Hm? Tak stejně si dáme jen jedno ne? ,,Jo dobře. Já taky." Hlesl jsem, vstal a šel do pokoje. Ještě by jsme měli, ale dát žrádlo těm dvěma.
Vstal jsem a šel do pokoje se převléknout. Můj kocour měl granule, když jsem očkem zahlédl jak si jí. Začal jsem se převlékat.
Přišel jsem do pokoje a vzal misku. Dal jsem jí kapsičku a pak se převlékl. Košile tmavě zelená a černý kalhoty. To kino samozřejmě zaplatím. Vzal jsem si peníze a šel na chodbu.
Převlékl jsem se a vzal si peněženku a mobil. Přišel jsem na chodbu a obul se. Vydechl jsem a podíval se na Midoriya.
Obul jsem se. ,, Můžeme jít." Zeptal jsem se a podíval se na něj.
,,Jo, můžeme." Pousměju se. Snad najdeme něco dobrého k příběhu. Otevřel jsem dveře a vyšel. Počkal jsem na něj. ,,Tam u toho útulku, že?" Optám se pro jistotu.
,,Jo." Usmál jsem se a vyšel s ním. Šel jsem s ním do toho Kina.
Šel jsem s ním a buďto se koukal před sebe a nebo kolem sebe. Hm... ,,Jaký žánr by jsi vzal? Nebo až tam přijdeme, tak si společně vybereme, hm?"
,,Vybereme to společně na místě." Hlesl jsem. Po chvíli jsme přišli na místo. ,,Takže... Za chvíli dávají komedii, scifi nebo akční."
,,Berem akční?" Optám se ho. ,,Nebo komedii?" Já nevím, co takhle vybrat. ,,Nebo se prvně koukneme, jestli jsou vůbec místa?"
,,Místa by měla být, protože to začíná až za patnáct až dvacet minut. Ale tak bereme akční." Hlesl jsem. Přišel jsem tam a zaplatil to.
Já čuměl na tu obrazovku, co bude a ani jsem nezaznamenal, že přišel ke kase a zaplatil lístky. To jsem si všiml až potom, kdy jsem přišel za ním a viděl lístky v jeho ruce. ,,Hej... Chtěl jsem zaplatit za sebe." Zabručel jsem.
,, Proč? Tak jsem zaplatil. Ty bys měl šetřit." Hlesl jsem. ,,Ale když chceš, můžeš nám koupit popcorn." Pokrčil jsem rameny.
,,Tak dobře." Přišel jsem s ním k obchůdku s popcornem a s pitím. ,,Chceš i pití?" Optám se ho. ,,Mohli bychom si vzít jedno velké pití a popcorn třeba střední." Pousměju se na něj.
,, Popcorn velký protože, na jídlo nepůjdeme a pití nechci, takže jen sobě si vezmi." Usmál jsem se.
,,Tak tedy jenom velký popcorn... Jaký tu vlastně mají druhy popcornů?" Já vážně nevím... Dám mu prostě do ruky peníze. ,,Objednej velký popcorn."
Nadzvedl jsem obočí. Dobře... Vydechl jsem a koupil velký syrový popcorn. ,,Můžeme jít." Hlesl jsem s šel s ním.
,,Dobře... Ale nebudeme tam zbytečně až moc brzo?" Optám se ho. Jako nevadí mi to. Jen jestli nás tam už teď pustí. Co já vím. Já budu poprvé v kině.
,,To nevadí." Hlesl jsem a vešel s ním. Už tu bylo několik lidí. ,,Kde chceš sedět?"
,,Tak asi tam, kde máme čísla, ne?" Zamumlal jsem a dotáhl ho tam, kde máme sedět. Já si sedl první a pak koukal na plátno. ,,V kině jsem poprvé..."
Oh. ,,No jo vlastně." Hlesl jsem a sedl si vedle něj. Tak. Ještě budeme sice čekat, ale co přece nevadí.
,,Hm... Aaaaa co teď zatím budeme dělat, když budeme čekat?" Optám se ho. Možná už začít jíst ten popcorn, protože si myslím, že se přes tu hodinu nedá stihnout sníst.
