli kdy dojím.

Dojedl jsem chvíli po Todorokim, vzal jsem naše talíře. I Kacchanovi. Který dojedl a dokráčel pryč... Zamručel jsem a talíře dal na linku. ,, Děkuju moc." Pousmál jsem se. ,,Tak a já půjdu do bazénu." Vydechl jsem a šel do pokoje.

Vstal jsem a šel do pokoje. Já asi budu venku, ale jenom ležet. Teda jestli tam bude nějaké suché místo, ale to by už mělo.

Kirishima: Já šel tedy umýt nádobí.

Přišel jsem do pokoje a převlékl se do plavek. Hned jsem vyšel a šel do bazénu.

Uh. Nestíhám ho. Jen jsem se rychle oblékl do plavek a pak šel za ním i s ručníkem v ruce. Vyšel jsem ven a jen si našel lehátko, které bylo suché a dal si na něj svůj ručník. Lehl jsem si a jen se ohříval na sluníčku.

Přišel jsem k bazénu a skočil do vody. Vynořil jsem se a podíval se na něj. Hm? Bude se asi opalovat.

Jen jsem spokojeně zavřel oči a odpočíval. Jen jsem měl takový pocit, že se mi něco stane. Třeba že mě někdo polije a nebo Midoriya ke mně přileze a zalehne mě. Bože, on by studěl!

Hm... Pak ho překvapím. Uchechtl jsem se pro sebe a začal v bazénu plavat. Alespoň těch deset minut. Bylo opravdu horko.