Oh. ,,No jo vlastně." Hlesl jsem a sedl si vedle něj. Tak. Ještě budeme sice čekat, ale co přece nevadí.
,,Hm... Aaaaa co teď zatím budeme dělat, když budeme čekat?" Optám se ho. Možná už začít jíst ten popcorn, protože si myslím, že se přes tu hodinu nedá stihnout sníst.
,,Nevím. To už je na tobě. Někteří jsou na telefonu, páry se líbají, někteří si povídají a někteří... Spí..." Pokrčil jsem rameny.
Podívám se na něj. Vážně mi řekl, že páry se líbají? To snad chce, abych ho líbal, nebo co? Připadá mi to tak, protože jsem se ptal, co zatím budeme dělat. Uh...
Hm? Podíval jsem se na něj. ,,Co?" Nadzvedl jsem obočí. Sakra. ,,Ne tohle ne!" Uchechtl jsem se. ,,jen jsem řekl. Co tu dělají ostatní. Však je na tobě, co chceš dělat. Můžeš být na telefonu." Uchechtl jsem se zase. Bože.
Zasmál jsem se. ,,Hele, tak co si třeba povídat. Chceš něco o mně vědět?" Optám se ho a pozoruji ho. ,,Odpovím na vše."
Zamručel jsem. Hm? ,,No. Řekli jsme si pár věcí. Ale tak proč ne. ,,Chodil jsi do školy? Nějaký obor?" Hlesl jsem.
,,Škola bez oboru s maturitou." Miknu rameny. ,,Nevěděl jsem jaký obor, takže jsem šel bez oboru, ale abych měl aspoň maturitu, která je důležitá..."
,,Aha. Kolik máš sourozenců?" Zeptal jsem se na další otázku. Moc mě toho nenapadá.
,,Tři... Jen u jednoho nevím, kde je. Taky zmizel jako já." Povzdechl jsem si a koukl na plátno. Uf...
Oh... Tak taky. Ten jeho otec je opravdu něco... ,,Všichni jsou starší nebo mladší?" Zamumlal jsem a koukal se před sebe. Už bylo vidět v lidí tady.
,,Starší." Zamumlal jsem. ,,Jsem nejmladší, no..." Povzdechnu si a koukám na plátno. Najednou se zhaslo a už bylo ticho. Jaj... Začaly prvně reklamy. Reklamy prostě musí být, no. Ale alespoň to není uprostřed filmu. Jestli tohle někdy zařídí, tak do kina už nikdy nepáchnu.
Aha. Vydechl jsem a koukal se na reklamy dalších filmů. Film pak začal hned po nich. Tak. Opřel jsem se a začal se koukat.
Začal jsem se koukat a přitom si občas dal popcorn. Heeej... Můj první popcorn a chutná to strašně dobře. Pousměju se a jím si. Mňam....
Usmál jsem se. Natáhl jsem ruku a začal pak jíst taky u toho. Myslím, že ten velký popcorn pro nás oba stačí. Ale až se vrátíme domu. Tak si dáme radši ještě jedno jablko.
Omylem jsem chytil jeho ruku, kterou jsem hned pustil. ,,Promiň." Šeptnu a pro jistotu mu přenechám celý ten popcorn. Budu jíst až on nebude jíst. To bude tak lepší.
Protočil jsem oči. ,, Prosimtě jez." Hlesl jsem a popcorn mu přenechal ať jí. Pak si zase vezmu.
,,Uh... Fajn." Zamumlal jsem a začal tedy opět jíst. Jen prostě nevím, no... Asi jsem vážně gay. Co já vím. Si potom přečtu na internetu o tom a uvidí se.
ČTEŠ
Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)
FanfictionPříběh dvou chlapců, kteří se setkají v jiném světě než kde jsou. Jejich těla bez hmoty a musí mít chladnou hlavu, aby v tomhle světě byli silný. Todoroki už v tomhle světě snad už žije. Midoriya tenhle svět zase vyzkouší. Povede se mu to? A co by s...